PLES HOSOHOPO

Jak již někteří tušíte, je to tu zas! Letos už podesáté! Přijďte na jubilejní 10. ročník Prvního, tradičního a stále oblíbeného horolezeckého plesu HOSOHOPO. Vstupenky k dispozici v běžných předprodejích, nebo na místě. Věříme, že ani letos nás v tom nenecháte alt

POZVÁNKA JE TADY.

Vánoční besídka a lezení

Tradiční předvánoční besídka bude ve čtvrtek 14. 12. od 18:00 v hospodě U Pecků na Vysočanské (www.upecku.cz). Vchod zezadu, jako vždycky ...
Vánoční lezení potom v sobotu 16. 12. na skalách u Černolic. Sraz nejpozději v 9:00 na Smíchovském nádraží. Vlak odjíždí do Všenor v 9:14 (případně jde nasoupit na Hlaváku 9:07).
Pro ty, kdo pojedou autem, je sraz cca v 10:30 pod skalama alt:-)
Já bohužel nepojedu, budu s Amálkou na lyžích. Pokud byste chtěli posouvat čas odjezdu a srazu pod skálou, vlak jede každých dalších 30 minut.
Opákání buřtů, svařování vína a tak .. Vemte sirky, taky vařič a ešus někdo ...

SLANĚNÍ - DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Tady je vzkaz od Yettiho, komu to třeba nepřišlo do mailu:

 

Ahoj kamarádi, lezci a přátelé HOSOHOPO,

Tradiční „Poslední slanění 2017“ našeho HO se bude konat od 16.11 do 18.11.2017 v restauraci „U Krobiána“ v Hostími, což je údolím Kačáku ze Srbska cca 45min. Proto letos netradičně pojedeme společně vlakem!! Ne autobusem!!. Sraz na Smíchovském nádraží (jede i z hlavního n.) je v 18.00hod., odjezd je v 18.25hod., příjezd Srbsko 19.01. Domů v sobotu po obědě každý dle svých potřeb, lze zůstat i do neděle. Spaní v restauraci v přísálí ve vlastních spacácích , část lidí v postelích tamtéž Lze si postavit i vlastní stan. Cena spaní v baráku a snídaně s večeří je vyjednána na 150Kč! Strava převážně z prasátka, obědy z vlastního zdroje nebo dokoupení  pak na místě. Letos budou opět určena družstva (oznámím dopředu , dle počtu přihlášených) a tyto týmy si připraví scénky  dle instrukcí!! Samozřejmě orientační závod, partyzánská tombola, inteligenční testy družstev a jiná překvapení, jistá je hudba, prosím nástroje ssebou!!! Při dobrém počasí lezení ve Sv. Jánu, Dušičkové stěně a procházky po okolí. Orientační cena piva 25Kč/půlitr, sponzoři vítáni!!!

Odjezd již ve čtvrtek, neb v pátek je státní svátek a jiný termín volný není!!! Pokud jsem na někoho zapomněl, předejte prosím info. Dík.

Jízdenka na vlak se bude kupovat společná a je nutné znát počet strávníků a nocležníků, proto se neprodleně přihlašujte a to mně nebo Červajzovi. Pozor mám od října novou emailovou adresu: penkava51@seznam.cz , číslo mobilu zůstává.

Omluveni jsou jen ti, co si jdou na vlastní pohřeb, ten den rodí a nebo se prokážou notářsky ověřenou fotografií vyhořelého bytu či amputace obou (ne jedné) končetin.

Vzhledem k tomu, že jsem nastoupil do zaslouženého důchodu budu mít opět více času na „zocelení stavu oddílu“ a jak říká Quasi : předsedo nastol zpět cestu „osvícený diktátor“, ať se zase vrátí sranda  na slanění a lidi budou litovat, že s HOSOHOPO nevyjeli..?!!

Moc se na vás těším

A s pozdravem HORE ZDAR!

Zdraví YETTI

SLANĚNÍ - ZMĚNA OHLÁŠENÉHO TERMíNU

POZOR ZMĚNA!
10. listopadu nemají v Hostimi v hospodě volno.
Slanění se posunuje. Odjezd 16. 11. ve čtvrtek (pátek je svátek) kolem 18:00 ze Smíchova. Vlak upřesníme. Stejně tak i vybavení pro bivak na sále a jídlo. Návrat v sobotu odpoledne, nebo možná i v neděli ...

Hledá se průvodce

Hledá se průvodce. "Velkej Čand" - Grosser Zschand. Zelený v plastových deskách. Někdo si ho půjčil a zapomněl vrátit do knihovny. Koukněte prosím doma.

FOTKY Z PLESU 2

Najdete TADY a na Facebooku.

Do alba jde po přihlášení přidávat fotky. Tak neváhejte. V telefonu a na disku jsou na prd :-)

A pokud máte video z předtančení, pošlete prosím nějak přes úložiště, sestříhám z toho zase jeden kousek. Dík.

Přihlášení do Rajčete už jsem psal, ale na dotaz prozradím znovu ...

A fotky brzy již ve fotogalerii na nových stránkách. Makáme na tom :-)

CO NÁS ČEKÁ ...

Tady zatím stručný seznam toho, o nás čeká ...

23. 4. Boudecká rokle - tradiční závody MTB na Kokořínsku - otázky zodpoví Quasy

28. 4. - 1. 5. - kola Morava - s dětmi kolem Pavlova - otázky zodpoví Vendula nebo Mloq
6. - 8. 5. Pfalz - německé písky na západě Německa - otázky zodpoví Červajs
17. - 18. 6. Qasy 50let (asi chaloupka v Šemanovicích a následné lezení v Mšeně a okolí) Nutno ještě konzultovat s oslavencem.

PLES ZASE BUDE :-)

DALŠÍ VYČERPÁVAJÍCÍ INFORMACE JSOU TADY.

POSLEDNÍ SLANĚNÍ - UPŘESNĚNÍ ATD.

Pojedeme na horolezeckou chalupu na Obervegrech - Horní sedlo.

http://www.klubhorolezcuhradek.cz/Html/HoroChata.html

Na postelích v horní místnosti se vyspí přibližně 30 lidí. Podle účasti bude možná potřeba pár karimatek pro drsňáky spící na sále pod stolem, nebo stan pro milovníky soukromí.

Sprchy jsou, teplá voda teče. Kuchyňka je velmi omezená, proto neberte žádné velké vyvařování. Holky domlouvají nějaký společný buřťák (teda Janička to domlouvá zatím :-) Na sobotu.

Dá se opékat na ohništi venku, případně uvnitř v krbu.

Autobus bude odjíždět v pátek 11. 11.. Čas bude upřesněn, ale bude to kolem 18:00. Místo bude upřesněno, ale bude to asi Čerňák. Bylo by dobré dát  VČAS vědět Yettimu, že jedete, abychom věděli, že třeba můžeme vzít menší autobus.

Rádi bychom letos oživili sobotní schůzi rychlým promítáním z letošních povedených akcí. Fotky s Rajčete si stáhnu, beztak je jich většina mých :-) Fotky z Facebooku si stáhnu. Ale je určitě ještě spousta fotek, které nikdo nikdy neviděl. Tak je prosím pošlete. Stačí pár z každé akcičky. A pokud se s tím nechcete vybírat, pošlete všechny a já vyberu. Jen potřebuju specifikovat, odkud to je a kyd to bylo (aspoň měsíc) - třeba v názvu složky nebo fotky..

Posílat se dá třeba přes www.uschovna.cz, moje adresa je petr@beehouse.cz. V nejhorším případě přineste na flešce přímo na slanění. Ale to jen v nejhorším případě, protože tam už nebude moc času na přípravu ... Takže vlastně na tuhle možnost rovnou zapomeňte :-) Předem dík za spolupráci, myslím, že to bude pěkné pokoukání.

Kdyby někdo měl pocit, že potřebuje něco změnit v seznamu, dejte prosím vědět Yettimu. Opravíme a rozdáme seznam členů, hostů a těch dalších :-)

 

POSLEDNÍ SLANĚNÍ 2

Polední slanění proběhne v termínu pátek 11. až neděle 13. listopadu. Buď na chalupě na Obervegerech, nebo v hospodě Na koupáku v Tisé. Místo bude upřesněno. Pojeďte, ať naplníme autobus a je legrace ...

Pozvánka na akci Desítka

Víc o tom ví Vlčák :-)

 

TADY

 

Jarní Obervegery

Další zapomenuté fotky z parádní akce jsou TADY.

Fotky z Obervegerů

Další zapomenuté fotky z parádní akce jsou TADY.

Fotky z jarního Saska

Fotky, které jsem dal na Facebook, ale zapomněl nahrát sem, jsou opožděně TADY.

JARNÍ SASKO fotky

Zapomenuté fotky z jarního výletu do Saska jsou TADY.

KAISER z jihu

Na Husa jsme byli v Kaiseru. Já s Filipem z jihu, s námi Markéta a kamarád Pavel na feraty. Ze severu na chatě pak Mlok s Vlčákem a Quasy se Škodovkou na chatě ...

Počasí moc nevyšlo, ale šlo to ...

Z jihu pěkné lezení na Sonneck. Krásná cesta Sonnenpfeiler 6-/6, jedno místo A0. Až na náročný dvouhodinový nástup a ještě náročnější čtyřhodinový sestup, během kterého jsme sestoupili 1600 strmých výškových metrů, skvělá cesta.

Fotky TADY.

SASKO - POSUNUTÝ TERMÍN - 29. 4. - 1. 5.

Vzhledem k nepříznivému počasí se termín společná akce posouvá na přelomový víkenf dubna a května. Snad už nám počasí příště bude přát. Jinak k akci  platí vše, co bylo napsáno v původním článku ...

SASKO 16. - 17. 4.

První letošní společná akce HoSoHoPo Sasko 16 .-17 .4.

Bivak pod Kansteinem (Velký Čand), parádní pro cca 50 trupů.Vodu s sebou. Možnosti lezení: Velký a Malý Lorenzstein, Goldstein, Teichstein, okolí Sommerwandu a Kampfturmu a množství dalších objektů. Oblast nabízí plno hvězdičkových cest v našich lezeckých možnostech. Parkování u Neumannmuhle v údolí říčky Kirnitzsch -
k bivaku cca 20 min. Odjezd v pátek, čas a místo odjezdu bude upřesněno.
Písku zdar Ježek.

CHYSTÁ SE OSLAVA

Fotky z plesu

Povedlo se to co? Pár fotek TADY

A jedna tady :-)

Video z předtančení brzy.

HOROLEZECKÝ PLES 2

HOROLEZECKÝ PLES

BUDE!

I přes komplikace způsobené ztrátou  (možná jen dočasnou) útočiště v sálu Restaurece U Knotků ...

Ples bude v pátek 12. února od 19:00 v Besední restauraci v Hlubočepech ... TADY. Slivenecká 7, Praha 5 Hlubočepy.

Více informací o programu, dopravě na místo, pozvánka a tak dál brzy tady. Lístky v předprodeji u tradičních dealerů.

Věříme, že ani tentokrát nás nezklamete. My vás ne :-)

Pokud někomu termín nevyhovuje, je nám moc líto. Jiný volný už letos není ...

Informaci prosím šiřte všemi možnými i těmi méně možnými způsoby ...

 

POZDRAV Z TEPLÍČKA

Posílají Jirka a Pája :-)
Vidíte, jak je snadný vložit článek až z Indonézie (s mojí drobnou pomocí :-)
Tak taky posílejte ...
 
Krasne vanocni svatky z horke Indonesie preji Jirka a Paja. 
Uzivame si tady nejen slunicka a pohodicky, ale mam za sebou i narocny vystup na sopku Rinjani, ktera nas potrapila svymi 3726 m. Predevsim poslednich 1000 m v sopecnem prachu a pisku bylo hodne narocnych. Ale mame to za sebou a ted si jeste uzijeme poslednich par dni odpocinku.

 

Uz ted se tesime na pristi rok plny velkeho mnozstvi lezeckych vykonu a prekonavani sama sebe v ramci Vasi skvele party. Dekujeme, ze muzeme byt Vasi soucasti.

 
Krasny Novy rok
J+P
 
 
 
 
 

Film SANDSTONE

Viděli jste? Původně to mělo název Pískaři, ale potom to kluci kvůli nějakým potížím ohledně knihy se stejným názvem přejmenovali.

Film, který dělali moji kamarádi je voně k vidění TADY.

Hodně zajímavý film z  natáčení potom TADY.

Tradiční vánoční akcičky

Neděle 13. 12. - vánoční lezení - Holý vrch na Kozích hřbetech - konkrétně TADY. Sraz v 9:45 na Dejvické u zastávky autobusu 107. Pozor, autobus odjíždí 9:48! Nebo na místě v 10:30. Svařák, cukroví, buřtíky :-)

 

Čtvrtek 17. 12. - vánoční schůze - Restaurace U Pecků, Staromlýnská 621/5, Vysočany - jako loni. Vchod do restaurace zezadu, konkrétně TADY. Sraz průběžně od 18:00

Slanění Škrovád

Minulý víkend jsme ve složení Ježek, Červajs, Ňůmen reprezentovali HoSoHoPo na posledním slanění spřáteleného HO Škrovád.

V pátek tradiční pivo, pokec a útulný bivak u Kariho v Pardubicích, v sobotu pak překvapivě navzdory nepříznivé předpovědi slušné lezení na Škrovádu. 10 kousků vylezeno. A asi tolik pak večer padlo v hospodě :-)

Divadlo ochotníků z HO Škrovád nezklamalo, přestože opustili tradičního Járu Cimrmana a zahráli Dívčí válku. Inspirující.

Dále pak tanec do brzkých ranních hodin, nocleh nedaleko u kamaráda, ráno pták na rameni ...

POSLEDNÍ SLANĚNÍ

Poslední slanění proběhne v avizovaném termínu 13. 11 až 15. 11. Všem, komu tento termín nevyhovuje se omlouváme. Ideélně příští rok zkuste dát koncem léta (třeba do chatu nebo osobně) vědět, pokud už víte, kdy se vám to v listopadu opravdu nehodí, ať můžeme podle toho zařizovat ... Ale i tak se asi stane, že někomu to vyhovovat nebude. Máme toho holt všichni moc ...

Oproti už také avizovanému místu - Svatošky u Karlových Varů, se posunujeme do Jizerek. Bílý potok u Hejnic ... Takže případné lezení na žule chvilku procházkou od chalupy. Na Svatoškách se to z technických důvodů (hlavně rušení spící divoké zvěře opilými horolezci) fakt nedá uskutečnit ...

Ubytování cituji:

ve zděné budově a v chatách se soc. zařízením zděná budova 6x4lůžkový pokoj, velká chata 3x5lůžkový pokoj + soc. lednice, kuchyňka, malá chata 1x 4lůžkový pokoj + soc. zařízení, kuchyňka, patrová chata 2x3lůžkový pokoj + soc. zařízení, kuchyňka, topení na pokojích el.

Postel, peřiny, povlečení za 200,- za noc při ubytování na dvě noci. Kdo se chystá jen na jednu noc, bude ji mít možná o malinko dražší než 200,-

Navíc zaplatíme za spotřebu energie, to rozpočítáme na konci, nebo to půjde z oddílových.

K dispozici bude kuchyně.

Dále cituji:

jídelny vám budou k dospozici po celý den i noc, budete tam opravdu jen vy, takže se v pohodě můžete bavit, noční klid nemáme

Na sobotu jsme objednali 50 gulášů s chlebem. Porce za 50,-.

Pivo a pípu potřeba přivézt ale:

místo na pípu máme v občerstvení, kde je lednice , mikrovlnka, varná konvice, sklo


Předpokládaný sraz v pátek 13. na Černém mostě jako vždy - parkoviště u metra, kousíček směrem ven z Prahy ...
Sraz v 18:00, odjezd v 18:15

 

VELIKONOCE 2015

A TADY ještě pár úplně zapomenutých z Velikonoc ...

PRACHOV SRPEN 2015

S Péťou při čtyřiadváce, než přijel Filip, se kterým jsem slavil historický úspěch v podobě 5. místa.

Nutno podotkonout, že se účastnilo 6 dvojic a jedna kvůli zranění odpadla :-)

Na dalších fotkách lezou Mlok s Vlčákem během dalšího víkendu, kdy jsme vyrazili ještě se Škodovkou, Quasym a jeho dceeerama :-)

Fotky TADY.

Fotky z jara

Taky zapomenuté fotky z dubnového lezení s Viktorem a Ježkem na vltavské žule.

Fotky TADY.

FOTKY Z OSLAVY NAROZENIN

pozdě, ale přece ... :-)

Najdete TADY.

Díky Cvrčkovi, který je zřejmě autorem většiny fotografií, které jsem našel na svojí kartě :-)

Podzim lezení a poslední slanění

Ahoj oddíle, tak léto proběhlo a je tu podzimní sezona a lezení, včetně schůzí. Od 1.10.2015 se zase scházíme v Namche na Palmovce, opět stejná hodina 19.30 a opět bych rád zavedl první čtvrtek v měsíci "cvičiteláky" pro nováčky , ale i pro opakování členů HO. Předpokládám podmínky pro lezení a schůzi stejně jako loni respektive na jaře.Pro ty kteří budou chtít posedět na pivku po schůzi, doporučuji zkusit najít nějakou v okolí, kde není tak plno, zatím díky dobrému únětickému asi v hospůdce Na Palmě?? za "Jaguškou" u tramvaje. Vzhledem k tomu, že část oddílu včetně mé maličkosti jede do Nepálu, bude letos posunuté poslední slanění a to asi nejlépe na 13.11-15.11.2015. zatím se hledá vhodné místo, v úmyslu máme něco v okolí Svatošských skal u Karlových Varů. Pokud máte někdo jiné místo hlašte!! Prosím začněte zase chodit na schůze a poj´dte pokecat, vše opravdu nevyřeší internet a ostatní " satelitní" technika. Zdravím a těším se na setkání Váš předseda Yetti

Dnes schůze U Holanů

Po včerejší předběžné dohodě s těmi, kteří se očividně chystají na schůzi (moc jich není) a pro celkový nezájem o Gutovku v předešlých týdnech se dnes výjimečně potkáváme tradičně U Holanů kousek od Míráku, Londýnská 10. V půl osmý ...

DOLOMITY di BRENTA

Na Husa jsme vyrazili do Dolomit. Parádní zájezd, parádní parta, super počasí. Lezení v okolí chaty Brentei. Campagnola Baso, Brenta Baso ...

 

 

Další fotky k vidění TADY.

POLSKO / Sokolíky 22. - 24. .5. 2015

Účastníci „1.PoviNNého zájezdu“:

1. letadlo : Qasi, Červajs, Janička, Vlčák, Filip, Mlok, Škodovka

2. auto : Viktor, Kačka, Šůňa

3. auto : Honziš + 1

4. auto : Michal 

 

Foto: při odletu na Sokolíky……   prostě HoSoHoPo je bohatý oddíl

 

 

          …po příletu do campu                             …..a hurá do stěn

 

 

 

 

Co dodat. Nemá smysl toho moc psát.

Koho to zajímá ať tam vyjede. Bude určitě spokojen.

 

Spojení: Praha, Harrachov,směr Jelenia Gora, pak Kowary, Bukowiec a u kostela v Karpnikách po polní cestě na camp Pod Krzyva. To celé z Prahy cca 180km ( 3 hod)

 

Táboření:V kempu zaplatíte 16 zlotých( možno platit eurama i českýma, ale papírovými) na osobu a den. V tom je i cena za parkování.Camp funguje od dubna do října. Je tam i sprcha.

 

Klasifikace: Je do VI stejná, pak je ale odstupňována VI.1,2,3, přičemž VI.1 je už za 7- UIAA a VI.4 za 9- UIAA, tak pozor.

                                          

Zapsal: Červajs

KVĚTNOVÉ SOKOLIKY

KVĚTNOVÉ SOKOLIKY 22. - 24. 5

Protože se v našem oddíle začaly ozývat hlasy, že se nikam nejezdí a když, tak se skupinkaří, proto se rada starších dohodla, že by bylo dobré udělat pár „povinných“ akcí mimo posledního slanění. Rozhodnutí padlo na již dávno omýlané a zatím nenavštívené Polské Sokoliky.

Jedná se o žulovou oblast s cca 50 věžemi a na ně vedoucími 600 cestami. Zadáte-li si do vyhledávače Polské Sokoliky, vyskočí vám řada článků a fotek na dané téma. Z Prahy asi nejlíp přes Harachov, Jeleni Góru do osady Krapniky, u kostela na vedlejší silničku a podle ukazatele školicí středisko (krycí název pro tábořiště) po cca 180 km a 3 hodinách jízdy cíl naší cesty. Možno též přes Pomezní boudy. Spaní ve vlastních stanech, voda ve studánce v lese. http://taborpodkrzywa.pl

Další možnost ubytování o kousek dál http://www.sokoliki.net Jednoho aktuálního průvodce budu mít půjčeného a pak mám staženého v PDF z nějakých Polských stránek, takže je možnost vytisknutí, nebo se dá koupit na tábořišti. Nevýhodou této oblasti je její velká popularita u Polských lezců, takže bývá ve skalách dost plno.

 

PDF průvodce ke stažení TADY.

 

S optimistickým zvoláním HO SO HO PO za radu starších Ježek.

 

 

 

 

PLES BUDE

Lístky k mání na schůzích, na vánoční besídce ve čtvrtek. Vemte i kamarády. Jako vždycky to bude stát za to ...

LIŠÁKOVA 30

Lišákovi táhne na 40. Kdo tam byl, tak si to užil. Parádní oslava v hasičárně. Víno, ženy, zpěv. Červajs zahrál mimo

jiné Kristýnku!!!!

Fotky tady, bavte se dobře: http://hosohopo.rajce.idnes.cz/LISAKOVA_TRICITKA/

 

VÁNOČNÍ LEZENÍ a VÁNOČNÍ BESÍDKA

Tradiční vánoční lezení už tuhle sobotu v Srbsku - ideálně vzadu v Alkazaru. Buřty, svařák, cukroví a tak :-)

Vlak Os8822 odjíždí 9:20 z Hlavního nádraží, 9:28 ze Smíchovského nádraží (ty, kdo už jsou ve vlaku na nás mávají a drží nám místo) a 9:35 je v Radotíně (pro Kóna).

V Srbsku je vlak v 10:04, takže 10:30 jsme v lomu asi tak (pro ty, kdo pojedou třeba autem) Ale pojeďte vlakem :-)

 

Vánoční besídka ve čtvrtek 18. 12. od 19:00 v restauraci U Pecků.

Je to kousek od metra Vysočanská. Kdo má nějaké fotky na promítání, vemte s sebou :-)

S VALDOU V LÉTĚ NA HRUBICI

V létě nás přijel na parádní víkend s rodinou navštívit na Hrubici kamarád Valda, historicky významná oddílová postavička :-) Sranda byla, dokonce se i lezlo. Omlouváme technickpou kvalitu fotek, jejich vypovídající hodnota je důležitější :-) Těšíme se na další povedenou návštěvu ...

Pár fotek tady: http://hosohopo.rajce.idnes.cz/S_VALDOU_NA_HRUBICI/

 

POSLEDNÍ SLANĚNÍ 2014

Nádherný podzimní víkend v Rájci.

Fotky nově nehledejte ve fotogalerii, ale na našem účtu na Rajčeti: http://hosohopo.rajce.idnes.cz/POSLEDNI_SLANENI_2014/

V rámci "Rady pro obnovení a udržení funkčnosti webu" jsme se rozhodli jít dál při publikování fotek touto cestou.

Založit album a vložit foptky je extrémně jednoduché, prohlížení pohodlnější, zobrazení kvalitnější.

Prohlížet se dá i bez přihlášení, pro nahrávání je potřeba se přihlásit.

Pro přihlašovací údaje mi napište mailem na petr@beehouse.cz

Přidávat stejným způsobem - tedy pomocí linku - můžete samozřejmě i fotky ve svých galeriích na podobných úložištích.

Na účtu HOSOHOPO na Rajčeti to ale bude všechno pěkně pohromadě.

 

Přidávat jdou stejným způsobem snadno i videa, která máte někde nahraná: http://vimeo.com/82551241

Tady třeba můj krátký film o nadšenci na kole :-) pro ty, kteří nemohli přijít do kina AERO ...

 

Tak pište, nahrávejte, ať to tu trochu ožije. Což samozřejmě neznamená, že to nemá žít i jinak "naživo" v reálném,

nikoli jen virtuálním světě ...

Na webu se chystají ještě další změny k lepšímu ... Budeme vás informovat :-)

30 let za námi ...

Povedlo se to, co?

Do galerie jsem přidal fotky ...

Symbolicky černo|bílé ...

 

Tak a máme po plese...

Drazí přátelé a příznivci HoSoHoPo,

tak ples je za námi a nám už nezbývá než poděkovat všem, kteří nám pomohli jak s přípravou plesu tak ale i s věnováním opravdu hodnotných darů do plesové tomboly.

Veliké díky patří již tradičním sponzorům jako jsou naši kluci z Lanostavu, Venťákovi a jeho Bike Gallery, Soně a Pepovi Šimanskýmu z Namche, Láďovi Jiráskovi z CK Alpy, HUDY sportu, ale i dalším, kteří nám do tomboly přispěli. Dále veliký dík tanečníkům a tanečnicím za skvělá předtančení, ale i všem pomocníkům za barem i před ním.

Doufáme, že již 6.tradiční ples splnil vaše očekávání, a že jste se dobře bavili. Protože o to nám především šlo.

S pozdravem Hore zdar a HoSoHoPu zvlášť

Červajs, Janička, Ňůmen a Péťa

ZNOVU PROMÍTÁME V KINĚ AERO!

Po dvou letech od premiéry filmu VELKÝ BENÁTČAN - cesta od moře do mraků je na světě další film se stejnou tématikou. Přijďte s námi pobejt do kultovního a milého kina AERO. 13. února od 20:30. Je to jen malý kousek od Palmovky, takže se nabízí se tam přemístit po schůzi ... Nebo jí udělat rovnou tam :-) To ještě domluvím s Yettim.

 

 

Víc informací TADY.

Rezervace vstupenek ZASE TADY.

Ke vstupenkám zdarma časopis Lidé&HORY.

Kino má kapacitu 300 míst a rádi bychom ho tentokrát naplnili, proto prosím šiřte tuto informaci všemi směry :-)

Díííík!

 

Ňůmen a Dan

 

PLES S JEDINOU PODMÍNKOU

A tou je opět garantovaný počet plesajících ...

Ono to totiž ani jinak nejde. Při ceně lístkku 150,-  a minimálních nákladech na pronájem sálu a zaplacení kapely 8500,- je při jednoduchých počtech potřeba 56,666666 lidí, aby se to zaplatilo. Toho 0,666666 asi oželíme, ale 56 je prostě limit. Zatím je prodaných všehovšudy 20 lístků, dost lidí neví jestli bude moct a dost lidí ví, že nebude moct přijít.

Pokud by se do 30. 1. 2014 nenašlo dalších 36 plesajících, kteří si koupí papírový, nebo virtuální lístek (stačí závazně objednat mailem u mě třeba), budeme s lítostí nuceni celou akci tentokrát odpískat, vrátit vybrané vstupné a jít si někam zatančit sami.

 

Tak se prosím snažte si to zařídit, rozhoďte sítě a dejte vědět. Ať se všichni báječně pobavíme.

Na schůzi teď dva čtvrtky bohužel nebudu, snad se mi povede předat lístky k prodeji zodpovědným prodejcům, kteří tam přijdou. Ale každopádně neváhejte objednávat přes mail. Stejně jako loni předesílám, že virtuální lístek je potřeba uhradit i v případě, že se vám třeba na poslední chvíli nebude chtít, nebo nebudete moct. Jinak by to nefungovalo, to určitě chápete.

VY SE PTÁTE, MY ODPOVÍDÁME.

Váš tolik oblíbený horolezecký ples BUDE!

14. března 2014 U Knotků v Holyni jako vždycky. Za 150,- jako vždycky.

Vstupenky v předprodeji na vánoční besídce, vánočním lezení, na schůzích ... Závazné objenávky možné malilem. Za 150,- jako vždycky. Ideálně koupit předem, jako vždycky. Aby se vědělo, kolik jídla a pití, vždyť vy víte ... Jako vždycky.

14. března 2014 je prostě 14. března 2014 ... A jindy to nebude. Jestli někdo nemůže, tak nás to samozřejmě mrzí. Ale tenhle termín se nehne.

alt

Vánoční schůze 2013

Ahoj všichni,

poslední „Vánoční“ schůze, bude 19. 12. 2013 v restauraci KROK ZPĚT od 19 hod.

Vezměte dobrou náladu a pár „fotek“ na DVD nebo fleškách z lezení a společných akcí.

 

Těším se na hojnou účast

Hore zdar Yetti

 

Restaurace KROK zpět
Vyšehradská 31, Praha 2 120 00
+420 224 914 300
info@krokzpet.cz

Odkaz na restauraci je, viz níže:

http://www.krokzpet.cz/cz

Restaurace je cca 5 minut od stanice metra Karlovo náměstí.

Poslední slanění 2013

Ahoj oddíle!

tak se blíží podzim a s ním poslední slanění- povinně společenská část každoroční výroční schůze. Na letošek zajistil předběžně Vlčák termín na 15.11.-17.11. do Ostrova (cena cca 100Kč/osoba/den), ale ve stejném termínu běží naši borci Orientační běh horolezců (Blek a Honziš) a tak Honziš zamluvil  na chatě HO Pardubice ve Vrátu (kousek od Sušek)  termín na 22.11.- 24.11. a nebo ještě o týden později na 29.11.- 1.12. 2013. (cena cca 50Kč/osoba/den). Nevím jak má kdo čas a kdy se může zúčastnit, ale prosím dejte vědět, kdy vám to vyhovuje a to na schůzi 5.9. nebo na chatu nebo na můj mail. O ostatním, včetně dopravy, programu apod. budu informovat v dostatečném předstihu. Doufám, že se opět sejde hojná účast a bude zase tak perfektní zábava jako loni, včetně nádherných scének a hudby?!

Zdravím všechny, Váš předseda Yetti 

Matýsek má sestřičku

Přátelé, kamarádi a oblíbení parťáci ve středu 10.7. v 8.15. se Kačce a Viktorovi narodila Janička 50 cm a 3115 g.

Je zdravá, krásná a má se k světu (asi po rodičích). LIMČA PÁRTY bude po schůzi ve čtvrtek 18.7. na Gutovce u stánku za hospodou. (domluvím se slovutným předsedou, je to tak trochu i jeho dítě, ne??)

A vzhledem k tomu, že sem stále nejdou běžnému smrtelníkovi vkládat fotky, najdete jednu tady.

"Free love" pokračuje....

Ahoj,

chci jménem červajze a hlavsy poděkovat všem, kteří přispěli ke zdaru I. příhrazského woodstoku. Klukům i holkám za dříví, všem pekařkám za fantastické sladkůstky a pomazánky a všem za krásné dary. Zvláštní poděkování tanečnicím z TS Klimakterium a muzikantům kapely Katastrofa a mistrovi kamery Ňůmenovi za film.  Nakonec přijelo 72 lidí (bez kojenců) plus psi.Oslavenci byli dojati a vzkazují, že vás všechny milují.

Na rybáře zaútočil bobr a přehryzl mu tepnu – muž na místě vykrvácel

Život 60letého Bělorusa stála snaha vyfotit se s bobrem, jehož spatřil cestou za rybolovem u obce Minkovič v brestské oblasti. Bobr na muže zaútočil a přehryzl mu stehenní tepnu. Rybář i přes pomoc jeho dvou kolegů před příjezdem sanitky vykrvácel, uvedla televize SkyNews.

 

„Bylo to brzy ráno, ale už bylo světlo, když spatřili u cesty bobra. To bylo nezvyklé, protože bobři jsou noční živočichové. Jeden z nich se s ním šel vyfotografovat. Zvíře na něj zaútočilo a dvakrát ho hryzlo, přičemž mu překouslo stehenní tepnu,“ popsal útok Sergej Štyk z místního odboru životního prostředí. Neupřesnil, který den se incident udál.

Bobr, po jihoamerické kapybaře druhý největší hlodavec na světě, útočí na lidi jen vzácně, podle expertů jde většinou o vzteklé jedince. Video s útokem bobra tento týden umístil na internet jeden Rus z tverské oblasti. Podobný případ zaznamenali loni ve Virginii, kde bobr pohryzal dvě dívky plavající v jezeře.

Smrtelné případy jsou výjimkou.

 

Populace bobrů evropských v okolí Brestu se jen za posledních pět let rozrostla na dvojnásobek a v celé zemi jich nyní žije odhadem 80 tisíc. Příčinou je pokles poptávky po jejich kožešině.

 

Co z toho vyplývá?

- je dobrý bejt s jistejma tvorama zadobře...

- s bobrem zakládáme od května letošní letní protest schůze = čtvrtky na gutovce... od 18 lezba, od 19:30 pivo na terásce... 19:40 proberem brigádu na mařence... 19:50 kam na víkend ...20:00 druhý pivo na prosluněné terásce... 20:10 zavzpomínáme na kamarády v zahulené ResPublice

 

další informace na:

http://www.youtube.com/watch?v=2Noilf9Ra00

http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/bobri-den-na-slunakove-stovky-lidi-a-bobr-v-pekaci.html

 

 

DOPRAVA NA PLES

Vzhledem k omezení pražské MHD už bohužel do Holyně nejede 248, ani jiný přímý autobus ze Smíchova. Jediný autobus, který hodně sporadicky jede, je 230 ze stanice metra "B" Luka. Jinak tramvaje 6, 12, 14, 20 na konečnou Sídliště Barrandov a pak kousek pěšky. Kdo to nikdy nešel, mapka je tady: http://www.beehouse.cz/mapa.jpg

Zpátky potom zase tramvaje - i noční 54. Jízdní řády budou jako vždycky na místě ... Laďte formu, pilujte kroky, roztahujte hrdla a žaludky :-) Těšíme se na vás, vaše dobré kamarády a sympatické známé v hojném počtu už tenhle pátek v 19:00.

DALŠÍ INFORMACE K PLESU

najdete TADY.

Protože sem nějak nejdou vkládat obrázky ...

TAK TEN PLES ...

bude :-)

8. března 2013 U KNOTKŮ v Holyni. Začátek v 19:00. Víc podrobností už brzo tady ... Potvrzujte prosím i dál účast na petr@beehouse.cz. Ať víme, kolik nás bude. A nechybí nám něco k pití nebo jídlu třeba ... Dík!

DALŠÍ TRADIČNÍ PLES ???

Přátelé, kamarádi.

Na vaše četné žádosti, prosby a naplno vyjevená přání reagoval Filip. A svými četnými žádostmi, argumenty a dlouhými telefonáty, které létaly křížovou palbou nás přesvědčil, že mu s organizací PŘÍPADNÉHO dalšího ročníku již opravdu tradičního a vámi oblíbeného horolezeckého plesu PŘÍPADNĚ pomůžeme.

Konání PŘÍPADNÉHO plesu je tímto na spadnutí v termínu 8. března 2013 na stále stejném místě v sálu hospody U Knotků v Holyni. Víno, ženy, zpěv, Mlokovo předtančení, živá kapela, lidové ceny všeho k jídlu a pití ...

S jedinou podmínkou. A tou je dostatečná počet plesajících. Vzhledem k tomu, že se tentokrát s organizací PŘÍPADNÉHO plesu začíná hodně pozdě, minuli jsme všechny šance na hromadný prodej lístků (slanění, Vánoční lezení a besídka, silvestrovské pobyty ...) A na schůzích se toho vzhledem k omezené účasti moc neprodá.

Jedinou šancí, jak rychle "prodat" lístky na PŘÍPADNÝ ples je tak  požádat vás, abyste svou účast (případně účast deseti dalších kamarádů) závazně potvrdili mailem (na adresu petr@beehouse.cz). Závazně znamená, že až se uvidíme, dostanete za 150,- Kč svůj lístek (případně za násobek 150,- Kč svoje lístky). A to kdykoli před plesem, případně přímo na plese. Pokud někdo lístek/lístky závazně objedná a lístky nekoupí a ani nedorazí, pevně věříme, že jako čestný muž/žena (ačkoli ne šlechtic) ty objednané lístky zaplatí později (ne moc pozdě).

Pokud se tedy do úterý 29. ledna 12:00 najde 70 (a klidně víc) zábavychtivých nadšenců, můžeme celou mašinerii příprav PŘÍPADNÉHO plesu odstartovat. V opačném případě je nám líto, ale nejde to.

A tak pište, pište a volejte taky kamarádům a PŘÍPADNĚ se těšíme 8. března ...

Ňůmen

Jakékoli případné nejasnosti vysvětlím mailem nebo po telefonu :-)

 

Rock Climbera 2012

Jako každý rok jsem se s vámi chtěl podělit o lezecké zážitky. Nicméně, tentokrát jsem se rozhodl pro netradiční formu prezentace... :)

 

http://www.youtube.com/watch?v=nekTd0cTc24

 

Kokeš

 

 

Horami íránského a iráckého Zagrosu

Ahoj HOSoHoPáci. Děkujeme za hojnou účast na našem povídání. Moc nás to potěšilo.

Alena a Vénovej

milí přátelé, opět po čase povídám studentům a ostatním spřízněným duším

o naší loňské cestě na kole

 

 

 

horami íránského a iráckého Zagrosu

 

 

 

Vydáme se oslími stezkami k jezeru Gahar, navštívíme rodiny Kurdů, Lorů a Bachtiarů od pastevců až po profesory. Zažijeme veselí na irácko-íránské hranici. Seznámíme se s překotným rozvojem i křehkou svobodu Kurdistánu. Během cesty budeme v palbě objektivů i v péči armády a policie.

 

 

 

 

 

pozvanka Kurdistan

 

 

v posluchárně C na Vysoké škole ekonomické

 

na náměstí Winstona Churchilla č.4 v Praze Žižkově

 

 

 

v úterý 8. ledna 2013 v 19:45

 

 

 

všichni jste srdečně zváni, vstup zdarma

 

Alena Šimčíková, Václav Čadek

 

 

 

návod, jak se tam dostanete je zde

 

 

 

SPORT ARSENAL

 

 

KNIHOVNA

HOROLEZECKÁ KNIHOVNA HOSOHOPO
 

Knihovníci: Viktor a Kačka

 

Hory:

Vysoké Tatry, Puškáš – II, VI, VII, IX díl (HOSOHOPO)

Vysoké Tatry, Puškáš – V díl (V+K)

Vysoké Tatry, Andráši – výběr (HOSOHOPO)

Vysoké Tatry, Kroutil – 1, 2, 3 díl (HOSOHOPO)

Vysoké Tatry, Piskač – Výběr (V+K)

Vysoké Tatry – východná část, výběr 2011 (HOSOHOPO)

Vysoké Tatry – západní část, výběr 2011 (HOSOHOPO)

Alpy, Novák – severní vápencové 2 (HOSOHOPO)

Alpy, Novák – severní vápencové 1 (V+K)

Alpy, skalní výstupi v oblasti Mt. Blanc – 1995 (V+K)

Bergel, Novák (HOSOHOPO)

Bergel – 1992 (V+K)

Val Másino, Val di Mello, Qualido atd. – 1996 (V+K)

Dachstein sud Kletterarena (HOSOHOPO)

Dolomity, výběr klasických výstupů okolo Cortiny – 2005 (V+K)

Dolomity, východ – 2004 (V+K)

Dolomity, sportovky a vícedélky okolo Cortiny – 2004 (V+K)

Marmolada, Jižní stěna – 2007 (V+K)

Jordánsko – 1997 (V+K)

Best of Genuss - Výběr cest od 3 po 7- v pohořích na jih od ČR (HOSOHOPO)

Kavkaz, výběr – (V+K)

 

Skialpy:

Osterreich, Band I - 2011 (HOSOHOPO)

 

 

Ledy:

Eisklettern - Osterreich Ost (HOSOHOPO)

Eisklettern – in Tirol – Nord a Osttirol (V+K)

Eisklettern – Salzburger Land (KNIHA) (V+K)

Eisklettern – Salzburger Land (KOPIE) (HOSOHOPO)

Firn a Eisklettern – Ostalpen (V+K)

Eisklettern – Kaunertal (V+K)

 

Písek:

Panteon Frýdštejn – 2011 (HOSOHOPO)

Skály na Mužském – Příhrazy, Drábky – 2000 (HOSOHOPO)

Sasko – Žlutej – Schrammsteine, Schmilkaer Gebiet (HOSOHOPO)

Zelenej – Groser Zschand, Wildensteiner a

Hinterhermsdorfer Gebiet (HOSOHOPO)

Oranžovej – Bielatal (HOSOHOPO)

Modrej – Wehlener, Rathener a Brand Gebiet (HOSOHOPO)

Fialovej – Affensteine, Kleiner Zschand (HOSOHOPO)

 

Skály:

Moravské skály – 2010 (HOSOHOPO)

Kozelka - 2010 (HOSOHOPO)

Ždárské vrchy (Vysočina) – 2010 (HOSOHOPO)

Paklenica – 2009 (HOSOHOPO)

Hollenthal – 2006 (V+K)

Verdon – 2010 (V+K)

La Turbie – 1995 (V+K)

Finále – 2000 (V+K)

Arco, vícedélky – 2002 (V+K)

Arco, sportovky – 2010 (V+K)

Slovinsko – 1995 (HOSOHOPO)

Rumunsko: Přehled 1980 (HOSOHOPO)

Yosemity – Free Climbs (HOSOHOPO)

Tuolumne Meadows Free Climbs (HOSOHOPO)

Red Rocks - 2007 (HOSOHOPO)

Thajsko – 2007 (V+K)

 

Boulder:

Petrohrad: 2009 (HOSOHOPO)

 

Feraty:

Dolomity jih – 1994 (HOSOHOPO)

Dolomity sever - 1994 (HOSOHOPO)

Alpy, Klettersteig atlas – 1995 (HOSOHOPO)

Alpy, Klettersteig atlas - 2011 (HOSOHOPO)

 

Turistika (VHT):

Alpy – Kamnické a Savinjské (HOSOHOPO)

Alpy – Italské východ ( i cyklo) (HOSOHOPO)

Alpy – Italské západ ( i cyklo ) (HOSOHOPO)

Dolomity – 2004 (HOSOHOPO)

Korsika – 1994 (HOSOHOPO)

Jordánsko – 2009 (HOSOHOPO)

Altaj – 2001 (V+K)

Ratikon – 1992 (V+K)

Mont Blanc – 1999 (V+K)

 

Voda:

Vltava -1996 (HOSOHOPO)

 

Mapy:

Dachstein - AUSSEER LAND Filzmoos – Ramsau (HOSOHOPO)

Dolomity – Brenta (HOSOHOPO)

Jordánsko – 2012 (HOSOHOPO)

Chamonix – 2012 (V+K)

Dolomity, Cortina d‘ Ampezzo (V+K)

Arco, cyklistická 2009 (V+K)

Mont Blanc a okolí (V+K)

Dolomity, Val di Funes (V+K)

Dolomity, Tre Cime (V+K)

Verdon kaňon (V+K)

Tatry západní, Roháče (V+K)

Saské Švýcarsko (V+K)

Jungfrau – Region (V+K)

Kaisergebirge - kola,skialpy, chůze (V+K)

Bergel (V+K)

Glocknergruppe, NP Hohe Tauern (V+K)

Indie, silniční mapa (V+K)

Himalaya (V+K)

 

Zdravověda:

Základní norma zdravotnických znalostí - 2005 (HOSOHOPO)

 

Metodika:

Základy bezpečného lezení – Info Hudy 2011 (HOSOHOPO)

Aklimatizace v horách – 1997 (V+K)

Pohyb po ledovci – 2006 (V+K)


 

 

Paklenice napodruhé

Paklenice napodruhé (tedy pro mne napodruhé:)


Rok se sešel s rokpaklece1em, tedy spíš jen dva se sešly a já zas píšu zápis o Paklenici. Složení se od posledně trochu změnilo (2010 – Šárka, Blek, Míra, Ála, 2012 – Šárka, Blek, Kačka a Vikouš s Matýskem, Vikouše a Kačky kamarádka Jitka taky s klučíkem, co mi teď bohužel vypadlo, jak se vlastně jmenoval a moji dva kamarádi Ríša s Marťou). Míru, který na začátku vypadal dost nadějně, se přes mé nadlidské úsilí nakonec přesvědčit nepodařilo :-( No a Ála?…Ála, věřím, že se na nás díval a snad se u toho i usmíval :-) Paklenice nezklamala, počasí nám klaplo, sluníčko svítilo a v moři se vykoupali i takoví zimomřivci jako já. Kempík dobrej, paní domácí milá, jen tu chorvatštinu nějak stále neovládám. Na véču jsme samozřejmě zašli, pošmákli si na pravém čerstvém tuňákovi a chobotničkách a zapili to červeným vínkem. Slack linu jsme s menším a větším úspěchem nás začátečníků taky ozkoušeli. Jen ten Blek chodil jak akrobat :-)



paklece2
No a hlavně, hlavně jsme super zalezli. Nějaké ty sportovky, sem tam nějaká ta více délka. Vikouš s Kačkou dali cestu „Big wall speed climbing“ na Debeli kuk (6c+, 7 délek)…jsou holt šikovný :-) …Blek s Vikoušem „Senza Pietu“ taky na Debeli Kuk (6b+, 7 délek)….taky šikovný :-) ….a Blekův komentář k téhle cestě: „nice, good, beautiful, difficult:)“ Já s Blekem jsme napřed vylezli Dreaming the lost friends (6a+, 5délek)….mně se líbila, zajímavý název a asi tak má lezecká úroveň a Blek se doufám taky úplně se mnou nenudil.


No a pak to přišlo….Anica Kuk…ve dvojkách já, Blek a Marťa, Ríša. Tak na Anicu jsem fakt chtěla….za prvé je nejvyšší a je tam krásný výhled až na moře, za druhé z nostalgie a za třetí se tam šťastně zasnoubila má kamarádka a dokonce pojmenovala následně svou dceru Anica…tak jsem slíbila, že když už tam jedu, určitě tam pro ní vylezu :-) …prostě a jednoduše Apaklece3nica je romantika….jen teď nevím, proč ze všech těch možností byla vybrána Kača (6a, 10 délek)?...Prostě Blek s Ríšou, vzhledem k variantám, co my dvě s Marťou jsme schopny vylézt a kdo co kde už lezl a tudíž tam nechce pochopitelně lézt znovu, se na ní domluvili. Já jsem si jen zkontrolovala, že 6a, což byly dvě nejtěžší délky, bych snad vylézt měla, svou kamarádku Marťu, co poprvé v životě viděla více délky, přesvědčila, že je to v pohodě, a že když to dám já, dá to určitě taky…a druhý den jsme celkem brzy vyrazili…První délka se mi moc nelíbila…nemám ráda stromečky a trávy…ale prý je to holt nutné…další délky dobré…Pak jsem „nedopatřením“ zvládla shodit svůj batoh dolů…což první, co mi proběhlo hlavou nebylo, co tam mám důležitého, ale jak to sakra udělat, aby se to ten Blek, co na mne ze štandu nevidí, nedozvěděl…přes nejvyšší úsilí mozku jsem to ale nevymyslela :-( Ještěže tam byl ten Ríša, co mi pro něj slanil. Ale ani Ríša neslaňuje tak rychle, bych nemusela s pravdou ven…Moc jsem se na ten štand za Blekem teda netěšila, ale myslím, že byl na mne v rámci situace dost hodnej. Čekala jsem to o dost horší. Jen jsem se dozvěděla, že v horách bysme byli mrtví…co dodat, na to se nedalo nic říct, měl pravdu.

 

No a pak začaly ty paklece46a. Pomalu mi došlo, že jakmile slyším od Bleka hlášku: „Šáry je to lezení.“ budu mít v tom místě problém. Tak jsem tam tak různě povisávala v odsedce nabírala síly a přemýšlela, jak je to možné, že moc nevím, jak dál, když přece před dvěma roky jsem to 6a dávala a nijak si nevzpomínám, že by to byl nějaký šílený problém. A pak mi došlo, že to asi bude tím, že tyhle dvě délky jsou sice 6a, ale jsou to spárové kouty a s těma já si moc nevím rady. Poslední dvě délky byly pro mne fajn…takové traverzíky pěkné, i když únava už byla celkem velká. A pak konečně ten vysněný vrchol….Anica :-) ….Dolezli jsme tam za soumraku, asi jsme to na kluky lezli šíleně dlouho…Blek prý nikdy za tmy nescházel…no ale mě se tam ten západ slunce náhodou líbí a s Álou jsme tam tenkrát taky skončili při západu. Takže vrcholové gratulace, pusy a fotky. Já si zavzpomínala na chvilku na toho Álu a mazali jsme dolů. A tam kousek pod vrcholem je taková schovaná knížka, co do ní tenkrát zapsal Ála cosi, co já nečetla a měla si to prý přečíst, až tam pojedu příště. Tak to příště konečně přišlo…. Jen mi docházelo, že tu knížku asi v té tmě už nenajdu a nikomu se na mne nebude chtít čekat, jak ji tam budu hledat....Ale kupodivu já ji našla! Jen k mému velkému zklamání už to byla jiná knížka….nová. Ach jo, proč tam nemůžou dávat nějaké tlustší knížky, co by vydržely aspoň dva roky?…holt asi na Anicu leze těch lidí prostě moc. Co se dá dělat, lidi se střídají, přicházejí a odcházejí, knížky se časem vymění, jen ty hory a i ta moje Anica tu prostě budou už navždycky….


 

paklece5 paklece6 paklece7

 


Klukům bych chtěla i s Marťou moc poděkovat za vytažení téhle, pro mne trochu záludné, ale krásné Kači, protože bez nich bysme se tam tak mohly jít projít v pohorkách anebo v horším případě zůstaly viset na prvním štandu J (příště už budu vědět, že u koutů si při přemýšlení co je a není „fpoho“, budu muset trochu snížit klasifikaci),

Takže „Hore zdar Vám všem! A i tobě, Álo….! :-)  “

Šaru

A na závěr pár praktických informací, pro ty z vás, kdo byste tam chtěli zajet. Kdo tam ještě nebyl, vřele doporučuji,

Paklenice nemůže zklamat nikoho :-) :

Vstup do Národního parku Paklenice:

jednorázový – 7 EU

pět vstupů – 21 EU

nocleh v kempu - 6  EU

 




Bergel 2012

Prověrka lepiček aneb Bergel z jihu

za účasti Vlčák, Blek, Gejza a Jirka Nesvadba

Poslední srpnový víkend jsme se přes ne příliš příznivé výhledy na počasí rozhodli vyrazit do Bergelu, tentokrát z jihu. Oblast jsme zvolili na čtyři dny poměrně vzdálenou, ale … proč ne.

Cílem byly věže v hlavním hřebeni Bergelu nedaleko Badile, nad oblastí Val di Melo.

Odjezd z Prahy ve středu večer cca v 8, příjezd San Martino ve čtvrtek  ráno cca v 6.00 … cesta dlouhá, dlouhý kus i mimo dálnici a ty serpentiny … no výlet na víkend to není. V každém případě je lepší neexperimentovat a držet se navigace či itineráře z netu, cestou zpět jsme se rozhodli ignorovat doporučení a cestovat déle po dálnici … stejná pruda ale tak o 1,5 h delší ...

Chata allievi-bonacossa - více info (včetně doporučení cest) na http://www.horyinfo.cz/chaty.php?cislochaty=352&%20nazevchaty=rifugio-

Chatu lze doporučit. Spaní je za 13 Eur, stejně jako jinde se vyplatí vzít si s sebou snídani a kupovat případně jen večeře (polopenze asi 40 Eur), parkovat lze v San Martinu za peníze, dole u sportovního areálu zadara a nebo (nevyzkoušeno) – dojet jak nejdál to jde i přes zákazy ke kempu v Melu a tam nechat auto (parkoviště před kempem je dostatečně velké) a dál po svých – psáno na 4hodiny.

A lezení ??? Lezli jsme všude doporučovanou Lady D (6b+) … poměrně rozmanitý terén … převážně plotny, které střídaly plotny, občas se plotny změnily v plotny a na závěr … lahůdky v podobě … plotnyJ (i když úplně závěrečná délka za 6b+ byla lahůdková tenčí spárka, která byla doslova pamlskem po lezení po ničem) … každopádně nejtěžší místa nás čekaly vždy v plotnách, což platí i o další cestě, kterou jsme lezli – Spigolo Sud (psaná za 6a, nicméně obtížností srovnatelná s Lady D).

Další doporučovanou cestou je rovněž opěvovaný Inshallah na Punta Alievi .. . tu už jsme nestihli, snad příště.

Dojmy byly různé, osobně mohu oblast doporučit – rozumné nástupy od chaty a je z čeho vybírat -spoustu obtížností, cesty v průměru 200 – 500 m, často rozumné jištění (v těžkých místech nýt, štandy v nýtech, takže lze nastoupit i za nepřízně počasí), nad chatou i krátké sportovní cesty … jen je třeba se smířit, že plotnám se nevyhnete… kupříkladu Bleka jsem takhle nadávat neslyšel, řekl doslova … „ ty plotny už mě fakt nebaví!“ … J Takže pokud se rozhodnete pro Bergel z jihu, určitě jen s pořádnou lepičkouJ

Čerpali jsme zejména z Lidé a hory, Novákova Bergelu, článků Jiřího Vodsloně apod.

Lezené cesty

název cesty

vrchol

výška

Lady D

Punta Rasica

3306 m

Spigolo Sud

Picco Luigi Amedeo

2793 m

Zapsal Vlčák

Barča

Zdravím HOSOHOPO,

tak Partyzan hlasí také přírůstek.

Barča - 2.77 kg, 47 cm :-)

Hlásím se k jednomu sudu na slanění, tak snad se to všechno vypije.

 

Novopečený tatínek - Partyzan.

Barca2

Poslední slanění 2012

Ahoj HOSOHOPÁCI a přátelé, další lezecí sezona je skoro za námi a tak je tu opět jedna z mála společných akcí HO. Ano slanění 2012! Zatím potvrzeným termínem je 2.11- 4.11., s odjezdem cca v 18.00 od Smíchovského nádraží (sraz je vlevo od nádraží směrem k přístupové lávce přes koleje do Radlic) u stanovišť autobusů. Jedeme autobusem (všichni!) na Kozelku, chalupu Plzeńáků (u Nečtin), většina členů tam již někdy byla, tak že víte, spacák ssebou, lezecí věci (minimálně sedák a slanítko) na slavnostní poslední slanění, jídlo, kdo chce spát ve větším klidu, tak karimatku, oblečení dle počasí, v chalupě se topí, ale v pátek nebude po příjezdu zrovna "hic".Lze postavit i stany na přilehlém pozemku. Určitě nezapomeňte na věci do "partyzánské tradiční tomboly", jistě bude i orientační běh s vědomostním testem, jak je v HOSOHOPO zvykem (oblečení na běh ssebou).Pití-bude zajištěno něco sudů piva(již se hlásí i první sponzoři), víno dle vlastních chutí, kořalky prosím jen ověřené!!! nejedeme slepnout, jedem se bavit a ukončit důstojně sezonu!! Podrobnosti na schůzích, které pro zapomětlivé opakuji, jsou již opět v Namche od 19.30 s možností lezení na stěně! Prosím udělejte si čas , jde opravdu také o společenskou záležitost s výroční zprávou, volbou výboru, dizkusí a kulturním pořadem, kterého se tentokráte zúčastníte všichni, tak že, jak si to uděláme, tak se zasmějeme a užijeme?!?! Letos budou i hodnotné ceny za různé aktivity! rozhodně lepší než loni! Orientační cena ubytování je cca 70Kč za osobu a noc. Zdravím HORE ZDAR! Váš předseda Yetti

Dolomity 2012

Výlet do Dolomit 2012 aneb jak je dobré když někdy v Příhrazích prší

Temná mračna rozlévala vláhu nad Českým rájem. Zahrádkáři si mnuli ruce a byli rádi, že jim zalije záhony, zemědělci, ti se obávali, aby se déšť nezměnil v průtrže mračen a neodnesl jim z polí potřebnou ornici, nejvíce radosti z deště měli děti, které si pak stavěly hráze na rozvodněných potocích, a nejvíce ho proklínali lezci, že jim na čas vzal nádherné linie na pískovcové věže… Kdyby někdo neznal, a pozoroval sedícího muže čtoucího časopis s jeho silnými pažemi a výrazným odhodlání v očích, nezapochyboval by, jakému koníčku před mnoha lety propadnul. Na chvíli se zaposlouchal do šumění deště a pak dál poslouchal nádherné beatové tóny linoucí se z reproduktoru radia a poté si ještě jednou promnul oči, vzal brýle a po několikáté si četl: Pale di San Martino, cima della Madonna, Sass Maor a jen na půl úst řekl: „Tam pojedu.“ Když odešel z místnosti, na stole zůstal ležet časopis s velkým nápisem LIDÉ A HORY…

4,45 vyjdu z domu a hned vidím nastartovaný tranzit na parkovišti a jsem rád, že nemusím čekat, protože bych tam hned usnul… V tranzitu již je Qvasi, Ňůmen, Kačka a pilot Vikouš, krátká odbočka na Vinohrady, k muži v jehož hlavě se zrodil tento výlet - k Červajsovi a pak již jen přejet pár státních hranic, strávit 9 hodin v autě a zaparkovat kousek za San Martino.

Přístup na chatu píšou 2,5 hod., v pohodě se dá zvládnout za dvě hodiny, a když vás hůlkou do zad popohání Ňůmen dá se zvládnout i za 1,35…

Po příchodu na chatu, ubytování a jednom pivku jdeme nakoukávat nástupy. Ňůmen s Blekem jdou nedaleko pod cestu Spigolo del Velo (závojová hrana) na cima della Madonna, Quasi a Červ, Vikouš a Kačka jdou nakoukat via Solleder na Sass Maora. Večer se i ostatní připojují na závojovou hranu z důvodu složitějšího a v mlze špatně najitelného nástupu pod vysněnou cestu na Sass Maora.

5,30 mě nemile probouzí budík, dáváme s Nůmenem snídani a valíme pod stěnu, v patách máme Červajse, Qvasiho, Kačku a Vikouše. Cesta po závojové hraně má cca 10-12 délek (400m) obtížnostně převahují délky za 4/4+ s dvěma délkami za 5, většinou v pevné skále. Relativně dobře zajistitelná, zkrátka nádherná a doporučitelná cesta! Na vršku cimy della Madony společně svačíme, fotíme a kocháme se výhledy, je od tamtud vidět i Maternhorn.. Sestup z věže vede po červených šipkách k slanění… za ani né dvě hodinky jsme na chatě a vidíme jak v „naší“ cestě leze nějaké zvířectvo, po bližším prozkoumání rozpoznáváme Vlčáka a Mloqa… Večer se již v osmi společně radujeme z vylezené cesty a plánujeme lezení na druhý den. Červajs s Qvasim, Vikouš a Kačka jdou do Solledera a Numen s Blekem a Vlčák s Mloqem do cesty Castiglioni-Detassis.

5,00 a ten budík si nadá pokoj tak všichni vstáváme, snídáme a za svitu čelovek šlapeme k nástupu pod majestátní věž Sass Maora, po necelých dvou hodinách jsme u nástupu. Cesta Castiglioni-Detassis se již nezačíná lézt převislým a většinou mokrým komínem, ale asi o 50m vpravo podél spáry, délka je psaná za 5+ a na první délku celkem lezení. První se do ní pustil zkušený Mloq, který to ladně přelezl, poté dobral Vlčáka. Něco po osmé začal první metry cesty ukrajovat i Blek a v jednom místě byl velmi rád, že mu ten převísek jistí omega u kotníku…Borci Vlčák a Mloq nezastavitelně lezli a sem tam je Blek s Ňůmenem dolezli. Těch 750m lezení nám trvalo cca 9 hodin a bylo příjemné, že na vršku jsme se prakticky na minutu potkali s ostatními, takže opět společná vrcholová fotka a společný sestup. Večer jsme se všichni, nad červeným vínem radovali z vylezených cest…

V neděli v 6,45 mě překvapivě nebudí budík, ale Viktor… Vstáváme, balíme, snídáme, pořizujeme pár posledních fotek a odcházíme k autu…

Závěrem bych chtěl poděkovat Ňůmenovi za společné lezení, Červajsovi za nalezení pěkné oblasti, Vikoušovi za pilotování tranzita a vlastně všem zúčastněným za hezký výlet! BLEK

POZVÁNKA NA LETNÍ TAŠKAŘICI

olympijaci

Pumori 2011 (2)

SUBJEKTIVNÍ VZPOMÍNKY NA PUMORI 2011–ANEB JAK DCERY DOKÁŽÍ BÝT ZÁLUDNÉ

Je leden 2011 a v BB nad pifkem s Gejzou, Honzišem, Mjutem, Alešem, Leonem a Dráťákem řešíme kam vyrazíme vyvětrat cepíny, ve hře jsou tři možnosti - Jižní Amerika (asi Peru) severní Amerika (McKinley) a nebo Asie-Nepál, země Šerpů a vysokých hor… je únor 2011 a naše plány se točí již jen kolem Nepálu a ve hře jsou opět tři možnosti - Baruntse (kam míří naše lezecké kámošky z Polska, které jsme potkali v Kyrgyzstanu), nádherná hora Ama Dablam, kde bysme asi lezli spíše po fixech a prali se o místa pro stany ve výškových táborech, a do třetice nádherná pyramida Pumori , která je v těsné blízkosti Everestu. Je léto a na Gutofce Honziš, Vendy, Dráťák, Leon, Baštík, Bára a Blek nad pifkem řeší expedici Pumori 2011. Sháníme mapy, průvodce, všechny možné informace o lezení na Pumori, cestovku, očkování, víza, letenky, výškové jídlo, sponzory, fyzičku,…

9.10.2012 letíme přes Moskvu a Delhi do Kathmandu.. Pár dní řešíme s pomocí nepálských SherpaAdventure formality na úřadech, nakupujeme jídlo, peří, plyn… Čtvrtý den letíme do Lukly (2800m), kde se potkáváme s Dawou, naším kuchařem a průvodcem v jedné osobě. První den treku ráno vyrážíme do Namche Bazaru, tam druhý den dokupujeme benzín, kotvy do sněhu a něco potravin.. odpoledne se jdeme projít nad Namche do Šerpských osad, večer se vracíme a dáváme teplou sprchu o který se nám pak další tři týdny leda zdá..

 

V Namche nás poprvé dohání naši yaci a po ranním dohadování s „yakmeny“ přibývá do Honzišova, Leonova a Dawova batohu pár kilo navíc.. Vyrážíme směr Tengboche a po návštěvě kláštera pokračujeme a přespáváme v Pangboche.. každý den cca 500 výškových metrů nahoru.. Čtvrtý den do Dingboche a odpolední aklimatizační procházka až do 5tis m. Pátý den přicházíme do vesničky Lobuche, kde se rozdělujeme - Vendy, Dráťák a Baštík jdou najít BC a cestu do jedničky na LobuchePeak, my ostatní jdeme s Dawou vybudovat BC pod Pumori..

Po postavení BC Pumori se další den přesouváme zpět pod LobuchePeak. Další den hustě sněží takže výstup do C1 o den odkládáme.. následující den se počasí umoudřuje, takže balíme stany, házíme svině (čti batohy) na záda a valíme to do C1. Vybudovat a vysušit plošiny pro stan nám zabere celé odpoledne i večer a nakonec má stejně někdo potůček pod stanem… nakoukáváme cestu, vaříme a brzo jdeme spát. Ráno vstáváme sondujeme počasí, vaříme a kolem sedmé vyrážíme na vršek.. cca v 11 jsme na vršku Lobuche (false summit 6059mnm) Pár vrcholových fotek, focení okolních panoramat a valíme dolu, balíme C1 a ten samý den sestupujeme do BC…

Ráno balíme a jdeme se sviněmi na zádech do BC Pumori (5300m).. Dva dny odpočíváme, krmíme se, aklimatizujeme, třídíme matroš, studujeme cestu.. 27.10. ráno jdeme hromadně do C1 (5800m), cesta lehká, chodecká jen trochu do kopce.. Ráno 28.10. balíme (Bára se vrací do BC kvůli omrzajícím nohám) a jdeme do C2 (6200m), tady už jdou lana z batohu ven a cepíny do rukou… Ráno vstáváme cca v šest vaříme, v sedm už na stany příjemně svítí slunce.. Baštíkův stan necháváme na místě, ostatní stany balíme a valíme do C3 (6600m)… Oblézáme a přelézáme séraky, cesta je daná fixními lany, takže neřešíme kudy..někdo fixní lana používá, někdo se jistí vlastním, některé úseky lze jít solo.. odpoledne stavíme stany v C3, což je vzhledem k únavě a nadmořské výšce celkem fuška… vaříme, odpočíváme (odpočinek je přímo úměrný nadmořské výšce a čtyřem týpkům ve stanu pro 2-3lidi..) Vzhledem k poctivému mrazu dohadujeme ranní odchod na sedmou… v noci moc nespím z jedné strany se na mě tlačí Dráťák a z druhé Baštík prakticky se dá spát leda na boku.. chápu pocity sardinek.. Ráno v pět vaříme a v sedm valíme nahoru.. počasí celkem dobrý, cca 100m nad táborem nacházíme 60m fixního lana, zbytek jdeme intuitivně… skrze napadaný sníh, výšku a únavu jdeme celkem pomalu.. někdy po dvanácté ve výšce 6900mnm dorážíme pod sérák kde hledáme jak rozlousknout tento oříšek… traverzujeme doleva, traverzujeme doprava, nikde se nezdá snadná cesta vzhůru… vzhledem k času se otáčíme a vracíme do C3.. Ráno 31.10. se Leon s Vendy, které není dobře a máme podezření na výškovku, vrací dolů a přidává se k nim Dráťák… Celý den se s Baštíkem a Honzišem válíme ve stanu, vaříme, kecáme, ale hlavně odpočíváme.. budík nařizujeme na 2,00.. slyšet zvonit budík ve dvě hodiny ráno není nic příjemného ve výšce 6600m o to hůř… ve čtyři vylézáme ze stanu, kosa je pořádně nabroušená a na čelovkách lezeme nahoru… za chvíli se obzor rozjasňuje a za další chvilku nás rozmrazují sluneční paprsky, které se chvilkami schovávají za mraky. Oříšek nakonec rozlouskáváme přelezením v levé části… lezeme a s narůstající výškou se slunce častěji schovává za mraky. Někdy kolem jedné řešíme, zda to otočíme - usuzujeme, že jsme někde uhli z normálky (ta měla podle popisu být lehká a my v lehkém rozhodně nejsme) a že to na vršek dobojujeme a shora najdeme sestup tou normálkou.. oblézáme a přelézáme séráky a pak, pak už není kam lézt, jsme na vršku... mezi mraky a lehkým chumelením se kocháme pohledy na Everest, Tibet.. zakopáváme Alešovu smyčku – tak nám tam Alo drž místo u stolu… Baštík zapaluje cigárko na Horáce, přebírám ho od Honziše, vzhledem k tomu, že moje experimentování s cigaretami se datuje někdy do mých třinácti let, tak se u toho šluka trochu zakuckávám.. tak dobré naladění struny Horácio a někdy nashle kámo…

Bohužel žádnou lehčí cestu dolů nenacházíme a vracíme se po svých stopách ..sestup začíná slaňováním za sněhovou kotvu první slaňuje Baštík pak si s Honzišem střihneme a já mu taky držím pojistnou nohu u kotvy a pak se jen pomodlit a slanit… cestou dolů se jistíme, některé pasáže slaňujeme, padá tma a kosa se ukazuje v dobře nabroušené podobě.. když slaňujeme jednu z posledních délek zjišťuji, že se nekontrolovaně klepu zimou, dvoje ponožky, tři vrstvy na nohách pět na těle včetně péřovky, kuklu, čepici, péřovou kapucu a dvoje rukavice a stejně je mi kosa… nevím zda je -20 nebo -30 každopádně kosa je poctivě nabroušená..

Ve 22,00 přicházíme ke stanu, vlézáme do stanu, sundavám rukavice zda nemám omrzliny a celkem to jde, léhám si a jsem šťasten.. vylezli jsme tam! A hlavně už jsme v bezpečí stanu a v teple! a omrzliny taky nejsou tak hrozný.. pak sundávám skelety a zjišťuji že mám omrzlé nohy.. kluci mají omrzlé prsty na rukách.. vaříme, bereme acylpyrin na ředění krve a pijeme a zahříváme omrzliny…

… ráno jsme neuvěřitelně stahaný, uvařit snídani, zabalit batoh a stan je fakt nadlidský výkon… až kolem poledne začínáme sestupovat. Do C1 nám přišli na pomoc Leon, Dratak a Bára a večer se jídelní stan v BC mění v lékařskou ordinaci a dr Dráťák a dr Leon za asistence sester Vendy a Báry nám ošetřují omrzliny, já si jako prémii dávám pár doušků čerstvého kyslíku a ráno voláme vrtulník.. Vzhledem k tomu, že nemůžu chodit nesou mě Leon a Dráťák do na zádech do Gorak Shepu, kam má přiletět vrtulník. Tam zjišťujeme, že kvůli počasí vrtulník nelétá, takže Vendy s podezřením na výškovku a já s Honzišem omrzlí zůstáváme v lodži, dáváme čaj a přemýšlíme jak dlouho budeme na vrtulník čekat. V lodži je ten den ubytovaná mezinárodní lékařská skupina, která tam je na kurzu horské medicíny… je jich asi třicet a vedoucí angličan nám přebalí omrzliny a pomocníkům ukazuje co je omrzlina 2 stupně a co je omrzlina 3 stupně.. Vendina výškovka se naštěstí nepotvrdí.. Noc trávíme s nosiči v jídelně na lavicích a ráno se dovídáme, že vrtulník stále nemůže přiletět, takže si pronajímáme horského koně a vyrážíme dolů. Po hodině cesty nás přelétá vrtulník a za chvíli se vrací a přistává u nás, je to totiž můj a Honzišův taxík.

Na klinice v Kathmandu mě a Honzišovi ošetřují omrzliny. Honziš má prý druhý stupeň a já o jeden ´lepší´, ale prý to není tak zlé.. dont worry, dont cut, its good…

S honzišem chodíme každý den na převazy na kliniku a jinak bydlíme v hotelu a poznáváme Ktm.. Mezi tím ostatní zbořili BC a přesouvají se pěšky do Lukly, odkud se bohužel nelétá kvůli počasí, takže vyrážejí na trek až do Jiri.. Den pod Luklou si Leon vymknul kotník, takže se s ním a Vendy potkáváme v nemocnici a společně cestujeme po Kathmandu a okolí. Dva dny před odletem doráží z vydatného treku i Baštík s Bárou a Drátákem setkání oslavujeme v místním baru..

Poslední večer je večeře s cestovkou a pak už jen let přes Delhi a Moskvu do Prahy.. z letiště Honziš, Baštík a já rovnou k lékaři.. a už to u mě není dont wory, its good.. bohužel okouším nemocniční stravu a už to prý vypadá na amputace.. když mě lékařka vyšetřuje a říká sestře u tří prstů poškození tkáně 3b, tak se ptám z jak široké stupnice to je, zda je i čtvrtý stupeň, prý není.. Nakonec mi to naštěstí dobře dopadlo…

Závěrem bych rád poděkoval všem za ty nemocniční smsky (přiznám, že ze začátku denně odpovídat na cca 15smsek mě unavovalo, ale pak posilovalo..) a za ty banány a pomeranče a za Respekty Gejzo a Týdny, Reflexy, Eura Váco, a taky díky Marcelko za Pan Kaplan má třídu rád a taky díky Dano a Magdo za NeireportJ a taky Ňůmene za ty želatinové dobroty a Romane za odvoz z nemocnice..

A zvláštní poděkování Honzišovi, Baštíkovi, Dráťákovi, Leonovi, Vendy a Báře za skvělej výlet, a taky Mudr Říhové a Mudr Zálešákovi za podporu bojovat.. a taky sponzorům Jerky, Fotoskoda a Hanibal.

Pár technických údajů: LobuchePeak je krásnej aklimatizační kopec na dva dny, v obou dnech dva krátké výšvihy po čtyřech jinak choďák:). Pumo-Ri (7165m) v šerpském jazyce znamená neprovdaná dcera, leží 9km západně od Everestu. Vrchol Pumori leží na hranici mezi Nepálem a Tibetem (Čínou). Prvně byla zlezena německo-švýcarskou expedicí v roce 1962.

Ondra Blek

 

 

NA ALŽBĚTU!!

Ahoj všichni,

mám to pověření a radostnou povinnost oznámit, že na světě je Alžběta, která se dnes dopoledne narodila Kátě a Gibonovi. Míry si nepamatuje, všechno v pořádku.
Dnešní schůze a připíjení na zdraví děťátka se tímto přesouvá do restaurace Skanzen na Florenci ... v 19:30.
Kdo neví, je to Sokolovská 23,  do dvora a po schodech dolů ...

Ňůmen

KINO

a

POZVÁNKA DO KINA

Hola, aby po tradičním plese nebylo té kultury málo, zvu vás do kina AERO na premiéru filmu. Je to ve čtvrtek, takže před promítáním může v předsálí proběhnout i schůze Smile.

Pozvánka vám nejspíš přijde ještě mailem, ale už teď prosím tuhle informaci šiřte kolem sebe, ať ty lístky nemusíme kupovat s Danem všechny sami ... Dííík!

 

benatcan_pozvanka

PLES - poslední lístky v prodeji!

Inspiroval mě včera na povedeném promítání z Pumori Kokeš, že je třeba, aby předplesová atmosféra gradovala. Proto přicházím s pár neotřelými hesly Smile

 

- v prodeji je posledních pár kusů lístků

- už teď jsou do tombole přislíbené takové dary, že se předpokládá vyprodání lístků v prvních pár minutách po začátku plesu

- přípravy na utajované předtančení jsou v plném proudu - hlavním tahákem je letos excelentní tanečník Quasy -  a samozřejmě další stálice naší taneční scény a nové vycházející hvězdy

Tak neváhejte a skočte po těch lístcích, dokud je čas! Ve čtvrtek budou ke koupi na schůzi u Yettiho.

Plesu zdar! Nazdar!

expedice Pumori 2011

pumori_pozvanka

Ples 2012

ples_2012

Z deníčku2

Z deníčku sportovního lezce


Už od konce dubna sleduju předpověď na Ciloš. Tou dobou jsem tam totiž zavítal s Velkou Zlobou, Kačkou a Smrtí, a velmi mě namlsala místní klasifikační stupnice. Padat ve „vosumbéčku“ ke konci, to se mi max. poštěstí ve Špáňu, nebo v nějaké „měkčí“ oblasti ve Francii, řekl by určitě český, pískem ošlehaný climber. Vidina tučných bodů v žebříčku na nejmenovaném lezeckém portálu a status deníčkové celebrity mi nedá spát...

 

Ale jakoby to lezecký bůh viděl - celý květen, červen, červenec a září dle předpovědi chčije a chčije. A tak Jura střídá Juru a u někoho i Jura střídá Labák. I Deníčkáři se nakonec jednou Jura zají a vypraví se do antideníčkářské klasiky, např. Moravského Krasu, nechat si vypráskat „čísly“ zavšivený kožich. Je to jak všichni říkají: sedmy krutý, vosmy ještě víc, deviny…no…tuhý, ale jde to, desetmíny…kupodivu jdou. Styl lezení mi začíná být velmi sympathisch, prostě nejdřív přemýšlej a pak zatni bicáky. Malebnost skalek a prostředí pomáhá získávat další plusový body. No, a když si člověk uvědomí, že nejlepší čeští lezci jsou, a vlastně i byli, Moraváci, tak něco na tom Krasu zajímavýho bude - rozhodně mě tam neuviděj naposled! ;)


Buril

Klasická „krasová“ sedma – lezec již je naštěstí za bouldrem :)


Malebnost skalek a prostředí pomáhá získávat další plusový body.


Koncem září jsou mé jarní modlitby vyslyšeny a předpověď na Václava pro Rakousy slibuje jasné nebe a celkem příjemnou teplotu. Jak čas plynul, touha po již několikrát navštíveném Ciloši vystřídala touha omrknout něco nového, a tak padla volba na podobný matroš a styl lezení – Ötztal.


Lezení bombastik, ale nemůžu se zbavit pocitu, že klasa v „Nýdrouši“ je opět dost utáhlá a tak zpytovávám svědomí a zároveň mě napadá jedno známé prohlášení: Odvolávám všechno, co jsem slíbil, slibuju všechno, co jsem odvolal!


Sektor Länger Block (Niederthai, Ötztal) nabízí samé lezecké skvosty – místní borec v testovacím „kousku“ s trefným názvem „Rien ne va plus“.



Ale nechme věčné polemiky stranou a podívejme se na tuto pohádkovou oblast pod větším drobnohledem. Hned po příjezdu do Ötztalského údolí nabývá lezec pocitu, že je v oblasti vskutku vítán a nemusí se potichu přibližovat se staženým ocasem a schlíplýma ušima, jako je tomu v jiných oblastech (viď, Tříprsťáku?). I náš věrný čtyřnohý přítel to může poštěknout. Uvítací a informační tabule před každou podoblastí a v některých případech i vyhrazená místa s lavičkami a stoly, či dokonce sociálním zařízením budiž tomu jasným důkazem ;)


Oberried

…a v některých případech i vyhrazená místa pro lavičky a stoly…


No, a když člověk zjistí, že drn, o který zakopl je mamutí aquapark, za jisté si příště nezapomene přibalit plavky. Inu, vše jde, když se chce. Nebo když jsou peníze? Opět ta polemika…Každopádně je vidět, že si jižní sousedé své krajiny velmi cení. Citlivé začlenění mamutího aquaparku do alpské přírody budiž tomu dalším důkazem.


Aquapark

No, a když člověk zjistí, že drn, o který zakop je mamutí aquapark….


Máme tu začátek října, a já dostávám neodolatelnou nabídku se opět podívat do Krasu. Velká Zloba už se veze se mnou přes špatně poskládané betonové desky směrem na Brno a slibuje nevídané. A taky že jo! Do Lidomorny zavítali Marťani! No, oni jsou vlastně domácí, ale stejně jsou to Marťani :)


Ada

Marťan X1 nastupuje do cesty.


Osy

Marťan X2 za jedním z mnoha bouldříků v „Hrobečkovi“


Kikus

Marťanka Y1 opouští oddychové místo v cestě vskutku s příznačným názvem – Kudlanka ;)


Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem v oblasti světového významu ;) Jen doufám, že mi „betonovka“ nebude překážkou v dalších návštěvách a budu si moci nadále doplňovat lezecké vzdělání :)


A je tu konečně konec října, termín to pro zájezd do země zaslíbené. La Espaňa! Při minulé návštěvě jsme neváhali koupit průvodce na lezecké oblasti v okolí katalánského města Lleida (čti „Jejda“ ;)), který nás doslova namlsal. Necháváme se strhnout působivými fotkami namakaných borců a borkyň a vyrážíme vstříc objevování nových oblastí. Výdrž celého léta za proklatě nízko staženými žaluziemi v kanclíku se málem vyplatila - po 4 měsících panujícího sucha a veder přichází déšť. Ale co, hlavně že se leze! Převísků je tu víc než dost a kdopak by se nějaké té vlhkosti bál. Při dolézání mokrých výlezů si nejednou zavzpomínám na známé heslo: „kde je vůle, tam je cesta!“



Tenebres

Hasta la vista, Espaňa!


Kokeš

Z deníčku

Z deníčku sportovního lezce


Už od konce dubna sleduju předpověď na Ciloš. Tou dobou jsem tam totiž zavítal s Velkou Zlobou, Kačkou a Smrtí, a velmi mě namlsala místní klasifikační stupnice. Padat ve „vosumbéčku“ ke konci, to se mi max. poštěstí ve Špáňu, nebo v nějaké „měkčí“ oblasti ve Francii, řekl by určitě český, pískem ošlehaný climber. Vidina tučných bodů v žebříčku na nejmenovaném lezeckém portálu a status deníčkové celebrity mi nedá spát...

 

Ale jakoby to lezecký bůh viděl a celý květen, červen, červenec a září dle předpovědi chčije a chčije. A tak Jura střídá Juru a u někoho i Jura střídá Labák. I Deníčkáři se nakonec jednou Jura zají a vypraví se do antideníčkářské klasiky, např. Moravského Krasu, nechat si vypráskat čísly zavšivený kožich. Je to jak všichni říkají: sedmy krutý, vosmy ještě víc, deviny…no…tuhý, ale jde to, desetmíny…kupodivu jdou. Styl lezení mi začíná být velmi sympathisch, prostě nejdřív přemýšlej a pak zatni bicáky. Malebnost skalek a prostředí pomáhá získávat další plusový body. No, a když si člověk uvědomí, že nejlepší čeští lezci jsou, a vlastně i byli, Moraváci, tak něco na tom Krasu zajímavýho bude - rozhodně mě tam neuviděj naposled! ;)


Buril

Klasická „krasová“ sedma – lezec již je naštěstí za bouldrem :)


Adamo2

Malebnost skalek a prostředí pomáhá získávat další plusový body.


Lezení bombastik, ale nemůžu se zbavit pocitu, že klasa v „Nýdrouši“ je opět dost utáhlá a tak zpytovávám svědomí a zároveň mě napadá jedno známé prohlášení: Odvolávám všechno, co jsem slíbil, slibuju všechno, co jsem odvolal! Hloubavý čtenář jistě tuší co jsem měl na mysli…


Rien

Sektor Länger Block (Niederthai, Ötztal) nabízí samé lezecké skvosty – místní borec v testovacím „kousku“ s trefným názvem „Rien ne va plus“


Ale nechme věčné polemiky stranou a mrkněměž se na tuto pohádkovou oblast pod větším drobnohledem. Hned po příjezdu do Ötztalského údolí nabývá lezec pocitu, že je v oblasti vskutku vítán a nemusí se potichu přibližovat se staženým ocasem a schlíplými uši, jako je tomu v jiných oblastech (viď, Tříprsťáku?). I náš věrný čtyřnohý přítel to může poštěknout. Uvítací a informační tabule před každou podoblastí a v některých případech i vyhrazená místa s lavičkami a stoly, či dokonce sociálním zařízením budiž tomu jasným důkazem ;)


Oberried

…a v některých případech i vyhrazená místa pro lavičky a stoly…


No, a když člověk zjistí, že drn, o který zakop je mamutí aquapark, za jisté si příště nezapomene přibalit plavky. Inu, vše jde, když se chce. Nebo když jsou peníze? Opět ta polemika…Každopadně je vidět, že si jižní sousedé své krajiny velmi cení. Citlivé začlenění mamutího aquaparku do alpské přírody budiž tomu dalším důkazem.


Aquapark

No, a když člověk zjistí, že drn, o který zakop je mamutí aquapark….


Máme tu začátek října, a já dostávám neodolenatelnou nabídku se opět podívat do Krasu. Velká Zloba už se veze se mnou přes špatně poskládané betonové desky směrem na Brno a slibuje nevídané. A taky že jo! Do Lidomorny zavítali Marťani! No, oni jsou vlastně domácí, ale stejně jsou to Marťani J


Ada

Marťan X1 nastupuje do známé cesty


Osy

Marťan X2 za bouldříkem v další známé cestě


 

Marťanka Y1 opouští oddychové místo v jak jinak, než známé cestě


Kikus

Poslední slanění 2011

Ahoj HOSOHOPÁCI a kamarádi,

opět je tu závěr sezóny a tak Vás již tradičně  zvu na poslední slanění 2011.

Datum: 25.11- 27.11.2011, odjezd z Prahy oddílovým autobusem z Černého mostu (stanoviště autobusů směrem k Mc.Donaldu) v cca 18.30hod.

 

Místo konání: Skalák -Sedmihorky , rekreačka za Koupákem -Na Podháji

 

Program: pátek příjezd, pozdravení a konzumace, hudba, zpěv

                  sobota - dopoledne klasický orientační běh družstev Hosohopo o hodnotné ceny, odpoledne promítání obrázků z akcí, konzumace, večer výroční schůze s           

                                  oceněním nejlepších jedinců, volby do vedení HO, partyzánská tombola, konzumace, zábava, scénky, zpěv 

                   neděle - dopoledne spalování alkoholu formou procházky skalním městem a tradiční poslední slanění s přípitkem, úklid, dle počasí cca 14.00-16.00 hod.    

                                  odjezd do Prahy          (změna programu vyhrazena)

 

Cena: cca 200,-Kč autobus, 240,-Kč /2 noci ubytování ve vytápěném objektu,náklady na konzumaci (orientačně pivo cca 16 -18,-Kč /půlitr při vlastním sudu, jinak 20,-Kč viz.  "Koupák"), volební sobotní guláš cca 65,-Kč, možnost přiobjednat snídani cca 55,-Kč. Počty osob nutno upřesnit předem!!!

 

Výbava: spací pytel, oblečení na orientační běh, slaňovací prostředky a materiál, přezutí, věci do partyzánské tomboly,hudební nástroje, vlastní potraviny pro zbývající stravování, včetně lihovin a vína, eventuálně potvrzení od lékaře o neschopnosti pohybu při orientačním běhu!  Dostatečný finanční obnos- možnost platby příspěvků a pojištění na rok 2012 , opomenuté zápisy z akcí v letošním roce do oddílové kroniky!

 

Sponzoři konzumace (pivo, víno, lihoviny), ale i pro ocenění nejlepších borců z řad členů a hostů jsou vítáni!!!

Do naplnění kapacity objektu jsou vítáni čestní hosté, sympatizanti HO, bývalí členové, rodinní příslušníci, milenky a milenci a pod.

Programová skladba není vhodná pro malé děti.

Bližší info bude podáváno na pravidelných schůzích ve čtvrtek od 19.35 hod. v Namche.

Dobrou náladu,  nápady pro scénky na pobavení kamarádů nezapomenout doma!!!

Zdravím HOSOHOPO

HORE ZDAR !

Váš předseda Yetti

GROSGLOCKNER - vyzkoušeli jsme za vás :-)

Ne, že bych si myslel, že by vás to někoho jen tak napadlo :-) Grosglockner je sice pěknej kopec, ale důvodů, proč se tam hrnout v létě asi moc není ...

Mě se to v rámci pracovního nasazení poštěstilo :-) Absolovoval jsem Studelgrat - s horským vůdcem a kamarádem Danem Polmanem z časopisu Lidé a hory.

Mínusů to mělo hned několik. Prvním je styl výstupu horských vůdců, který je veden ve stylu chrtích závodů. Humus. Druhým zásadním problémem byla sobota, krásný záříjový den. Na nebi modrej plech a předpověď stejná na další dva dny. Na naší cestě přibližně 50 lidí. Některé cestou vlečeni jak voli za horským vůdcem předlézáme ne zrovna stylem, který by mi byl vlastní. Neříkám, že se člověk má zařadit a vléct se za leckdy zbytečně pomalými družstvy. Ale předlézat se dá i slušněji, než to umí horský vůdce.

Klíčovým průserem na Glockneru je fakt, že i ten, kdo vyleze Studelgrat, jde dolů normálkou. Kterou ovšem ve stejné době jde nahoru asi 150 dalších lidí. Mezi nimi pomalá družstva, která více stojí, než lezou a do toho chrti vůdci, kteří předlézají nahoru a předlézají dolů. Fakt síla. Zážitek, který není potřeba si vrývat do paměti ...

No jak říkám, nemyslím, že by to někoho z vás případně napadlo. Ale kdyby třeba někoho z kamarádů a známých - tak jim to rozmluvte :-)

Každopádně přátelé - já jsem vystoupil na vrchol nejvyšší hory Rakouska přivázán na horského vůdce. V podstatě sólo :-) Výsledný čas z xhaty nahoru 2:45. Výsledný zážitek nestojí za řeč :-)

Závěr testu: Nedoporučuje se :-)

 

IMG_0940IMG_0911

OBJEVUJEME NOVÉ OBLASTI

Přelom července a srpna ... Počasí na pytel, písky neschnou ... Mlok naštěstí po několikadenním bedlivém pozorování radarů vypozoroval, že hezky bude v Rakousku pod Salzburgem. Čekáme, posouváme termín ... o den, ještě o den ... někteří bohužel nevydrželi ... tak nakonec odjíždíme z Prahy za silného deště netradičně v sobotu k večeru ve třech. Filip, Mlok, Ňůmen. Jedeme do oblasti Hochkonig ("o" je s přehláskou - to jsou ty dvě tečky :-) Ubytování luxusní v apartmánu u Filipových tchánů ... Budějovice ... prší ... kupujeme novej stěrač, aby stíhal stírat ... Linz ... prší ... Salzburg ... prší míň ... Maria Alm ... skoro suchý silnice ... Mlok to vyčet z radaru dobře ... :-)

V neděli jedeme kousek údolím pod Steineplatte ... parádní stěny, pevný neoklouzaný vápno ... luxusně zajištěno nejtama ... parádní rozmazlovačka :-) Hodně dýlek, přesně nevím ... obrížnost do 6+ myslím .. Počasí ideál, neprší, ale nepálí ... cestou k autu si Filip i Ing. Hoch pohráli s dětským bagrem ... tolik radosti za 1 EURO :-)

 

013_HOCHKONIG_2011

 

V pondělí jdeme dvouhodinovým pochodem pod Torsaulle ... populární věž v údolí cestou na vrchol Hochkonig ... Vybíráme cestu Golden Ladies 7- ... naštěstí pro mě je 7- jen jedno krátké místo :-) Jinak parádní lezení ...

 

024_HOCHKONIG_2011

 

V úterý cestou domů zastavujeme u Wolfgangsee. Je tam jezerní stěna Falkensteinwand a na ní cesta Seenot 6+ ...  Nad vodu se musí slanit 3x poctivých 50 metrů. Nástup ze dvou nýtů nad vodou ... lana jsme si odložili do zaparkovanýho člunu ... hezká logická cesta ...  Na závěr ten logickej směr bohužel skončil, tak tam tvůrci do hladké převislé plotny navrtali několik chytů a stupů ... To bylo překvápko :-)

 

047_HOCHKONIG_2011

Fotky v galerii.

Parádní zájezd!

Pumori 2011

.

EXPEDICE PUMORI 2011


Začátkem října odlétá sedmičlenná skupina českých horolezců na expedici Pumori 2011.
Členové expedice pocházejí ze tří horolezeckých oddílů HOSOHOPO, HO VŠAK a HO PARDUBICE.
Hora Pumori (7164m.n.m.) se nachází v těsné blízkosti Mt.Everestu (8848m.n.m.)
na hranici mezi Nepálem a Čínou (Tibetem).

Po příletu do Kathmándu, vyřízení nezbytných formalit a nakoupení potravin se expedice
letecky přemístí do Lukly. Z Lukly absolvují 6-denní pochod do základního tábora pod Pumori.
Pro aklimatizaci využijí výstup na vrchol Lobuche (6119m) a pak se pokusí
o výstup alpským stylem na vrchol Pumori.

.                 

Hosohopo voda

Letos se pojede Ploučnice, odjezd tento pátek, návrat v neděli. Zatím jede předseda, Ježci, Červajzové, Vlčáci možná na den. Je přebytek háčků, hledají se kormidelníci. Lodě je možné půjčit za cca 500 za den i s dopravou, ale je potřeba to objednat a zaplatit zálohu. Pokud mi dáte vědět do středy na tel. 731078693, tak to zařídím. Ozvěte se i pokud máte loď svojí, abysme věděli, kdo všechno jede.

PŘEŠLI JSME ISLAND

Na přelomu února a března se nám s Vencou Čadkem povedl zimní přechod islandského vnitrozemí.

 

Island_2011

 

Další informace a spousta fotek je k vidění tady: http://www.wix.com/beehouseproduction/island

Video snad (relativně) brzy. Promítání s povídáním nejspíš někdy na podzim :-)

Za podporu děkujeme Mirkovi Jakešovi a jako tradičně společnosti  logo_Hannah_new, která nás

na cestu vybavila

LUKÁŠ MEZI NÁMI :-)

V sobotu brzy ráno se Markétě a Filipovi narodil Lukáš (Čermák) Laughing Míry normální, všechno v pořádku ...lukas

Zápis z OVK


Dobrý večer,

omlouvám se za zdržení zápisu OVK a zde pár nových informací, které by Vás mohly zajímat.

Samotné schůzi, která se konala dne 26.02.2011 v restauraci obce Suchomasty, předcházela

brigáda na skalní oblasti Kotýz, kde byly notně prořezávány přístupové cesty ke skalám.

Algena přejištoval staré jištění, momentálně se jedná zhruba o 40 cest. Pokud vyrazíte za lezením

na Kotýz, což každému v současné době doporučuji, neopomeňte helmu, nějaký ten friend a dostatek tekutin,

neb na lezení Vám bude svítit celý den ostré slunce. Možná.

Ke schůzi - 1. Branická skála.

Na Branické skále byl projeven zájem o uvedení do lezecké oblasti ( jedná se o skálu

která se tyčí nad Českobratrským kostelíkem po levé straně, pokud jedete tramvají do zastávky Přístaviště,

za plaveckým stadionem podolí). Úřad městské části P4 se tomu nebrání, ale jedná se o provedení sanačních prací

k odtržení pravé části desky. OVK prvovýstupy na Branické skále zatím nepovolí. Libor Tvrdík a Martin Tučka zajistí

zakreslení zákazových značek na skále tak, aby nedošlo ke škodě na zdraví. Po místním šetření s úřady a ustanovení

správce bude tento stav revidován. Místní lezecký oddíl projevil zájem o správce oblasti. Prozatím byly diskutovány

bezpečnostní rizika ( blízkost dětského hřiště, budování přístupových cest ).

2. Vybudování via ferraty v Jizerských horách.

Lesy České republiky, s. p. plánují vytvoření via ferraty na Kočičích kamenech v Jizerských horách.

Vlivem této činnosti je v ohrožení několik hodnotných lezeckých cest. ČHS se snaží tento záměr zvrátit, avšak dané

místo je ve vlastnictví Lesy ČR, které se k výstavbě staví pozitivně. Jediným kladným v této záležitosti se jeví fakt,

že v dohledné době se další via ferraty na území ČR neplánují.

3. Vybudování lezeckého parku v lomu Alkazar.

Výkonný výbor ČHS vypsal výběrové řízení na vybudování lezeckého parku v lomu Alkazar v oblasti Srbsko v Českém krasu.

Pokud máte zájem o shlédnutí  podmínek výběrového řízení prosím zde:

http://www.horosvaz.cz/index.php?cmd=page&type=2&article=1387

OVK potvrzuje svůj nesouhlas s vybudováním  lezeckého parku v lomu Alkazar, nadále je preferováno využití klidné oblasti Středokluky,

tak aby nedocházelo k jednostrannému přetěžování jedné jediné oblasti.

V této fázi se diskuse převedla na hlavní sál restaurace a za přispění Berounského pivovaru rozvinuta v patřičné meze.

Všechny Vás zdravím a Álu do Věčných lezišť

Ciao Sandoš.

 

 

 

Okurka

Okurka je mrtvá, ať žije Okurka!

Už delší dobu si říkám, že bych sem měl napsat článek o akci, která se udála víc jak před měsícem, ale když ona se udála další a další…Okurková sezóna, vlastně totiž vůbec nenastala, páč…proč bychom se netěšili, když nám pánbůh bouldering dal Tongue out

 

Je sobota 15. ledna a zima si bere oddech na další poločas. Předpověď hlásí parádních 8 stupňů nad nulou a paprsky té žluté koule, kterou jsem už dlouho neviděl. I když jsem na běžkách moc nebyl, a černé svědomí se hlásí o svá práva, přesto volím staré dobré Rovišťátko a snažím se přemluvit Máču, aby taky nepředstíral jak ho běžky strašně ba a jel se mnou raději nabrat trochu vitaminu D na vltavské Palm beach.

 

Po těch dvou měsících absence na skalách jsem si připadal jak v ráji a byl tak vděčnej aspoň za ten kus vltavský žuly. Člověk byl z tý překližky už tak zblblej, že si samo nevzal žádný železo. A tak, když jsem chtěl vyrazit do cesty a zjistil, že nejen že nemám co cvaknout, ale ani ta matrace pode mnou není, začal jsem se všemi kolem kamarádit. Nakonec jsme vykřesali 8 pres a najednou bylo i na rovišťské bigwally. Lezba super, až do západu slunce.

 

Je neděle 16. Ledna, dopolko, a snažíme se narvat 4 bouldrmatky do našeho nového Kedmena. Tentokrát, v čistokrevném bouldrařském složení, si s Markét připadáme jak černé ovce. Jaro dál trvá a tak se jdeme slunit na petráčské nasvícené balvany. Po prvním osahání je mi jasné, že to bude zase něco úplně jiného, než se odehrávalo včera na Rovišti. Nebojím se to pojmenovat: sado maso! Ale stačí pár temů na krystalech a už si prsty začínaj zvykat. Někdo brečí, někdo si chrochtá, někdo se raději plazí kousek nad zemí, někdo zase raději sviští vzduchem.

 

…někdo se raději plazí kousek nad zemí,…. (foto Filip Čech)

 

…někdo raději sviští vzduchem (foto Filip Čech).

 

Lezba opět do západu slunce, no, vlastně skoro do čelovek - jeden bouldřik stále odolával Foot in mouth Na okolních šutrech tomu nebylo jinak, každý chtěl využít jarního dne uprostřed zimy.

Druhý den se mi to ale vrátilo i s úrokama: bolest v krku, a jemná teplotka. Do středy ležím v posteli, a cítím, jak vypouštím bouldristickou duši. Ve čtvrtek už mi otrnulo a pomalu začínám doufat v další víkendový comeback. Rtuť teploměru sice poklesla do záporných hodnot, ale na druhou stranu si řikám, že o to víc to bude lepit.

Je sobota 22. ledna a tentokrát jedem jen ve dvou, já a Džangli. Máme namířeno do Bahratalu - německého boulderingového ráje, nacházejícího se hned za Petrovicemi. Přejezd přes hřbet Krušných hor nevěští nic dobrého – závěje všude kam se podíváš. V Bahráči je naštěstí jen drobný poprašek, ale i to nevadí – převislost některých bouldrů nabízí slušné vyřádění za každého počasí. Potkáváme Stráníky, kteří tam jsou už od rána buší o sto šest, mráz nemráz. A jde jim to hezky od ruky. Jenom co si nandávám a zahřívám lezky padá jedno 8A vedlo druhého. Džangli se taky nenechává zahanbit a posílá hned jedno 7C+, jako kdyby šel pětku. Smutně koukám na svoje zmrzlý prsty a zmrzlý nohy. Nedokážu se celou dobu pořádně zahřát a do konce dne je to už jen horší a horší. Přesto ale, když člověk přišel, uviděl, pozkoušel, tak mu to snad něco dalo.

Martin Stráník a boulder Kato.

 

A už tu je další víkend, konkrétně sobota 29. ledna. Zima v plném proudu, a tak co jiného, než bouldering, když to má tak hezky lepit Money mouth V Praze je krásně, jen ta teplota by mohla být přívětivější. Sázíme na Petráč, i když numerický model předpovídá, že by tam měla být skoro celý den oblačnost. Bohužel, nemýlila se. Cestou všude krásně, přijedeme do Petrohradu a deka. No, tak to zkusíme. Zahřívám se čištěním šutrů od sněhu a ledu smetákem. Pár pokusů, ale zima je silnější než my. Už chceme po pár bouldrech odcházet, když tu vidíme v dálce kouř. Jdeme to omrknout a vidíme, jak si jedna partička dělá ohýnek. Sektor „U ohniště“ se nám začíná líbit. Nahříváme lezky a ruce nad plameny a zkoušíme místní klasiky. Na plotnách to drží, že má člověk pocit, že by moh lézt po skle. Jo, když jsou podmínky… Cool

Přesto máme té zimy dost a další víkend vyrážíme za teplem – kam jinam, než do Ospu. Předpověď slibuje, že se zahřejeme až až. Vyrážíme v pátek večer a už v sobotu dopolko si nahříváme kosti v Mišja Peči: teplota kolem 11 stupňů Celsia a jasno. Oproti bouldering je to zas jiný sport: chyty velké, spousta nohou, cesty dlouhé. Kdo by to byl řek Innocent

…chyty velké, spousta nohou, cesty dlouhé. Kdo by to byl řek. :)

A tak se zase učíme lézt. Pokolikáté už??? Ach jo, „Ondrovci“ z nás asi nikdy nebudou. Třetí den se to trochu lepší, ale to už musíme zas dom. No, tak snad příště! Třeba teď ve Špáňu! Wink

 

Kokeš

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vánoční lezení

Tradiční Vánoční lezení


Již tradičně se nejvěrnější členská základna sejde vždy poslední víkend před Štědrým dnem na skalách, aby si ještě „přičichla“ k lanu a krásám zimního okolí Prahy , letos v Šárce na Žabáku. Sněhu bylo dost a tak hlavním bodem byla konzumace skvělého svařáčku a cukroví ba i jačí sýr přišel k chuti. Nejmladší účastnice Ňůmenovic Amálka (už jí bude čtvrt roku) si v kočárku pod stěnou moc neužila, ale jinak bylo veselo. Pak už si všichni popřejí pěkné svátky Vánoční a hodně krásných cest v příštím roce a hajdy domů do tepla.


Ještě jednou všem hodně pěkných výstupů v horách i skalkách a suchý spacák do r.2011 !

Přeje Váš předseda Yetti

 

IMG_1020_resize

IMG_1021_resizeIMG_1022_resize


Špáňo - vol. 2

Všude dobře, ve Špáňu nejlíp!

Coolvol. 2Cool

 

Tak už tu máme opět lezeckou okurkovou sezónu. A že je letos poctivá! V Praze člověk potřebuje lopatu, aby se někam vůbec dostal! No, a já zrovna srkám čaj v posteli, pozoruju to skrz zamrzlý okna, a snažím se rozpomenout na náš poslední letošní zájezd, abych vám tím tu okurkovou sezónu trochu zpříjemnil ;)

Tož to bylo tak. Po minulé návštěvě španělských oblastí Margalef a Siuarna, jsme si s Markét a šéfem výpravy Bobem Bertolucim Bertíkem řekli (štěkli), že do těchto oblastí opět musíme, páč „the best of“ co jsme doposud ze skalkařiny viděli. A tak jsme nechali zapřáhnout naši Popelničku a vydali se opět necelých devatenáct set kiláčků do první ze jmenované oblasti, do Margalefu.

 

No, nezačalo to zrovna úplně růžově, první tři dny nám lilo jako z konve, ale když si déšť vybral zrovna slabší chvilku, tak jsme zkusili popolézat a díky tomu i přišli hlavně na místní fintu: černý skály nebrat, oranžový jsou naše ;) Po deštích přišla odměna – vyčasilo se, ale hlavně i ochladilo, takže začaly panovat ideální podmínky (prostředek října). Je pravdou, že o tom jsem byl přesvědčen z naší výpravy pouze já (přeci jen prsty zábly), ale když se zjevil „on“ s „ní“, tak už mi věřit začali.

 

„Prostě místní skalky, které však těmto velikánů mají pořád co nabídnout ;)“. Chris Sharma v projektu Samfania.

 

Ano, nebyl to nikdo jiný, než sám velký Chris a jeho schovanka Daila ;) A tak jsem si přitom vzpomněl, jak jsme tu minulý rok potkali Ikera, a že to tu je vlastně  pěkná líheň (taky aby ne, Chris má už přes rok tuto oblast za rohem, stejně tak jako Iker, nebo Dani). No, a asi jako my, když jedem na Roviště, jedou si oni do Margalefu. Prostě místní skalky, které však těmto velikánů mají pořád co nabídnout ;)

 

V těchto „místních skalkách“ jsme pobyli dva týdny a aby byla nějaká změna zavítali jsme i do mé oblíbené Siurany. Jeli jsme vlastně přes kopec, kterému říkají Montsant a který, z lezeckého hlediska také není k zahození, ba co víc, někdo říká, že je i lepší. Ale jsme tu jen na tři týdny, takže volíme ověřenou jistotu. Po příjezdu na náš oblíbený parkáč „Na ostrohu“ jsme byli zděšeni počtem lidí. Naštěstí jsme našli nějaký plac, ale jak by řekl klasik: žádnej řev. Byl totiž víkend a spousta místních, ale i turistů, zatoužilo po návštěvě. K našemu milému překvapení tam bylo i dost Čechů, teda vlastně Moraváků, ale s nimi jsme se už jen minuli, páč druhý den odjížděli dom. Takže „Ostroh“ byl ve všedních dnech především náš, jedné trojky francouzských mladíků (Větrníka, Měsíčníka a Slunečníka) a jednoho Brita, který tam vlastně byl sólo. Naštěstí nelez sólo, ale bouldroval sólo ;) Asi jsme Větrníka někdy něčím namíchli, páč dva dny byl na Ostrohu takovej uragán, že jsme mysleli, že s Popelničkou doslavo odletíme do věčných lovišť. Ale zas pro lezení to bylo prima: člověk nemusel vůbec mágovat, jak mu to vysoušelo prsty a občas ho to poponeslo i o pár metů vejš. Mělo to i své nevýhody: cvakat vznášející se expresku vodorovně byl občas nadlidský úkon J

 

Siurana, to je vskutku takový náš Labáček. Cesty tu nejsou skoro vůbec oklouzané na to, že je to již celkem tradiční španělská oblast. Asi je to charakterem vápna a lezení: musíte si vybrat tu svoji nohu z tisíce. Všechny jsou ale stejně blbý (nebo stejně dobrý? :) ), takže možná proto. A to jištění není také zrovna nejblíž, takže možná i také proto ;).

 

„Siurana, to je vskutku takový náš Labáček“. Pohled na sektor El Pati (známá La La Rambla je úplně vlevo, kde konči fotka)

 

 

Detail sektoru El Pati. Slunečník v jedné z oblíbených cest.

 

Po Margalefu, kdy jsem měli projetou kůži na druhých článcích prstů, jsme v Siuraně uskutečnili závěrečný finiš posledních článků. Takové chyty, jaké se dají držet v 6ačkách jsem nedržel snad ani na Petráči ;) (to asi kecám, ale pro přirovnání…). Charakter cest je spíše kolmý, najdou se ale i položenky a převislošky. Platí úměra: čím více do kopce, tím větší chyty. 

 

Tak to by bylo zatím vše, ale nebojte, po Vánocích okurka končí a zas sezóna začíná….teda alespoň ve Španelsku. A že tam je co lízt! ;)

 

Tak snad se zase brzy uvidíme, Siurano! (na horizontu je vidět další oblast nemenšího významu: Montsant).

 

Šťastné a veselé!

 

Kokeš

Všude dobře, ve Špáňu nejlíp! vol. 2

 

 

Tak už tu máme opět lezeckou okurkovou sezónu. A že je letos poctivá! Po dlouhé době Vánoce "na sněhu" a "ne na blátě", jak tomu poslední dobou bývalo. V Praze člověk potřebuje lopatu, aby se někam vůbec dostal! No, a já zrovna srkám čaj v posteli, pozoruju to skrz zamrzlý okna, a snažím se rozpomenout na náš poslední letošní zájezd, abych vám tím tu okurkovou sezónu trochu urychlil ;)

Tož to bylo tak. Po minulé návštěvě španělských oblastí Margalef a Siuarna, jsme si s Markét a šéfem výpravy Bobem Bertolucim Bertíkem řekli (štěkli), že do těchto oblastí opět musíme, páč „the best of“ co jsme doposud ze skalkařiny viděli. A tak jsme nechali zapřáhnout naši Popelničku a vydali se opět necelých devatenáct set kiláčků do první ze jmenované oblasti, do Margalefu.

 

 

 

No, nezačalo to zrovna úplně růžově, první tři dny nám lilo jako z konve, ale když si déšť vybral zrovna slabší chvilku, tak jsme zkusili popolézat a díky tomu i přišli hlavně na místní fintu: černý skály nebrat, oranžový jsou naše ;) Po deštích přišla odměna – vyčasilo se, ale hlavně i ochladilo, takže začaly panovat ideální podmínky (prostředek října). Je pravdou, že o tom jsem byl přesvědčen z naší výpravy pouze já (přeci jen prsty zábly), ale když se zjevil „on“ s „ní“, tak už mi věřit začali.

 

„Prostě místní skalky, které však těmto velikánů mají pořád co nabídnout ;)“. Chris Sharma v projektu Samfania.

 

 

Ano, nebyl to nikdo jiný, než sám velký Chris a jeho schovanka Daila ;) A tak jsem si přitom vzpomněl, jak jsme tu minulý rok potkali Ikera, a že to tu je vlastně pěkná líheň (taky aby ne, Chris má už přes rok tuto oblast za rohem, stejně tak jako Iker, nebo Dani). No, a asi jako my, když jedem na Roviště, jedou si oni do Margalefu. Prostě místní skalky, které však těmto velikánů mají pořád co nabídnout ;)

V těchto „místních skalkách“ jsme pobyli dva týdny a aby byla nějaká změna zavítali jsme i do mé oblíbené Siurany. Jeli jsme vlastně přes kopec, kterému říkají Montsant a který, z lezeckého hlediska také není k zahození, ba co víc, někdo říká, že je i lepší. Ale jsme tu jen na tři týdny, takže volíme ověřenou jistotu. Po příjezdu na náš oblíbený parkáč „Na ostrohu“ jsme byli zděšeni počtem lidí. Naštěstí jsme našli nějaký plac, ale jak by řekl klasik: žádnej řev. Byl totiž víkend a spousta místních, ale i turistů, zatoužilo po návštěvě. K našemu milému překvapení tam bylo i dost Čechů, teda vlastně Moraváků, ale s nimi jsme se už jen minuli, páč druhý den odjížděli dom. Takže „Ostroh“ byl ve všedních dnech především náš, jedné trojky francouzských mladíků (Větrníka, Měsíčníka a Slunečníka) a jednoho Brita, který tam vlastně byl sólo. Naštěstí nelez sólo, ale bouldroval sólo ;) Asi jsme Větrníka někdy něčím namíchli, páč dva dny byl na Ostrohu takovej uragán, že jsme mysleli, že s Popelničkou doslavo odletíme do věčných lovišť. Ale zas pro lezení to bylo prima: člověk nemusel vůbec mágovat, jak mu to vysoušelo prsty a občas ho to poponeslo i o pár metů vejš. Mělo to i své nevýhody: cvakat vznášející se expresku vodorovně byl občas nadlidský úkon J

Siurana, to je vskutku takový náš Labáček. Cesty tu nejsou skoro vůbec oklouzané na to, že je to již celkem tradiční španělská oblast. Asi je to charakterem vápna a lezení: musíte si vybrat tu svoji nohu z tisíce. Všechny jsou ale stejně blbý (nebo stejně dobrý? :) ), takže možná proto. A to jištění není také zrovna nejblíž, takže možná i také proto ;).

 

„Siurana, to je vskutku takový náš Labáček“. Pohled na sektor El Pati (známá La Rambla je úplně vlevo, kde konči fotka)

Detail sektoru El Pati. Slunečník v jedné z oblíbených cest.

Po Margalefu, kdy jsem měli projetou kůži na druhých článcích prstů, jsme v Siuraně uskutečnili závěrečný finiš posledních článků. Takové chyty, jaké se dají držet v 6ačkách jsem nedržel snad ani na Petráči ;) (to asi kecám, ale pro přirovnání…). Charakter cest je spíše kolmý, najdou se ale i položenky a převislošky. Platí úměra: čím více do kopce, tím větší chyty.

Tak to by bylo zatím vše, ale nebojte, po Vánocích okurka končí a zas sezóna začíná….teda alespoň ve Španelsku. A že tam je co lízt! ;)

 

Tak snad se zase brzy uvidíme, Siurano! (na horizontu je vidět další oblast nemenšího významu: Montsant).

Šťastné a veselé!

Kokeš


Slanění - orienťák - trasa 2. družstva v Google Earth.

A takhle vypadala trasa 2. družstva, včetně odpoledního keškování, na Google Earth.

 

Zdraví Vénovej


orienk_2010

 

ORIENŤÁK TISÁ

Ještě jednou díky obětavým organizátorům za možnost v sobotu ráno vystřízlivět během parádního orienťáku.

A aby se nám holky nesmály kvůli "keškování", přikládám obrázek, na kterém je vidět, že GPS je i jinak užitečný nástroj :)

Je to záznam prošlé trasy a je na něm i pár kontrol - bohužel jsem zapomněl zmáčkonout na každé ... Všimněte si mazáckého kolečka v Malých Tiských stěnách při hledání poslední kontroly :) Trasa měřila 7,1 km. profil vidíte sami :)

 

orientak_Tisa

 

Obrázek ve větším rozlišení je k vidění TADY.

PAKLENICE 25.9. – 3.10.2010

PAKLENICE  25.9. – 3.10.2010

 

Nazdárek Hopáci a Hopačky,

small005

byla jsem pověřena,abych sepsala něco málo o výletu za lezením do Paklenice.

 

Tak tady to máte:

 

S nápadem zajet do Paklošky prišel Ondra zvaný Blek a po různých menších či větších úpravách,jak termínových, tak co se týče složení posádky, jsme vyrazili v sobotu 25.září v odpoledníchhodinách v sestavě Blek (vedoucí zájezdu), Koťas, Ála a já Šárka jediná zástupkyně něžného pohlaví... A protože je Koťas známým milovníkem mořských kajaků zdobily náš vůz dvě krásné lodě. Cesta probíhala za neustálého deště, takže nic moc, ale přesto jsme okolo 5-6 hodiny raní přistáli v kempu Vesna v městečku Stari Grad na úpatí kaňonu Velká Paklenica. Následovalo postavení stanu, zasloužené příjezdové pivko a nakonec i koupačka v moři. Další den za nepěkného počasí se Koťas s Álou vydali na projížďku v kajacích a já s Blekem na prohlídku městečka...

 

V pondělí si kajakářská část výpravy sbalila stan a vydala se loďmo na výlet po Velebity kanálu s přespáním "někde"... My s Blekem jsme strávili den na sportovkách. Další den jsme se rozhodli pro sedmidélku Ljubljanski (6a+, výška 220m). small007
(pozn.Blek prý nedoporučuje). Vrátili se kajakáři a naše čtyřčlenná skupinka byla doplněna o Geoge s Hankou, kteří se také vrátili z kajakového výletu. Večer probíhal v pohodičce, jako ostatně všechny večery, véča, pivko, stáčné vínko od paní domácí a samozřejmě UnoJ(pro nezasvěcené výborná karetní hra…vřele doporučuji:P Středa zase trochu pršelo, takže jsme vyrazili jen odpoledne na sportovky. Druhý den jsme s Blekem naplánovali něco menšího s tím, že se vrátíme brzy a půjdeme si trochu užít pohodičku na pláži a vykoupat se, což se do té doby ani jednomu z nás na rozdíl od kluků jaksi nepodařilo…Takže jsme vylezli cestu Domžalski (6a výsmall013ška 120m). Asi jsme teda lezli díky mně o malinko pomalejš, než měl Blek v plánu, takže k moři jsme se sice dostali, pohodička byla, jen jako já už do té studné vody fakt nevlezla: P. V pátek jsme ty dvojky trochu proházeli, takže já ezla s Mírou…pěkné, jen už fakt nevím, jak se to jmenovaloL Blek s Alešem si dali Water song 6a+, výška 160m (pozn. BLek doporučuje). Poslední den šel Blek vyzkoušet ještě kajaky s Mírou a já s Alešem lezli Mosoraski (5c výška 350m). Sice jsme vyrazlili malilinko pozdějš, ale zas jsme viděli úžasně romatický západ slunce nad mořem…no a sestup teda s jednou čelovkou, vracení se potmě pro batoh…. ale myslím, že ten výhled za to stál!:) Pak už jen závěrečná véča v místní restauraci, závěrečné pivko, loučení se s mořem a sluníčkem a odjezd do Prahy. Kvůli nemilému překvapení na chorvatsko slovinských hranicích (šílená, ale šílená fronta) jsme se domů dostali hodně pozdě.

small011small017small015small019

 

Závěrem bych chtěla jako nováček poděkovat všem zúčastněným za to, že mi s sebou vzali, ač mě před tím nikdy neviděli, za super společnost, super lezení a občas teda i super trpělivost (viz zapomenutá osma, motající se lano apod:P

 

NARODIL SE MATĚJ

Ahoj Hosohopáci, kolohopáci, plenkohopáci, atd. 
Představuji vám nového Hopočekatele Matěje 3.20kg, 50cm, který se narodil v neděli 7.11. v 0.30hod.
Prcek i maminka Kačenka sou v pořádku a i se mnou taťkou Viktorem vám všem moc děkují
za gratulace a přání.

Ahoj V+K+M.

matej1

matej2


Slaneni v Tisé

zdravim borce a borky...chata na posledni slaneni zamluvena! ...takze 26.-28.listopadu HORE ZDAR v Tisé...

50 Kč za trup a noc + elektřina . V chatě jsou postele a matrace na zemi pro cca 30lidí... K dispozici 1 WC, sprcha a umyvadla. Dříví je prý v lese:)

hospul

... a pití zatím v pivovaru:)  zdar honziš

 

Tre Cime belissima červenec 2010

Tre Cime a jiný Dolomity kolem ....... 3. - 8. červenec 2010

za HoSoHoPo  - Blek, Gejza, Honziš, Lůca, Vikouš, Kačka, Kačka Špá., Máča, Lenka

a za HoRoHouBy  - Jožka, Kuba, Eváček a jedno auto dalších trupů….Domča, Petr a další páreček

…noční jízda přes Brenéro - parking kemp u rigugio Auronzo – první den okružní procházka kolem těch třech velkejch a nakoukání vybraných cest – a pak už jen lezba, lezba, lezba – posledni den před odjezdem ferato-tunel-procházka nitrem a vrcholem  Monte Paterna k rif.Locatelli, zpět do vozů a hurá domů a do práce – žádná velká literatura…. ale zato počasí a polezení belissima :)

přelezeno zleva:

Preussova spára/komín na Cima Piccolissima (220m, V)   – lezl gejza, blek, vikouš, kačka s kačkou …

Dibonova hrana (650m, III-IV)   – honziš s lůcou

Comici-Dimai (550m, VII+)   – honziš s kubou a blek s vikoušem

Demuthova hrana (650m, V A0)   – honziš s blekem

 

další krásný štrásy jsou z jihu:

Comici route na Punta Frida  (300m za VI )   – lezli houby,  gejza s blekem myslim taky

Cassin route na Cima Piccolissima (200m za VII-)    – gejza s blekem, houby taky

…a pár dalších pěkných kousků     …. naopak třeba na Croda del Refugio jsou jen samý kamenolomy

tunely a feraty na Monte Paternu (nástup 40 min od Auronza) – je parádní výlet.. čelovkózní i panoramatoidní ..vhodný i pro děti a staré kmety

 

 

NARODILA SE NÁM AMÁLKA

amalka

Což už asi většina z vás ví Smile

Stihla to pěkně ráno před schůzí, takže byla hned možnost jí připít, aby byla zdravá. Děkujeme tímto všem, kteří se toho obětavě účastnili. Obvzlášť potom staré dobré partě, která vydržela až do konce a její členové mají do paměti hluboce vryté další nezapomenutelné zážitky. Neváhali prostě a pro budoucí zdraví dítěte zhuntovali svoje současné, které už na tom kolikrát není nejlíp. Fakt díky Wink Pár opileckých fotek v galerii ... Sory Gibone, aspoň něco jsem tam musel dát ...  Wink (a že se mi tam zrovna ta poslední dostala dvakrát je fakt náhoda ...a odstranit jí při všech svých pokročilých schopnostech prostě nedokážu ať dělám co dělám ...)

PRVNÍ TERMÍN ČTYŘIADVÁCY ZRUŠEN

Bohužel Undecided

Náhradní termín příští týden

Pátek 13.

Tomu řikam šťastný datum :)

"ČTYŘIADVÁCA"


24 hodin lezení v Prachovských skalách

XVI. ročník


Start: pátek 6.8.2010 v 18:00 hodin od Turistické chaty.

Cíl: 7.8.2010 na „Blatech“ (hospoda v obci Blata) do 18:00!

Prezentace: pátek 6.8.2010 na „Turisťárně“ od 17:00 do 17:45.


Konání bude potvrzeno 6.8.2009 do 12:00 na www.lkp.cz nebo na tel.: 493 535 985 či 603 522 416. V případě nepřízně počasí se start odkládá o týden tj. na pátek 13.8.2010 na stejnou hodinu. Pokud bude špatné počasí i v náhradním termínu závod bude pro tento rok zrušen (třetí termín už nebude vypsán).


Leze se ve dvojicích na všech „povolených“ věžích Prachova. Na každou věž se počítá jedna cesta a na vršku věže musí být celá dvojice! Klasifikováni jsou ti, kdož vylezli na tyto -

povinné věže:

(změna vyhrazena – vyhlášení před startem u Turisťárny)

Skalní město: Bertova věž východní

U Mouřenína: Manželské sedátko

Krkavčí skály: Hláska

Lahole : Ferda


Nevypisuje se ryze ženská kategorie (možno změnit na startu podle zájmu přítomných dam). Pokud chce někdo lézt s partnerkou, leze v chlapské kategorii. Pro umístění je rozhodující součet obtížností vylezených cest. Pokud nastane případ rovnosti bodů, rozhoduje počet vylezených cest (čím více tím lépe). V extrémním případě rovnosti obou součtů vyhrává starší dvojice (rozhoduje součet věků členů dvojice).

Body za obtížnost:

III = 3 body

IV = 4 body

V = 5 bodů

VI = 6 bodů

VII, VIIb, VIIc = 7 bodů

VIII, VIIIb = 8 bodů

VIIIc = 9 bodů

Počítají se věže a cesty od III. stupně obtížnosti uvedené v horolezeckém průvodci z roku 2007.

Je nutná tužka na zápisy cest. Formulář pro zaznamenávání cest dostanete při prezentaci. Doporučuje se čelovka (tma je holt tma).

Startovné je 200,- Kč na dvojici (ceny pro vítěze, režie, kulturní vložka, …). Co zbyde se propije při sobotních oslavách na počest vítězů.

P.S.: Lezeme na vlastní triko a bez maglajzu.Tak si to pamatujte.

Předprodej lístků Eventim

Ahoj kamarádi,

připomínám, že mám v krámě knihkupectví "U stromečku" předprodej lístků na koncerty a sportovní akce sítě Eventim. Pokud budete něco chtít, koukněte na stránky Eventimu a zavolejte mi 608 213 156, nebo pošlete mail veronika.ondrackova@seznam.cz a Kohn vám lístky přinese na cvičení.

Teď jsem byli na Vyšehraní na Nezmarech s Miki Ryvolou, bylo to perfektní, předseda s Kohnem se vrátili do trampského mládí.

Verča Ondráčková

Nabídka se týká i knížek.

Už vím proč


Už vím proč

Psal se podzim roku 2000 a já i přes stopstav vstoupil do Horolezeckého Oddílu SOkol HOrní Počernice. Mezi první členy, které si pamatuju, samozřejmě krom Yettiho, který na mě namířil lampu a spustil výslech typu – jméno! věk! zaměstnání! máš auto?! – si pamatuju Mjuta a Kokeše. Nejen proto, že po schůzi se hrával basket, kde oba dva nikdy nechyběli, ale hlavně  proto, že v únoru 2001 jsme my „tři ucha“ jeli s velkými ostřílenými borci, jako byli třeba Qvasi, Červajs, Krampl nebo Yetti, lézt do Vysokých Tater. Velmi dobře si pamatuju, jak matadoři dole v hospě vejskali,  jak  jsme my tři na půdě Popradského plesa srkali pifko z plecháčků a říkali si jen „Ty volé, my to přežili!“. To bylo po tom, co mě, Yettiho a Kokeše vyhnal Satan. Do smrti nezapomenu to prasknutí svahu pod nohama a to večerní pifko, kdy nám Yetti říkal: „No, chlapci, tak dneska jste se znova narodili.“…


A o kom chci tentokrát psát, je právě Štěpán, Koko, Kokeš, Kokarda, se kterým jsem lezl v letech 2001-2002, ačkoli mu to tenkrát moc nelezlo. Např. si vzpomínám na lezení s ním a se Šivou v Srbsku, kdy jsme skrze déšť byli nuceni boldrovat ve štole v Alkazaru, a on z nás dolezl nejmíň – no přiznejme si to, prostě na to silově, technicky ani jinak neměl! Na kalendářích se střídaly letopočty 2003, 2004, 2005 a já jen z dálky slýchával, že Kokeš přelezl osmu na Ruzyni… pak že Kokeš hodně leze s Ježkem a práská osmy a snad i devítky v Labáku, v Hrubici… Přišla léta 2006, 2007 a 2008 a já zase jen slýchal o vysokých číslech, co Štěpán přelézá, a na podzim 2008 jsem ho skutečně viděl, jak ve Frankenjuře lezl 9+/10- a začal jsem tomu věřit. A taky přemýšlet nad tím, čím to je, že on leze skorodesítky a já pořád jenom ty sedmičky... Je to tréninkem, vyváženou zdravou stravou, každodenní jógou nebo fyziologickými předpoklady? Přemýšlel jsem, analyzoval a měl několik hypotéz do onoho rodinného výletu (Štěpán, Markétka, Bertík a Blek – pozn. autora) do Frankenjury.


Kdyby si Kokeš dával větší pozor, mohlo mi to velké tajemství být i nadále utajeno… jenže při příjezdu do oblasti Soranger Wand jsem si jich všiml. Nejdřív jsem jim nevěnoval moc pozornost, ale pak mě zaujaly.

 

s001_vosky_kom

Né, že by, běžkařské voskyv letních parnech v Juře byly něčím neobvyklým.. Jen ze zvědavosti jsem se Kokeše zeptal, proč má ty běžkařské vosky s sebou v Juře, že jsem si nevšiml běžek na střeše… Mou otázkou byl Kokeš zjevně zaskočen. Chvíli přemýšlel a pak prý, že je zapomněl po zimě vyndat, skoro jsem mu uvěřil… Ale když jsme se přebalili, všiml jsem si, že vosky tam nejsou!!! Zbystřil jsem! Nechal jsem Kokeše zamknout auto, vyšli jsme k vysněným skalám. Po chvíli chůze jsem si uvědomil, že jsem si vlastně zapomněl helmu, a tak jsem se vrátil k autu a celé jsem ho prohledal hledaje ty vosky. Nebyly tam! Rychle jsem se přemístil pod skály, kde Štěpán jel v Die Zwei Muskeltiere 10-. Ten den jsme si hezky zalezli, večer jsme se přesunuli na jedno odlehlé parkoviště, kde jsme při pití červeného vína řešili - víno, ženy, zpěv a lezení…


s002_stepan_komV neděli jsme se nejprve přemístili do jedné oblasti, kde jsme se rozlezli. Po pěkných sedmičkách se mi stala taková zvláštní věc. Po dvou odsedech jsem na pokraji fyzických sil dolezl jednu 8- a řikám Markétce: „Hurá! Jóó! Tak mě pomalu spusť dolu, já vycvaknu presa a jdeme jinam,“ a Markétka: „Hele Bleku a nechceš tu cestu vylézt“? Říkám: „Vždyť jsem jí vylezl!“ a ona prý, že s odsedem se to nepočítá a že jsem ji jako nevylezl… Tak abych neztratil tvář, nechal jsem se spustit a pak ji už vylezl. Markétka říkala něco o pé pé (nevím zda jsem rozuměl dobře, byl jsem značně stahaný).

 

 

Pak jsme vzali ručníky, opalovací krém a jeli na Beach, kde Kokeš bojoval v nějaký devítce, nějak mu nesedla, a tak jsme se beze skalpu přemístili k Hartensteiner Wandu, kde došlo k tomu skandálnímu odhalení.

 

s003_vosky_komHartensteiner Wand je taková malebná skalní stěna vysoká asi 20m s řadou cest různých obtížností. Kokeš práskal ty svoje prásky, Markétka lezla ty svoje osmičky, Bertík pořád chtěl házet ty svoje kamínky a já se potil ve svých sedmičkách. Bylo něco kolem šesté a já se šel k věcem balit a tam jsem to uviděl: Kokeš měl mezi expreskama a maglajzem běžkařské vosky!!! Když přišel, tak to přiznal, tedy posléze to dementoval, ale když viděl, jak od těch vosků nemůžu odtrhnout oči, pravil, cituji zcela přesně a mohl bych přísahat i na červenou: „Kdo maže, ten jede.“ Když jsem se začal ptát, jestli je v těchhle parnech na vápenci lepší namazat modrým nebo červeným, začal tvrdit, že to řekl z legrace a že prý nemaže. Dokonce snad říkal, že to je blbost, mazat lezačky. Ale já už věděl své! Když jsme u Nýřan brali benzin, zrovna tam tankoval i Adam (Adam Ondra, pozn. autora). Bohužel jsem se ho na to, jaké vosky používá, nestačil zeptat, páč jsme si řekli jen čau a už jel, asi po tom lezení ve Švýcarsku fakt pospíchal domů…

Po příjezdu domů jsem napsal svému parťákovi a přednímu oddílovýmu chemikovi panu RNDr. Bobrovi Phd. a očekával erudovanou odpověď. Po 3,5 dnech mi odpověděl, a to píšu přesně: Ahoj Bleku, hele nevím. Bobr. No to je tak, když váš kamarád staví hráz (bobří hráz – pozn. autora). Závěrem bych vás všechny chtěl poprosit, abyste mi pomohli zjistit, v jakých teplotách a na jakých materiálech jaké vosky Kokeš používá. A nezapomeňte si příště i vy vzít na skály vosky, na nákup je nejlepší doba! Já osobně jsem velmi rád, že už vím proč!

Blek

HUSÁKOVY DĚTI SLAVÍ 2 !!!

pozvanka40JG

HUSÁKOVY DĚTI SLAVÍ !!!

pozvanka40JG

J´aime France!

J´aime France!

 

Tak nějak bych mohl nazvat další report pro Hosohopáky, říkal jsem si přibližně před pěti týdny v jedné z nejmladších lezeckých oblastí ve Francii, v St. Léger du Ventoux (čti San Ležéééér du Vántůů). Zima byla letos v českých luzích a hájích dlouhá a já spolu s Markét a šéfem výpravy, Bertíkem, jsem si chtěli užít Slunce podobně jako před půl rokem ve Špáňu. Tentokrát jsme chtěli naplánovat kratší čtrnáctidenní výjezd, a tak jsme si vzpomněli právě na provensálský St. Léger, ve kterém jsme byli již před dvěma lety. Nahrabaní průvodcové od různých kamarádů na St. Léger a jeho okolí daly tušit, že 14 dní bychom rozhodně neměli prozívat nudou...

 

Dne 8. března, pět dní před naším plánovaným odjezdem, hlásí Costa Brava 30 „čísel“ čerstvého sněhu. Jižní Evropu zastihla nebývalá sněhová kalamita, ale přesto si říkáme, že se tomu v jižní Francii vyhneme. 13. března nás však průjezd jižní Francií přesvědčuje o opaku. Asi jsme si měli vzít i běžky. Holt „Venťák“, jak domácky nazýváme horu Ventoux nad Légerem, nezklamal: po příjezdu na náš oblíbený parkáč, hned pod Venťákem, chvilku hledáme místo bez sněhu. Naštěstí ale Slunce začalo splácet svůj dluh, a tak pro první dny lezení nastaly v této oblasti ideální podmínky. Lezeme po vysluněných stěnách a za našimi zády se rozprostírá zimní krajina...

 

Pod_Ventakem2

Lezeme po vysluněných stěnách a za našimi zády se rozprostírá zimní krajina...V pozadí náš oblíbený "Venťák"

 

O „restdejích“ omrkáváme oblasti v blízkém okolí St. Léger. Malaucene je vlastně hnedka za kopcem a v průvodci vypadá dost lákavě: krásné bílé vyhlazené vápínko. Taky že jo, ale mělo to jeden háček. Oblast je otočena na západ a dost vysoko, takže tu slušně fouká. Poznámka v průvodci, že tato oblast je spíš na léto má nejspíš svůj význam. No, až se budeme někdy motat kolem a bude vedro, víme kam se zchladit :)

 

 

Malaucen

...v průvodci vypadá vskutku lákavě: krásné bílé vyhlazené vápínko.

 

Další oblastí, na kterou jsme měli průvodce a které byla v dosahu našeho bejz kempu v Légeru (okolo 25km) bylo Baume Rousse. Před příjezdem do této oblasti jsme nestačili valit voči, kolik toho ti Frantíci ještě maj k lezení. Z loučky náhle vyrostlé desky skal jako tesáky nějakého pravěkého ještěra se čněly nad městečkem Buis les Baronnies. Ale zpět k Baume Rousse. Už zdálky jsme tušili, že to asi nebude nějaké skalka za vískou. Celkem slušný amfitéatr, ve kterém se nacházely všechny možné profily a druhy chytů. Názvy sektorů Competition 1, Competiton 2... prozrazovaly, že se tu udály závody. Jen dodám, že byly v ’98 a byly uspořádány pro francouzské kadety/ky až juniory/ky. Taková finálová cesta kadetů za 8a vypadala vskutku vyzývavě. Jsou tu i sektory "Non-competition", takže se není čeho bát :). Inu, maj toho mraky, tak proč neudělat závody venku s přírodními chyty a "přírodními podmínkami" ;). Díky nedávné sněhové kalamitě je však spousta cest zateklá. I když by se tu určitě dalo strávit pár dnů lezením, po srovnání s Légerem volíme návrat.

 

 

Lezec2

Jeden ze sektorů v St. Léger a jeho klasika: koutová spára.

 

Člověk si tu ze začátku připadal tak trochu marný a slabý, ale nakonec se asi rozlezl a zesílil (nebo shodil cejchu ;)). Mohl si vybírat z celkem 10ti sektorů orientovaných na všechny světové strany (jih ale převládá), nabízející kratší (20 m) i dlouhé cesty (40 m) s pestrým výběrem chytů (lišty, dirky, hadi). Většinou jsme byli ve skalách sami a jen víkendy nás přesvědčily o tom, že i místňáci maj zájem o lezení. S přibývajícími dny bylo cítit, že přichází jaro, a my začali pomalu roztávat.  Asi ten březen je dobře zvolený měsíc (teda až na tu kosu přes noc). San Ležééér si prostě našel místo v mém srdci :)

 

Zapad_Leger2

Au revoir St. Léger!

Kokeš

EVENTIM

Ahoj kulturní HOSOHOPÁCI,

ve svém knihkupectví "U stromečku" mám nově i prodej lístků na koncerty a jiné kulturní akce v ČR i zahraničí sítě Eventim. Seznam najdete na Eventim.cz.Pokud něco budete chtít, ozvěte se.

Verča Ondráčková

608 213 156

Na každý prase se někde vaří voda...

a na to naše se bude vařit v sobotu 20.3.2010 v Červajzovic hájence v Příhrazích. Od sedmi hodin (ráno) se Ti z Vás, kteří na to mají morální sílu (nebo spíš žádnou morálku nemají) budou moci zúčastnit zabití čuníka a ostatní pak konzumace zabijačkových laskomin. Akce se koná u příležitosti Gibonových narozenin (dává sud) a jako splnění velkého snu o vlastní zabijačce Červajze a Quasiho. Kdo chce, může přijet už v pátek večer, aby byl na ten masakr fit, prase dorazí v sobotu a přiveze ho řezník. Spaní bude všude možně po baráku i ve stodole, takže teplé spacáky a karimatky nutné. Půllitry na pivo si taky vezměte svoje. Účast děťátek zvažte, vzhledem k docela reálné možnosti opaření apod. Podle počtu jedlíků budeme objednávat velikost prasete, takže se ozvěte buď Červajzovi nebo Gibonovi. Kdo si bude chtít odvézt maso, počítejte s nějakou kačkou (ceny budou mírné). Těší se na Vás ....

                                                                                        

 

 

Tradiční poděkování k tradičnímu plesu

Díky všem, kdo se zúčastnili plesové taškařice (tentokrát už fakt na nějakou dobu poslední Laughing - leda, že by se toho chopil nějakej jinej realizační tým) a taky všem kdo pomáhali a dávali výhry do tomboly, připravili dobrůtky a podíleli se na ptákovinách jako je předtančení a soutež o nejlepší klobouk. Jo a taky Lišákovi, kterej poslal z druhýho konce světa sms a Vlčákovi za sud. Moc jsme se líbili i kapele, která prohlásila, že pro takovou partu je radost hrát... Doufám, že nám to ještě nějakou dobu vydrží!!!!Laughing

KRÁSNÝ LEZENÍ, KRÁSNÝ VIDEO

Pěkné vide o z prvovýstupu jižním pilířem na Tawoche v Nepálu je tady: http://vimeo.com/8536204

Mě se teda líbí, jak si kluci dali záležet s natáčením a zpracováním, ale určitě i lezení je to dobrý ... (videí z akce je celkem 5, najdete je v pravém sloupci)

A namátkou doporučuju ještě video My Day "Living the Dream" stejného autora (taky v pravém sloupci)

Tawoche je krásnej kopec, kterej je vidět při treku pod Everest ...

Zdroj: www.lideahory.cz

EXPEDICE SHIVLING 2007

EXPEDICE SHIVLING 2007

tapovan_small vrsek_small


Jak to tak bývá, člověka občas přepadne mlsná. V případě horolezce to pak většinou znamená nějaký pěkný výlet, pokud možno s co nejvíce nej, ať si za ty prachy taky  něco užijem.  Nevzpomínám si, kdo s tím přišel, ale ve vzduchu nápad na oddílovou expedici visel už  pěkně dlouho. A pak padlo to magické jméno - Shivling, ..Indie, Himálaj. Znělo to dobře, vyhledané obrázky  super,  a bylo to skvělé.

Od myšlenky k realizaci jsme měli  téměř celý rok, ale až blížící se jaro nás popohnalo. Vykrystalizovala se šestičlenná skupina z HOSO HOPO plus jeden  host a začalo shánění informací, mailování , dokupování materiálu a pokusy sehnat cokoli od jakéhokoli sponzora. Nejdůležitější bylo kopec  zamluvit, vybrat ten „TOP“  termín a doufat, že všichni dostanou víza, ušetří peníze, budou smět jet nebo neonemocní .

Jakožto malá expedice, zvolili jsme variantu přesunu nalehko, tedy bez carga, pěkně všechno v batohu,  příručáku a taky hodně na sobě. Každý měl místo na cca dvě kila jídla, tedy na salámy, eventuálně čokoládu či jiné mlsy. Vše připraveno, žádné katastrofické scénáře (až na mírné onemocnění dvou členů) se nekonaly, byl čas vyrazit vstříc dobrodružství.

15. září dopoledne nasedáme na Ruzyni do Airbusu Aeroflotu, abychom přes Moskvu pokračovali Iljušinem do Dillí. Hodinky posouváme o tři a půl hodiny vpřed, je 3.30  místního času, když vylézáme klimatizovanou halou z pasové kontroly ven a dostáváme se v dobrém smyslu do spárů zástupce cestovní kanceláře Ruck Sack, která nám zajistila opravdu vše potřebné pro náš pobyt v Indii.  Odjíždíme dospat noc na IMF, opravdové sídlo jejich horolezeckého svazu. Při ranním brifinku dostáváme  itinerář vypracovaný až do našeho odletu – nestačíme kroutit hlavama, a to je zatím jen teorie. Po odpoledních nákupech surovin přebalíme věci na cestu a těšíme se do hor, kde jistě nebude taková „prádelna“ jako tady dole…

Dva dny trvá cesta pohodlným autobusem po nepohodlných silnicích.  Asfalt místy chybí, zato srázy se zvětšují a často s napětím sledujem vzdálenost kol od propasti. Touto cestou, doprovázeni hukotem Gangy, dojeli jsme s přespáním v Rishikeshi z Dillí do Gangotri, výchozího místa expedice a nejzasší výspy civilizace. Poslední postel, ráno již odcházíme pěkně po svých, včetně našeho průvodce Shasanga, kuchaře, pomocníka kuchaře, styčného důstojníka a hordy nosičů. Dvoudenní příjemná cesta podél pramene posvátné řeky nás po18ti km přivádí k cíli. Kvetoucí planina jménem Tapovan ve výšce 4600 m bude náším base campem a domovem na dvacet dní. Vidíme, že bude nejenom náš, asi deset velkých stanů dává tušit, co nikdo netušil – armádní výcvik Indů a Australanů, asi třicet kusů.

Zadýchaně je zdravíme, zjišťujem co a jak, loučíme se s průvodcem a s přestávkami na dýchání pomalu budujeme tábor. Za šest dní jsme z Prahy v BC, kdo nezažil, neuvěří.

První ráno nám ukazuje, že jsme v horách. Je hnusně. Netřeba panikařit, řekli jsme si , přijeli jsme do nejstálejšího počasí, předpověď je dobrá, je to jen výjimka. Později se ukázalo, že výjimkou bylo pěkné počasí, tak tak, že jsme mohli „Šivu“ obfotit. Dva dny si zvykáme na výšku,  místní dalbát a čapátí. Svrbí nás ale ruce, chcem si na něj sáhnout, vylézt na něj, musíme se aklimatizovat. Naše cesta povede „normálkou“, tedy SV hřebenem. Dvakrát aklimatizačně vystupujem do prvního výškového tábora v 5200 m, kam se dá za slušného počasí dojít i v sandálech, jak jsem se sám přesvědčil. Pracně  stavíme stany a vracíme se dolů. S další vynáškou již zůstáváme na přespání. Tady začal malý problém: v noci začalo něco pleskat do stanu,bylo to patnáct čísel sněhu. Myšlenky na případný atak druhého výškového tábora se odkládají na neurčito. Scházíme do bejzu, ostatně jdou i „indiáni a klokani“. Od té doby pak téměř nepřetržitě valilo dva dny. Dole na nedávno ještě příjemně svěží louce leží asi 30 cm sněhu. Jaké to asi bude nahoře? Z doslechu víme, že sníh dole znamená velký problém nahoře.  Po dlouhých třech dnech lenošení, nekonečného mariáše a dalších kratochvílí v bejzu nastupujem do boje s kalamitou. Samozřejmě zbytečně, ani ne z půlky točíme zpět, tři kluci chtějí ještě vzdorovat a zůstávají  se stanem na cestě do jedničky. Na druhý den ráno jsou ale u nás , asi padesát metrů za půl hodiny v moréně je přimělo také otočit. Den na to se znovu vydáváme vzhůru, tentokrát ve stopách „vlaku“ našich sousedů. Najednou jde vše snáz. Za čtyři hodiny jsme na místě, kde stály naše stany. Dva ze tří jsou kompletně pod sněhem, koukají jen spláclé vrchlíky. Odházíme stany, opravíme všemocnou tejpou tyčky i plachty a jdem odpočívat. Druhý den balíme dva stany a v ukrutném vichru dobíjíme camp 2 v 5600 metrech. V sibérii budujem plošiny pro stany na přecpaném hřebínku, kde vojáci vyhlížejí své druhy, kteří snad v počtu čtyř udělali kopec a vrací se dolů. Po bouřlivé noci se s Yettim rozhoduji sestoupit do jedničky, máme málo plynu a zásob. Ostatní zůstávají a chtějí druhý den do trojky. V jedničce potkáváme kluky ze švýcarské miniexpedice se zprávami o nevalném počasí a rozhodujem se sestoupit až do BC. Nazítří se vše živé stěhuje z kopce dolů, sníh a vítr zdecimoval i ty nejzarputilejší. Vojáci budou balit totálně, nám zbyde prostor na jeden pokus.

Po dni volna vyrážíme 7. října k jedinému pokusu o zdolání kopce, na kterém jsme zatím nemohli ani trochu pracovat. Podmínky jsou dobré, strategie jasná. Míjíme jedničku a vynášíme proviant rovnou do dvojky. Druhý den vstupujem konečně do neznámého terénu, nelehkého hřebenu ústícímu pod klíčovým sérakem. Využíváme k jištění fixů korejské expedice, která před námi odjela s neúspěchem. Současně s námi postupují i švýcaři, kteří chtějí rovnou nahoru, ale po zdolání séraku se otáčí , je málo času a podmínky se zhoršují. Ve výšce 6200 m stavíme dva stany – Vertigo pro tři a Expedišna pro čtyři horolezce s výstrojí, nic moc. Během opět bouřlivé noci kalkuluji, zda jít ráno rovnou dolů či přetrpět den jak sardinka ve stanu a doufat, že se počasí zlepší – máme jediný den rezervy. Budík pípá, venku je klid. Vykukujem, vypadá to dobře, takže „rychle“ vaříme, balíme a vyrážíme k séraku. Je zima jako pr..,jumarování po cca 70 metrů dlouhém kolmém ledu nás trochu zahřívá. Za hranou séraku už vykukuje slunce, dokonce nefouká. Vrchol se jeví blízko, ale ještě nás čeká několik hodin výstuve výšce přes 6000 metů. V sedle mezi dvěma vrcholy Shivlinku začínáme věřit, že se nám výstup podaří.  Zbývá asi 200 výškových metrů vrcholového hřebene. Pár kroků , vydýchat a znovu pár kroků. Viktor  přede mnou se konečně ztrácí za horizontem, bude to ale už vrchol ?? Přecházím ono místo a otvírá se mi  pohled na sněhové vrcholy hor na severu a před nimi sedí na batohu smějící se Viky, kóta 6543 mterů. Objímáme se, rozhlížíme se kolem dokola a těšíme se na kluky. Postupně dochází Qazi, Yetti, Červajz, Blek a Dráťák. Kocháme se pohledem, který bude trvat jen pár minut, aby se nám později vybavoval už jen ve vzpomínkách. Děláme vrcholová fota, filmujem. Je 9. října 2007, 13 hodin, je to chvíle kdy jsou i silní chlapi naměko.

Gratulovat si ale budem až dole, v BC, takže zvedáme kotvy a scházíme a slaňujem. Balíme trojku, s tmou docházíme do dvojky. V noci je opět čina, pokračuje i druhý den ráno,ale my už jen valíme dolu. V jedničce nám batohy trochu přerostly přes hlavy, ale to je asi poslední boj. Ve 13. 30 si u jídelního stanu v bejzu podáváme ruce, kopec jsme „udělali“ za čtyři dny. Vítáme se s osazenstvem tábora, užíváme si slunce a vstřebáváme zážitky.  Korunou večera je po večeři podaný slavnostní dort od našeho kuchaře Davy.

Po umírněné oslavě máme den na zabalení materiálu, přichází i náš styčný důstojník, který si „odskočil“ na původně tři dny. 12. 10. se podruhé dostáváme do spárů průvodce CK , nakládáme nosiče, nakládáme sebe a za jeden den scházíme do Gangotri. Jako přes kopírák se vracíme po dvou dnech jízdy tam, kde jsme začali – na IMF. Vyšetřené dva dny věnujeme výletu do Agry s návštěvou Thaj Mahalu , Red Forku a prohlídce zlomku Dillí. Závěrem proběhl brífink se zástupci Indian Mountainer Foundament, kde jsme se nesmazatelně zanesli do Indické Himálajské historie. 18. října dopoledne končí přistáním na Ruziňském letišti výprava, kdy se ze snů stala skutečnost..   


Doslov
Poděkování firmě Hannah za poskytnutí stanů, firmě Jerky- sušené maso.
Bezchybná organizace a profesionální přístup týmu CK
Členové expedice: Jirka Pěnkava 55, Petr Glokner 40, Milan Marek 37, Honza Červenka 34, Viktor Syrůček   31, Ondra Černý 28 a Martin Drátovský 29, neboli Yetti, Qazi, Gibon, Červajz, Vikýř, Blek a Dráťák

Kaunertal

Po Vánocích jsme se rozhodli jet s Vikym na ledy do Rakouska, na lezci sehnali 23.12. další pár a tak jsme mohli 26. přes Písek vyrazitsměr Kaunertal.  Pár tvořil Joskin se svou pouze spolulezkyní Ivčou z Písku. Do cíle jsme dojeli večer, našli místo na spaní u mýtnice  (dál je cesta placená, vede k lanovkám, kdy v ceně permice je i mýto)a šli spát. My využili postel v tranzitu a Joskin s Ivčou postavili stan. Ráno jsem vyrazili obhlídnout ledy, 1. ještě nebyl zamrzlý, ale druhý Gsallbach už vypadal z dáli pěkně. 135m dlouhý, tři délky za 4-4+, štandy z nýtů, paráda. Z blízka už to bylo trochu horší, teklo po něm spousty vody a člověk lezl v podstatě pod sprchou. Druhá délka už ale byla super, akorát byla dělaná na 60 lana, takže současné lezení nás neminulo.  Třetí už jsme nelezli, protože jsme nevěděli, kde se nám zasekla naše druhá dvojka. Při slanění jsme vyzkoušeli doslaňovat ze šroubu, no je začátek sezóny a to nás snad omlouvá, že jsme prusíka na šroub natočili obráceně. Takže Viktor pikloval nahoru. Chtěla jsem to vyzkoušet stáhnout, jestli to tentokrát půjde, ale prej ne. Je to tutovka. V rámci tréninku Viky pikloval i dolu. Taháme, šroub se točí, ale nic. V položeném ledě se zasekne prusík o kličku. Tak nic, Viktorovu nabídku, že teď pikluji já, jsem s díky odmítla, je to přeci tutovkaSmile . Druhá dvojka zatím hoblovala první dešťovou délku. Odpoledne jsem šli obhlédnout další možnosti. V průvodci nás zaujal 300m dlouhý Wolfskehre 4-5. No pod ním Joskin prohlásil, že tohle zatím viděl jen v katalozích a že se na to bude muset vyspat a pak že se rozhodnem. Překosili jsme zase večer a noc, po 11 hod ve spacacích jsme se už těšili, až rozhýbeme 2km nástupem zatuhlý nožky. 1. délka za tři docela šla, sice jsme zase občas lezli vodou, ale zbraně parádně drželi. Druhá délka za 4 se lezla takovou ukloněnou spárkou. Štandovalo se ve šroubech. Další délka už moc hezká nebyla. Viky toho docela hodně házel dolů, až se zadařilo na mě hodit i pěkný kus ledu. Stačila jsem si hezky zaječet, aby jako věděl, že to teda asi schytám, a pak už jsem jen bulila. Zásah do bicepsu a kyčle.  Viky  počkal, až přejde první šok a slezl ke mně  dolů. Slaňovat z Abalakových hodin nešlo, moc měkký, tak nám Joskin ze spodu poslal rusáka (hold začatek sezóny, nám se válí doma) a šup dolů. Lábuž. Joskin s Ivčou dole našli ve sněhu štand se skob se smyčkou, takže tradá dolů. Ruku jsem nemohla onout ani natáhnou, nohu tak dát před sebe a drobnými krůčky dolů k autu. Zůstali jsme přes noc, že další den zalyžujeme, že to snad zvládnu, ale počasí nám nepřálo. Tak jsme to zabalili a hurá domů přes Písek, Železnou Rudu a Silvestra v Kořenově. No, za ten týden jsme najezdili asi 1700km. Ale co se dá dělat. Kaunertal je pěkná oblast, ledy jsou občas v takových krásných soutěskách, průvodce se dá najít a stáhnout z internetu nebo půjčit u násCool.

Kačka

HOSOHOPO PLES SE BLÍŽÍ

Díky nebývalé aktivitě se článek o plesu propadl hluboko pod ostatní články na úvodní stránce Smile.

Tak jen pro připomínku:

low_vstupenka

 

Vstupenky nejlépe průběžně kupujte na schůzích, v horším případě na místě.

Výhodné členství v Alpenvereinu prozatím zrušeno

Tohle je zpráva z ČHS ... zatím jim to asi nějak nefunguje Frown

Ostatní distributoři Alpenvereinu v ČR se ohradili, že Alpy nabízí nerovné podmínky nebo tak něco ...

Pro ty, kteří váhali bude asi nejjednodušší zůstat prozatím u Kooperativy ...

 

10.12.09

Nabídka zvýhodněného členství v OeAV pro členy Českého horolezeckého svazu, o které jste byli minulý týden informováni, již neplatí. Smlouva, která zvýhodněné členství v OeAV umožňovala, musela být zrušena v důsledku nesouhlasu českých distributorů sekce OeAV Edelweiss s nabízeními podmínkami.

ČHS se zástupci OeAV jedná a snaží se možnost zvýhodněného členství v OeAV obnovit. Jakmile se podaří uzavřít novou smlouvu, budeme vás informovat.

B. Valentová

Lavina

Ahoj Hosohopáci,

Blíží se zima a s ní i zájezdy do Alp a Tater. Za instruktory oddílu bych vám chtěl připomenout, že do plné zimní výbavy horolezce i skialpinysty patří PÍPÁK, ALE TAKY SONDA A FUNČNÍ PLNOHODNOTNÁ LOPATA! Jen kombinace těchto tří věcí dává slušnou šanci na záchranu kamaráda v časovém limitu do 15-ti minut, po kterém razantně klesají šance na přežití (protože se ve sněhu udusíte). Samotný pípák je vám k ničemu.

 

Pro vaši představu, je např vyzkoušené, že když nemáte normální lopatu, a  místo ní se snažíte prokopat ke spolulezci do hloubky jednoho metru s helmou, ešusem, lyžemi a podobnými náhražkami, trvá to řádově o 30-minut déle – a tak vás zasypaný při umírání krásně slyší a je mu to prd platné (viz video).

Platí tedy, že kdo je líný sebou tuto trojici LOPATA SONDA PÍPÁK nosit, vystavuje tím sobecky své kamarády riziku, že je nedokáže včas vykopat.  A přitom spoléhá na to, že oni to zvládnou, kdyby byl sám zasypaný.

Pro velmi  zajímavou ilustraci posílám odkaz na video, které našla Kačka Špániková - http://vimeo.com/6581009 - trvalo to jen pár minut a borec měl zatracené štěstí.

Měl také kliku, že byl fakt jen pár centimetrů pod sněhem, takže na větší sondování a kopání nedošlo, ale i tak je z toho chrčení-dechu a ztlumených výkřiků znát ta hrůza, co si prožil.

Takže vám všem přeji, ať s vámi nic neujede, a pokud už by se to muselo stát, tak ať mají kamarádi plnou výbavu.

Pěknou zimu přeje Gejza

Slevy funkčního prádla Sensor !

Ahoj Hosohopáci a přátelé našeho oddílu.
Pokud by jste měli zájem o nějaké termoprádlo od firmy Sensor, mohu vám nabídnout slevu 20%. Máme skladem kompletně 1. a 2. vrstvu. Klidně se můžete zastavit u nás v obchodě a vybrat co potřebujete. Zvláštní požadavky jdou doobjednat.
Myslím, že některé věci se hodí i jako vánoční dárek, třeba spodní prádlo lze darovat i méně aktivním dívkám.
Dále máme ve výprodeji letní dresy a kraťasy se  slevou 30%. Pokud by jste potřebovali jiné věci na kolo, kola nebo dětská kola tak se ozvěte a něco vymyslíme.
Mrkněte se na naše nově stránky www.bikegallery.cz , kde nám s fotkama pomáhal Nůmen.

Čau Venťák.

 

Výhodné členství v Alpenvereinu pro členy ČHS

Už jsem o tom mluvil na schůzi a k 1.12. 2009 tu smlouvu podepsali.

Pro členy ČHS je zvýhodněná cena za členství v Alpenvereinu 1100,- Kč. Manželka muže platícího 1100,- platí už jen 900,-  a děti nic. Za tu cenu dostanou úplně to samé, jako běžně platící člen OEAV. Otázka tedy je, jestli pojištění od Kooperativy nevyměnit za členství v Alpenvereinu a s ním spojené pojištění a další výhody. Rozdíly v pojištění jsem nijak zásadně nestudoval a případným zájemcům to doporučuju. Každopádně už to není jako před pár lety, tak na to koukněte ...

Víc informací je tady: http://www.lideahory.cz/starsi-novinky/19-novinky/280-chs-oeav

Smíchovský festival alpinismu

Při práci na letošním Smíchovském festivalu alpinismu jsem se připletl do cesty pár lidem a nemůžu se nepochlubit Smile
Škoda, že se asi nikomu nepovedlo se tam letos stavit, stálo to fakt za to ...

low_jaMessner low_myAPA

 

Nějaký další fotky a info najdete na www.festivalalpinismu.cz

 

HOSOHOPO PLES 2010

Přesto, že už být původně neměl, bude Wink

 

low_vstupenka

 

Těšit se můžete na kapelu NOUZOVÝ VÝCHOD, která jako vždycky bude hrát výborně a určitě nahlas Cool

Těšit se také můžete na pivo, víno a tak za skvělé ceny. Na dobrůtky od různých šikovných dobrodinců. Na hezkou tombolu (doufáme, že taky od dobrodinců - hrňte se prosím). Zvláštní cenou v tombole bude letos krásné panorama Himálaje s věnováním pro HOSOHOPO a podpisem Apa Sherpy, který vystoupil na Everest 19x!!!

Na letošní předtančení - se taky můžete těšit ...

Lístky v předprodeji na schůzích a tak ... cena bude upřesněna, ale pravděpodobně od loňska nepodlehne inflaci a udrží se Smile

Zváni jsou samozřejmě všichni možní kamarádi.

Pokud by někdo chtěl zásadně překvapit a potřeboval by rezervovat čas v programu pro svoje vystoupení za účelem pobavit ostatní - stačí říct ... Ale rychle, aby ještě bylo místo ... znáte se Wink

Spanelsko

Všude dobře, ve Španělsku nejlíp,

aneb zápisky z deníčku sportovního lezce Cool

 

Před osmi lety…

Jedu ve voze nevídaných možností a kroutím hlavou nad básněním jednoho nejmenovaného člena o Španělsku:
„Je to sice daleko, ale lepší lezení jsem nezažil. Těch možností a to příjemné teplo na sklonku zimy! A to jejich jídlo! Vím, je to ranec, ale fakt to stojí za to!“ Stále nevěřím, a kdybych i uvěřil, nestojí mi to za to. Jet někam skoro dva tisíce kilometrů a brousit tam nějaký skalky…to můžu za domem, na Srbárně! Když už někam daleko, tak přeci na pořádný kopce!

 

Nyní…

Je pět hodin ráno a já tentokráte řídím jiné vozidlo, avšak opět nevídaných možností – naši Popelničku. Všichni kolem mě podřimují a já se raději zaposlouchávám do svižných rytmů a beatů, abych zahnal myšlenky na hodně pravděpodobný spánek. Naštěstí myšlenka, že už dnes budeme moci šáhnout na španělské vápno, mi dává pomyslné sirky do očí. Musím se pousmát, když si vzpomenu na své „nikdy“ vyhlášené před osmi lety….

 

Jsme konečně tu: Margalef, první vybraná lezecká oblast, asi tak 150 km jihozápadně od Barcelony. Po prvním dni lezení můžu konstatovat, že Španělé mají svou Juru. Dirky všude kam se podíváš! A tak si připadám skoro jako doma ;) Navíc objevujeme skvělý plácek na přespávání a když vidíme, jak Španěláci neřeší stany, máme i my svůj bejz kemp (no, asi tak 95 % jich má obytňáky, takže se stejně trochu odlišujeme ;). Vodu máme také hned u nosu a tak se dny odpočinku zůstáváme v Margalefu 9 dní a některým z nás se nechce nikam jinam.

1

Věže zvané „Bobísci“ v Margalefu (kdo najde lezce, vyhrává….radost z nalezení ;) )

2

Margalef – prostě španělská Jura

 

Ve skalách potkáváme i lezecké polobohy. O jednom se trochu zmíním.
Když jsme kupovali průvodce ve vesničce Margalef, zjišťujeme, že ho dělal Jordi Poe. Že by brácha slavného Ikera? Toho, co před x lety vylezl slavný Action direct? Je to vlastně konec konců hodně pravděpodobné, když vidíme ty dirky kolem ;) A pak, jednoho dne, se ke mně Olin nenápadně připlíží a zašeptá: „Víš kdo je ten, co leze v tom koutě?“ Mrknu do kouta a vidím takového zakrslejšího, plešatého chlápka, co skrz brýle háže vočka kolem a občas, aby se neřeklo, i na nějaký ten stup a chyt. „Měl bych?“ ptám se. „Action direct“, zasyčí Olin. „Tý, vole, Iker? Si děláš srandu?“ ptám se opět nedůvěřivě, ale pak si opět vzpomenu na své „nikdy“ před osmi lety. „No, je tomu už pár let, co to vylez, tak možná už leze jen tak, rekreačně“, dodá Olin. Chvilku ještě o tom debatujeme a pak si lezeme každý sám. Když tu náhle zaslyšíme mocné španělské povzbuzování: „benga, benga!!! Benga, Iker!“ Ne, to nesviští policajti údolím, to jen partička Španělů podporuje Ikera v nějaké cestě. Kouknem za roh a valíme oči: Ikerova záda jak krk kobry v pozoru a roxory místo prstů dávají tušit, že rozhodně není z formy. Padá těsně pod řetězem, a tak „9áčko“ pro tentokrát odolalo. Normálního člověka by to nejspíš nas…., ale Iker si moc z toho nedělá a s úsměvem se nechává spouštět dolů. Inu, něco na tom je.
Většina z nás chce však poznat další oblasti, a tak vyrážíme do další, mnohými tolik doporučované - Rodellaru. Z Margalefu jsme tam skoro jak na koni, vždyť jsou tyto oblasti pouhých 185km od sebe. A ani moc nevadilo, že jsme museli podstoupit vstupní serpentiny do Pyrenejí.
Štěstěna je nám opět nakloněna – hlavní sezóna tu končí, takže je dostatek parkovacího i spacího místa a nikdo neprotestuje proti našemu dalšímu bejz kempu na začátku vesničky Rodellar. Ta je vlastně koncem španělského lezeckého světa: na skalním ostrohu se tyčí kostel s několika domečky, pod kterým se otvírá kaňon nevídaných lezeckých možností. I když máme rest, neodoláme a jdeme se do něj mrknout a nasát atmosféru, kterou tu spoluvytváří lezci z celého světa.

3
Jeden z mnoha zajímavých sektorů v Rodellaru. Škoda jen, že na věž žádná cesta nevedla

Po prvním zhlédnutí nám je jasné, že se zase budeme rozlézat: tentokrát tu není dirka všude kam se podíváš, ale spousta hadů. A už je hnedka druhý den krotíme o sto šest, až nám laktát stříká z uší. Když se vydáváme mrknout hlouběji do kaňonu, zjišťujeme, že jsme 1. den objevili špičku ledovce: spousta dalších sektorů lišících se od sebe převislostí a hlavně „hadovitostí“. Krásné to arény! V jednom člověk leze skoro hlavou dolů, v dalším si může „ladit“ v kolmicích.


4
„Ladička“ neznámého lezce v rodellarské kolmici

Nestačíme se pořádně nabažit a už nás čas tlačí se zamýšlet nad poslední oblastí: Terradets nebo Siurana? A pojedeme vůbec někam? A tak dáváme opět hlavy dohromady a zvažujeme všechna pro i proti. Nakonec padne volba na Siuranu.
Abych se přiznal, moc se mi z Rodellaru nechtělo. Sotva si člověk na ty hady a zatuhlý krk zvyknul a už zase pojede někam jinam. Nu což, sice budeme mít někteří z nás ve svém lezeckém deníčku trochu prázdno, ale alespoň toho více poznáme a příště budeme vědět, kde bude největší potenciál ho přikrmit.
Vracíme se tedy skoro zpět k Margalefu, neb Siurana je poblíž. Vypadá to jako menší chyba v logistice, ale nebojte se, měli jsme to promyšleno do posledního detailu. Ale o tom někdy jindy.
Po příjezdu do Siurany nestačí má očka zírat. „Vždyť je to takový náš Labáček!“. A vskutku: lištičky, bočáčci, spárečky. Ty miniatury uvádím naschvál, páč jsou vskutku na místě (i když všechno je relativní ;) ). Občas se člověk divil, co to vlastně musí držet, ale když si uvědomil, že je vlastně v kolmošce, či někdy i v položenym, tak se dal hned do klidu, šlápnul na betonovou nohu a bylo posekáno! Prostě pískařovo srdce by plesalo! No, takže jsme se opět, tentokráte po třetí, učili lézt.
Náš třetí bejz kemp byl opravdu luxusní: dal se cvaknout nýt hnedka ze spacáku a výhledy taky stály za to. Navíc nás občas probudilo slunce a to se také jinak stává ;).
Další výhodou této oblasti bylo móře. Dalo se k němu z větrných siuranských vršků do hoďky sjet. Škoda jen, že jsme si ho moc neužili.Na Siuranu nám totiž zbylo posledních 6 dnů a s jedním dnem restu se toho moc zkrátka nestihlo. Inu, nezdá se to, ale měsíc utekl jako nic Cry.

5

Siurana, to je takový španělský Labáček (ty červené pásy skal jsou písky ;) )

 



A co závěrem? Všude dobře, ve Španělsku nejlíp! Tongue out

Kokeš

Chan Tengri_09


KhanTengri


7010mnm, červenec/srpen2009

„Je mi kosa, fakt šílená kosa. Fouká jak sviň, ale ještě je jasno, svítí sluníčko. Z jihovýchodu se ženou mraky. Lezu podél špagátu, posledních pár metrů bez žímaru. Najednou kousek pod vrcholem trojnožka, na ní kříž. Špagát je přivázaný za jednu její nohu. Na samotný vršek nevede ani stopa. Vršek patří jen Bohům.


Ten bláznivej Polák Tomek zůstal kousek vzadu. Blek a Honziš jsou taky ještě dole. Brazilci, ti už pro změnu sestoupili. Jsem tu sám. Koukám kolem, mám toho plné kecky. Sucho v puse, huba oteklá, zalepené oči. Mám strach, že jsem hrábnul moc hluboko. Padnu na sníh a fotím, moc toho ale nevyblejsknu, mrznou mi ruce. Nechápu, jak to ti horští fotografové vydrží. Trochu piju, čaj ale došel.


Sem tu sám. Jsem na vršku Khan Tengri. Led, sníh, skály, louky, ledovec, všechno je dole. Nahoře jen tmavé nebe. O tomhle pohledu jsem snil 12 let, co lezu. Je to ale jiné, než jsem čekal. Necítím radost, vyvrcholení, jen úlevu, obavu ze sestupu, pokoru a strach. Mrzí mě, že tu ještě nejsou kluci. Závidím jim, že jsou spolu, cítím se hodně sám. Pak se nálada zlepší, a užívám si pár minut slunce. Přijdou mraky, je čas jít dolu. Teď hlavně opatrně, krok za krokem, neudělat chybu. Těším se, až potkám kluky a řeknu jim, že to mají už jen kousek…“


Na podzim roku 2008 přišli dva kamarádi z oddílu Davys, a že prý jedou za rok na Chána, a jestli se k jejich expedici nechceme s Honzišem přidat. Proč ne? Začalo se mlít v míchačce života, licitovat se zaměstnavateli, partnerkami, sami se sebou. V půlce června jsem najednou už jen tři, Blek, Honziš a Gejza, všichni z Hosohopo a stojíme před rozhodnutím – jet jen ve třech, nebo je to ptákovina. Řešíme to v hospodě a po třetím pivku padne rozhodnutí - prostě letíme..

CH_T

Takže stručně, k čemu došlo:13 července odlet z Prahy, přes Istanbul s Turkish airlines , druhý den na letišti MANAS v Kyrgyzstánu. Tágem do kanceláře cestovky Tienshan Travel, po cestě výměna peněz. Ještě ten den maršrutkou s vojenskými mechaniky do Karakolu. První seznámení s vodkou a Kyrgyzy.
Další den nákup surovin na bazaru v Karakolu  (poslední vhodné místo) a terénní dodávkou do campu pod ledovcem Inylček (2600mnm). Den čekání, až mechanici vystřízliví a opraví vrtulník, využíváme pro aklimatizaci a večer k seznámení s polskou expedicí – Polky jsou bardzO fajne baby, škoda, že polezou kopec ze severu.  Už čtvrtý den od odletu z Prahy přilétáme vrtulníkem do Base campu na ledovci Jižní Inylček ve výšce 4.100 metrů. Jsme tu první hosté.

 

Dáváme den rest s procházkou po ledovci a další den vyrážíme do jedničky (4.200). Další den do dvojky (5.300) před kterou nám na uvítanou přiběhne vstříc lavina, a popráší nás. Ve dvojce se na den zasekneme, kluky bolí hlava, já zvracím. Další den nalehko bez stanu do trojky (5.900), a otáčíme zpět těsně pod ní. Třetí den ve dvojce zase jen válečka a potom „procházka“ zpět do BC. Žádná velká sláva, ale snad to bude jako aklimatizace stačit.
Dva dny si lížeme rány a sbíráme odvahu, pak vyrazíme do jedničky. Jenže začne blbé počasí. Laviny jezdí zatraceně často, tak jdeme zpátky. Další 4 dny sedíme za zadku a oklepáváme sníh ze stanu. Dorazí další expedice, tak s nimi alespoň trochu paříme. Rakouští pardálové jsou fajn, francouzští mladí kluci jsou trochu tišší. Polský sólista Tomek odejde a bojuje si v hoře svůj boj. Obsluha campu noc_resizenás prakticky adoptuje a zve nás na večerní šašlik. Opouštíme nápad jít Mramorové žebro, a rozhodujeme se, že normálka bude stačit.
Vyčasí se a tak rychle do jedničky. Druhý den do dvojky, pauza na pár hodin a rovnou do trojky. Jsme utahaní, je tu trochu nával. Dáváme den pauzu a váháme, jestli to bylo dobře. Počasí se má kazit.


2 srpna, v neděli v sedm ráno vyrážíme na vrchol. Normálkou, po fixech, na lehko. Čtyřku (6.400) nestavíme, jdeme rovnou. Před námi Brazilci, s námi Polák, za námi Rus. Fouká a je kosa, každý s ní bojujeme po svém. Rozdělujeme se. Na vrcholu Khan Tengri (6995 nebo 7010) je Gejza v půl třetí, Blek a Honziš ve čtyři. Dolů (zpět do trojky) to trvá pět hodin. Jsme vydření, oteklí, žízniví, utahaní, ale šťastní.
Dopoledne odpočíváme, zdravíme v sedle Polandy, co dorazily ze severu. Odpoledne scházíme do dvojky. Sněží a laviny už zase jezdí. Ráno balíme a se staženými zadky valíme do jedničky, průběhy laviništi jsou dost nepříjemné. Z jedničky rovnou pokračujeme do BC, kam po malé příhodě s trhlinou (byli jsme líní se navázat) se štěstím ve zdraví dorážíme. Dáváme pivko, saunu, koňáček, konečně si to připouštíme a slavíme.


A hned další den letí vrtulník. Neváháme a sedáme do něj, stavíme se ještě v severním BC, vyfotíme se s kyrgyzským plukovníkem, vyložíme ovci a pak už dolů.. O sněhu už nechceme ani slyšet…

ledovec1_resizestena_resize

pod_vrcholem_resizevrchol_resize

 

Zbývají nám ještě necelé dva týdny a tak vymýšlíme co s nimi. Dáme se trochu dohromady v kempu Yak tours v Karakolu, a pak vyrážíme na trek přes tři údolí v horách nad Karakolem. V jednom údolí se koupeme v horkých pramenech, v druhém spíme u nádherného jezera pod ledovcem (z toho se poprvé vynoří ponorka), rozdělíme a za den zase sejdeme ve třetím, kde jsou rudé pískovcové skály. Příroda nádherná, turistů dost, ale díky aklimatizaci jim dost utíkáme.

u jezera_resize

Pomalu už nám i to trajdání po horách stačí a tak se přesouváme k „druhému největšímu alpskému jezeru na světě“ Issyk-Kul. Je to takové místní Chorvatsko. Oblázkové pláže se stánky a velbloudy, jezero, co má 80 km na šířku a 200 na délku. Nabíráme kila a užíváme si prázdniny. Po večerech paříme s místňáky i cizinci, přes den se celoplošně opékáme. Blek až do barvy uvařeného raka – ale tuhle kůži pak v Praze kompletně svlékne.
Poslední dva dny pobudeme ještě v hlavním městě Bishkeku, nakupujeme, válíme se v parcích (což nás stojí první pořádné setkání s policajty, ale když říkáme, že pokutu zaplatíme jen přes ambasádu, tak nás nechají), obdivujeme místní fontánu a navštěvujeme obrovský Oš Bazar, největší v Kyrgyzu.

 

Při odletu ještě z blbosti vyfotím na letišti americká letadla, která tu mají základnu, a zdejší voják ze mě na gejtu vyrazí 10EUR jako úplatek. Tím už to ale opravdu všechno končí a na Ruzyni nás vítá Marek Trenér a Zuzka s pivem, pekáčem masa a talířem buchet. Ten kopec  a celá anabáze je za námi a my dumáme, co příště. Zase velký kopec, možná větší, a obětovat mu měsíc? Nebo spíš do alpských stěn, rychle nahoru a rychle dolů? Uvidíme…

 

 

mapka

 

Informace, co se můžou hodit:

-    letenky za 23tis s turkish airlines přes istanbul (časově i cenově srovnatelné s aeroflotem přes moskvu), pokud je zpáteční letenka do 30 dní tak cena kolem 20tis, ale slyšeli jsme, že se dají sehnat i za 16tis. pokud nechcete turistit, měsíc na tenhle kopec stačí.
-    nutné vízum (lze vyřídit za 40minut na letišti v Bishkeku - jeden vstup do 30dní za 40eur, prodloužení v Bishkeku nebo přes cestovku za 26eur)
-    registraci ovir už zrušili
-    nutné povolení do pohraniční zóny - bylo v ceně malého balíku od cestovky za 700eur
-    cestovka TienShan Travel - doporučujeme, cena u všech agentur stejná, mají malý BC na severu i na jihu (my lezli z jihu). Honziš s nimi všechno vymailoval anglicky v pohodě - nutno kontaktovat minimálně měsíc předem (jiné cestovky potřebují až 6týdnů předem). V jejich ceně je povolení, vrtulník tam a zpět, kempovné pod ledovcem a v BC, vysílačky a předpověď počasí každý den (předpověď celkem seděla)
-    za dva dny se dá vyzvednout dokumenty u agentury, nakoupit a dojet přes Karakol do základny Maida-Adyr odkud létá vrtulník cca každé tři(čtyři)dny (termín odletu domluven předem mailem)
-    nákup buď v Bishkeku nebo v Karakolu (my nakupovali až na bazaru v Karakolu a tahali tak dva bágly jídla o jeden den a 400km míň)

-    v BC lze koupit hotové snídaně, oběd, večeře, pivo, vodku a koňak (jiné suroviny ne). Cena večeře 10EUR na hlavu. Sauna možná za 30EUR na hlavu, škopek horké vody za 10EUR na hlavu.

kluci_resize

Na kolik nás to vyšlo: celkem cca 47 tis Kč (včetně letenek), jídlo na místě cca 70% ceny v Čechách (hospody i potraviny), ubytování ve městech od 150Kč za osobu a noc, doprava taky levná - 400km cca 500Kč za celého mercedesa (=řidič, my 3 a bagáž). Busem to vyjde na polovinu.
Celý tenhle kousek spolu absolvovali, na vrchol v jeden den vystoupili a ve zdraví se vrátili, mariáš se naučili a hráli, spoustu vodky a koňaku vypili, s Polkami popařili, v kopcích pochodili a polezli  Blek, Honziš a Gejza.

 

 

 

 

 

Zápis napsal Gejza a Honziš, fotky dodali všichni, ale hlavně dvorní fotograf Blek.

Tajemství „šéf“ kuchaře

Tajemství „šéf“ kuchaře


kuchar_small

V pátek 25.9.2009 před prodlouženým víkendem vyrážíme Blek a já v totálně plným vlaku směr Poprad. Cíl je vylézt si legendární cestu na Gerlachovský štít 2655 mnm. od Pana Kuchaře (R.Kuchař, B.Svatoš, 16.7.1953, Kuchařova cesta prostriedkom (V-VI) 5h.).

 

Jedeme v sedě, takže druhý den jsme pořádně rozlámaný. Z Tatranské Polianky vystoupáme ke Slizáku (Slezák). Mají zavřeno, protože probíhá plánovaná rekonstrukce – stejně máme v úmyslu dát někde bivak, takže jdeme dál. Vyjdeme na Kvetnicu a pod Velickou próbou nacházíme velmi slušný flek s vybudovaným závětřím. Nalehko jdeme k nástupu do cesty. Máme s sebou průvodce z www.tatry.nfo.sk jsme za něj vděčni, ale přesto text je docela stručný a nákres hodně orientační. Pečlivě zkoumáme kudy cesta vede a hlavně jak se nejrychleji a nejlépe dostat k vlastnímu nástupu do cesty. Průvodce na výše uvedeném serveru doporučuje využít jako přibližovací cesty k nástupu např. Darmstädterova cesta (II) 2-3h. Zbytek dne (hlavně na můj popud) restujem a připravujeme se na další den - na Kuchaře.




gerlachovsky-stit_small

V noci byla řádná kosa, takže jsme spíš krotili zlou horu :o). Přesto vstáváme po šestý a v 7:00h jsme pod nástupem přibližovací cesty. Je to dupárna, sem tam něco za III. Za 1,5h jsme pod vlastním nástupem a už zde je jasné, že to bude krásná logická cesta. Opravdu jak jsme sami zjistili, cesta je logická, s pohodlnými místy pro štandy prostě tatranská veleklasika. Dvě težší místa za V. a VI. jsou spíše morálová pro prvolezce kvůli možnostem zajištění, pro druholezce labůžo :o)

blek_siva

 

 

 

 

 

 

 

Po 13hodině se ocitáme na vrcholovém hřebeni, kde ještě dáváme jednu délku k oficiálnímu vrcholu.

Dle našeho předchozího typu a po poradě na vrcholu s ostříleným horským vůdcem, který mimochodem projevuje Blekovi velké uznání za zdolání Kuchaře stiskem pravice, volíme nejsnazší cestu do Velickej doliny z Tetmajerového sedla. Sestup nám trvá asi 3h do bivaku za pomocí Gypsiho feraty, které jsme si cestou na horu nevšimli.


Ještě ten den spadáme zpátky do Popradu a řádně zmožený valíme do Prahy.

Doporučení :
• pro výstup (k cestě) i sestup zvolit kombinaci Darmstädterova cesta s Gypsiho feratou
šiwa

nabídka mysport

zdar pinďouři :)

od Mjuta jsem dostal před kyrgyzstánem nabídku na skelety za dobrou cenu přes jeho známýho Pepy co vede internetovej shop "mysport"... a skelety jsem dostal za bůra...

..zde kousek mailu od Pepy...

...Jinak mne napadlo, že pokud by se Vám hodilo (líbilo) mohli bychom lidem z Vašeho horo oddílu a oddílu jako takovému dodávat vybavení (na osobní lezení a tůry, na soutěže, expedice, oddílovou činnost atd.) Myslím, že na cenách se vždy dohodneme tak, aby byly vždy výhodné za které to jinde nekoupíte. Můžeme samozřejmě zajistit i jiné značky než máme na webu. Od větších dodávek po kusovky. Jezdíme do Prahy jednou za 1-2 měsíce, tak pokud nespěchá, vždy můžeme dovést do Počernic osobně. Jako další je sponzoring akcí a expedic. Záleží od okolností, tj. požadavky, naše aktuální situace, druh zboží, oblast expedice apod. do jaké míry by se dalo zajistit. Od podpory za nákupní VOC ceny přes drobné dotace (jako naposledy) až po kompletní sponzoring a dodávky vybavení ..Dej vědět, kdyby Vás to zaujalo ….Díky, Pepa

..takže kdyby vás to zaujalo.. tak nejlépe na www.mysport.cz a mysport@mysport.cz

hore zdar, slunce v duši a jerky s váma ...a viděli ste ty kozy? ;-)

honziš

Sportovky na Dachsteinu

Na začátku jara mi Libor řekl o cestách Chrysanthemes, 7+ (7-/A0), 250m (6, 7, 7-, 5-, 6, 5-, 7+) a Diran, 7+ (7-/A0), 250m (6, 7+,

5-, 7-, 5, 7+, 7-).  Krásné 250m dlouhé, technické cesty v pevné skále, skvěle odjištěné v oblasti Dachsteinu.  Hned jsem si je vygooglovali a bylo rozhodnuto!

diran_small


Celé jaro jsme plánovali výpadek, tu jsme lákali Bleka, tu Kačku s Vikoušem až jednoho víkendu se nechala Kačka v Viky zlákat a i p

řes šatnou předpověď vyrážíme. Už v Čechách leje, že jedeme 50-satkou a  leje a leje a leje i v noci, naštěstí  spíme na parkovišti pod střechou, ráno se probouzíme, smutně koukáme na zataženou oblouhu do deště a je rozhodnuto, jedeme zpět domů. Krásný výlet = 20hodin v autě, ujeto 1100 km


Přichází prodloužený víkend 28.9.09, každý něco plánuje a já s Klárkou tušíme poslední letošní šanci. Předpověď slibuje sluníčko a tak neváháme a balíme. Tentokrát vyrážíme s kamarády Broňou a Marcelkou.


Ráno se probouzíme do sluníčka a už nyní je jasné, že máme velké šance na úspěch. Vyrážíme pod lanovkou na chatu Hofpuergelhuettem, kde jsme za 45 minut.  Zde se ubytováváme ve winterraumu a pokračujeme pod nástup. Ten nás krapet zaskočil svou vzdáleností a bez kondičky se pod něj dostáváme za 2 hodiny. Jako první volíme cestu Chrysanthemes, která je malinko lehčí (klíčové místo 7+ je o dvou krocích) a „méně odjištěná“. Již první délka za 6 je v úžasném rajbasu, vápno je fantastické a takto si chrochtáme až na vrchol. Cesta byla nádherná, slaňujeme, balíme, vychutnáváme přinesené pivčo. Lana a materiál necháváme v jednom batohu, který schováváme pod kameny a vracíme se na chatu na lehko. Ráno se opět probouzíme do krásného slunného dne a nalehko se vydáváme opět pod cesty. Jdeme sice na lehko bez matroše, ale znovu  bez kondičky a tak cesta kupodivu opět trvá skoro 2 hodiny.
Diran je nádherná cesta, každá délka stojí opravdu za to. Celkově je opravdu malinko těžší, ale těžké úseky jsou přejištěny.  Slaňujeme stejnou cestou, balíme, pod nástupem si  vychutnáváme i dnes donesené pivčo nejmenované značky a sestupujeme přes chatu až k autu.

 

Obě cesty jsou opravdu úžasné a můžeme je vřele doporučit! Zkuste si příští sezónu najít volný víkend, snad vám to vyjde stejně jako nám. A pokud s Vámi pojedou „nelezci“ tak doporučujeme stejnou tůru co podnikl  Broňa s Marcelkou = od auta došli až na chatu Adamek, druhý den, po ledovci až na vrchol Dachstejnu a pak na chatu Simonhuette a další den na lanovku na jižní straně Dachstejnu a pod lanovkou dolů na parkoviště.  Zde je i u spousta ferát, např. známá Johan klettersteig nebo těžká feráta Skywalk.

 

Partyzan a Klarka.


Technické parametry :

Diran
Chrysanthemes
TOPO cest


-    Doporučuji jet přes Mnichov, cesta je o více jak 100km delší,ale jedete z Prahy až tam po dálnici
-    Zaparkujte pod nákladní lanovkou, odtud je to na chatu kousíček – GPS:
-    Vždy je asi možné spát ve winterraum, kde cena je 4,5 euro s Alpenvereinem a 9 euro bez, platí se do místní kasičky

Anketa v ČHS

ahoj,

ČHS s novou nastupující generací ve vedení mění svou koncepci a hledá si novou cestu, jak naplnit potřeby nás - svých členů.

V rámci toho je na stárnkách svazu www.horosvaz.cz i www.skalnioblasti.cz vyvěšena anketa, kterou JE MOŽNO VYPLNIT DO 30. ZÁŘÍ

 

Věnujte jí prosím chvilku času. To, co tam napíšete, přímo ovlivní, jaké ČHS bude, co se stane s našimi penězi a jaké bude lezení v ČR.

Když už na ČHS často nadáváme, měli bychom udělat alespoň toto málo proto, aby bylo lepší.

 

Anketu k vyplnění on-line najdete na http://www.skalnioblasti.cz/anketa/dotaznik.asp

 

Hore zdar. Gejza

 

Ke slanění

Slanění bude 6.-8.11.2009 v Perštejně (směr na Karlovy Vary), počítejte cca 150 Kč osoba/noc za ubytování. Bude se platit až na místě. Je tam bar a společenská místnot, kde se dá posedět a kuchyňka, kde se dá vařit. Pokud budete chtít zase nějaký společný jídlo (třeba guláš, polívka, špagety, buřty na pivu) můžeme zase zkusit něco uklohnit, jinak je tam i hospoda nebo každý za sebe.

Trochu problém je, že se nebude v pokojích topit, takže teplý spacáky s sebou, záleží na počasí. Je ještě verze, že nám půjčí přímotopy, ale to zatím není jistý. Kapacita ubytovny je 40 lidí (nějaký větší pokoje 10L, 9L a pár po 4-5L) a budeme v ní jen my. Teplá voda a splachovací záchod bude. Pivo budeme mít  svoje, jestli ho budeme brát z Prahy nebo místní, to ještě domluvím, až se bude akce blížit.

Jinak majitelka ubytovny má pro nás zcela nový a zajímavý přístup k věci - když jsem se ptala, jestli nevadí, že můžeme být trochu hlučnější a jestli nebudeme nikoho rušit, tak odpověděla, že je jasný, že jsme se tam přijeli bavit a jestli si zkusí někdo stěžovat, že si to s ním vyřídí.

Do skal je to asi 15 minut okolo vody. Jsou tam hned vedle i volejbalový kurty a hřiště, tak by se mohl vzít míč na volejbal nebo fotbal. A zase i nějaký promítání (Chán, Amerika....)

 

.

.

Ještě od kluků...

Kluci jsou v Red Rocks, mají tam krásný kempování a těšej se na ty rudý písky, jen mají obavu z vedra. Cestou zkoukli Death Valley a prej jim to připomínalo příbramský navezeniny.... Návrat skupiny je v pátek 25.8. v 7 hodin na Ruzyň, tak kdyby někdo nemohl dospat a chtěl mi dělat společnost,  já tam budu.

Z USA domů

Kluci opouštějí Yosemitský park a směřujou do Las Vegas, kde hodlají zapařit (teda myslím, že to udělají, když už tam budou, do Vegas se přece jezdí pařit, ne?) a pak na tvrdý písky do Red Rocks a pak domů. Jsou všichni živi a zdrávi a zdraví.

Co se děje za velkou louží

Kluci úspěšně zdolali Nos a jsou zpátky v Campu 4 a mají rest day. Bylo to prej výživný (hlavně žízeň) a sestup stál taky za to. Jak dopadá zbytek skupiny mi Honzík nenapsal, ale předpokládám, že by dal vědět, kdyby něco. Další plány taky nevím, předpokládám výlet za hranice parku a pak ještě nějaký kratší lezení.

Tak ještě dodatek:

Yetti a Quasi mají vylezeno na Half Dome cestou Regulare, Máča s nějakým řízkem Salathé na Capitana. Ještě se chystají na Half Dome cestou Snake dike ale maji být nějaké bouřky, tak ještě uviděj. Dál pak asi navštívěj ty Yettiho sekvoje, Red Rock (tam je taky lezení) a San Francisco.

Yosemity, medvědi a tak dál

Krátce se ozval Honzík, zítra ráno dávají další pokus o Nos. Ten první jim kromě toho, co už psala Kačka, zmařil i medvěd, který se poté, co se chlapci odebrali doplnit zásoby vody, vloupal do Gibonova batohu zanechaného pod skalou, vytáhnul si z něj  ponožky a při návratu chlapců zmámeně seděl na batozích a držel v tlamě ty ponožky. Kdo měl příležitost se s Gibonovejma ponožkama někdy seznámit, dovede si představit, jak asi tomu zvířeti bylo (myslím medvěda). Wink Jinak se zdá, že tam kluci už zdomácněli, je to prej veliká krása, kromě medvědů i další zvířátka, úžasný panorámata, takže budou určitě promítat i vyprávět.  

další zprávy z Yosemit

Kluci dneska, teda pro ně zítra, vyrážejí do Nosu. Včera už vylezli na Siki Ledge, což je 4 délka a slanili. Na Nos lezou Gibon, Viktor a Červajz. Bohužel jim praskly kandáky, tak si musí vodu znova vytáhnout. Je to prej hrozná dřina a pro  nás, co máme rádi plotnové lezení, to nic není. Ze spár, koutů a komínů zatím nevylezli. Yetti a Quasi jdou pozítři na Hlaf Dome a Radek prý leze s nějakým maniakem u dva dny Salathého. Ozvou se až vylezou, tak jim držme palce. Kačka

Z USA do Čech

Kluci všechny zdraví z Yosemitů, mají vylezený pěkný kratší cesty a díky nabytýmu sebevědomí se chtěj ve středu pustit do The Nose (ve složení Vikouš, Červ a možná Gibon) a na Half Dome (Quasi a Yetti).  Po překvapivém zjištění, že jsou tentokrát v Americe, ráji nákupů (vypadá to, že už příště snad nebudou trvat na tom, že je nutné si brát z domova pytlíkový polívky a vepřový konzervySmile), se chopili svých fungl nových kreditních karet a vykoupili všechny frendy v místním shopu, protože cesty jsou dlouhé a jištěné jen na štandech. Počasí jim zatím přeje, tak to všechno doufám dobře dopadne. Jedinej problém, kterej zatím hlásej, je noční čůrání, protože medvědů je víc a buděj respekt... 

Khan Tengri 2009

khantengrii

Schuze v Braniku 16.7.

Ahoj,
prijd na dodatecnou HoSoHoPi oslavu nasi svatby, ve ctvrtek 16.7.od 7 v Lodenici veslasrskeho oddilu Sparty v Braniku (100 m od zastavky Nadrazi Branik, ulice U Ledaren).
Ceka te pifko zdarma.

Tesime se na tebe

Kopcem a Verca

P.S.: Prosim potvrd mailem ucast na ivan.rehor@gmail.com

Shivling 2007

Oexpedici Shivling 2007

 

tapovan_small

vrsek_small

 

Chan Tengri 2009

 

Bylo nás pět a měli jsme sen... jenže...

Chan Tengri (Vládce nebes) je nádherná a vyzývavá hora v centrálním Ťan Šanu (Hory duchů)

Hora, která je (podle nás) zcela vyjímečná. Není nejvyšší v tomhle pohoří (má, i se sněhovou čepicí jen 7.010 metrů), ale je to nejseverněji položená sedmiticícovka, která je široko daleko nejkrásnější a  nejmajestátnější. Zvedá se z ledovce Inilček a její horní polovinu tvoří skalnatá pyramida, která v téhle výšce znamená zatraceně poctivé lezení...

O téhle hoře jsme si snili už před pár lety. A protože touhy mají být veliké, snili jsme si o její Mramorové hraně, ostrém pilíři, vedoucím až na vrchol, bez bezpečí fixních lan. O cestě, kterou vyleze každé dva tři roky tak jedno lezecké družstvo... prostě proč si s odvahou nedat velké cíle...

Tým byl sestaven, zimní trénink začal, jenže pak to začalo... ten se stěhuje a zařizuje byt, tamtoho zkosila hospodářská krize, dalšího porazila přítelkyně...

Měsíc před odjezdem jsme zbyli tři. Zrušit? Jet a vyžímarovat po fixních lanech normálku s péčí agentury v zádech?

Bláznivá situace nám dodala křídla a odjíždíme se snem ještě vyšším. Zkusíme Mramorovou hranu, jen ve třech, lehkým alpským stylem, s jedním stanem a vším co potřebujeme na zádech, bez fixních lan bez vynášek do připravených výškových táborů. Když to dobře půjde, vystoupíme jen s nejnutnějším vybavením v jednom plynulém výstupu až na vrchol a sestoupíme normální cestou. Je to bláznívé, nejsme žádní Messneři ani Holečkové, je to pro nás trochu neznámá, ale také výborná motivace... Když to nepůjde, počasí nedovolí, zkusíme vrchol normálkou, ale výstup Mramorkou by chutnal o dost lépe...

Držte nám palce, 13.7. 09 jdeme do toho.

tengri

______________

SUŠENÉ MASO JERKY

( http://www.jerky.at/ )

Vysoušení je jedna z nejstarších a nejosvědčenějších úprav jídla. Už ve starověkém Egyptě to byla jediná cesta, jak uchovat maso, ovoce a ostatní potraviny, protože jinak se v horkém podnebí rychle kazily. Nejvíce však sušení používali indiáni, kteří rozložili maso na kamenech a nic víc už s ním nedělali. Zdálo by se, že sušení se s objevem elektrické energie a hlavně chladniček přestane používat, ale opak je pravdou.

I dnes existují místa bez elektřiny, i dnes má sušené maso své místo a to na celém světě. Nejčastěji se používá název JERKY a hlavně má několik zázračných vlastností, které z něho dělají potravinovou stálici:
- obsahuje velice nízké procento tuku – asi 4 %
- je energeticky vydatné (v malém kousku masa je velké množství kalorií)
- je bohaté na proteiny

Jerky nejen v kuchyni

1. Ve Spojených Státech Amerických, kde je v současné době nejvíce distribuován, má obrovskou řadu příznivců a je velmi vyhledáván obzvláště u skupiny lidí, kterým není přístupné jakékoliv chlazení surovin, což jsou sportovci, lovci, cestovatelé, řidiči kamionů…

2. V oblibě ho mají i televizní konzumenti, kteří rádi chroupají oříšky, chipsy, slané pečivo, popcorn…, protože se jím opravdu zaměstnají a zbytečně nepřibírají na váze.

3. Je vynikající pro ty, kdo dodržuje zásady zdravé výživy.

4. Na našem trhu jsou k dostání čtyři druhy Jerky balené v ochranné atmosféře o obsahu 25g, a to hovězí, vepřové, kuřecí a krůtí.

5. Je vědecky dokázáno, že vysoušením při konstantní teplotě a správném technologickém postupu se vyloučí všechny nežádoucí bakterie a zárodky spolu se šťávami a tukem. Po sušení zbude přibližně 1/3 původní hmotnosti – 25ti gramový kousek sušeného masa nahrazuje 60ti gramový kus masa se všemi prospěšnými nutričními hodnotami.

6. U nás Jerky pochází z firmy Maso Planá a.s., což je certifikovaný výrobce do zemí EU a jediný český certifikovaný vývozce do USA. Zde se maso suší dle receptury firmy Indiana s.r.o.

7. Sušené maso se nejvíce konzumuje v Americe a v Austrálii, kde jej koupíme skoro na každé čerpací stanici a v mnoha supermarketech. K dostání je nejčastěji hovězí, krůtí, kuřecí, klokaní, vepřové. Podle různých teritorií se mění druhy masa, které jsou místním lidem nejpřirozenější a také se mění příchutě. V severských zemích jsou oblíbené sušené ryby, krevety, americké Jerky je ochucované cukrem, lze sehnat i sušené maso s pepřem, vyrobené z mletého masa a pod. Nejčastěji zakoupíte obsah 25g, vyrábí se ale i 100g balení a jsou i místa, kde lze sušené maso koupit tzv. na váhu. U nás je k dostání na čerpacích stanicích, ve fitness prodejnách, hypermarketech i v internetových obchodech.

8. Před sušením musí být maso zbaveno tukových a kolagenních částí. Nakrájí se na plátky, marinuje, klade na rošt, pak se několik hodin suší a nakonec zaudí kouřem. Výhradně se používá hovězí býčí zadní kýta, vepřové zadní kýta, kuřecí a krůtí prsa. Přidává se k němu pouze glutamát sodný, dusitan sodný (ten zamezí vzniku botulismu a maso konzervuje) a také askorbát sodný, který zamezí ztmavnutí masa.

___________________

Hanibal

obchod s potřebami pro svobodné cestování

expedice-home

.

EXPEDICE PUMORI 2011


Začátkem října odlétá sedmičlenná skupina českých horolezců na expedici Pumori 2011.
Členové expedice pocházejí ze tří horolezeckých oddílů HOSOHOPO, HO VŠAK a HO PARDUBICE.
Hora Pumori (7164m.n.m.) se nachází v těsné blízkosti Mt.Everestu (8848m.n.m.)
na hranici mezi Nepálem a Čínou (Tibetem).

Po příletu do Kathmándu, vyřízení nezbytných formalit a nakoupení potravin se expedice
letecky přemístí do Lukly. Z Lukly absolvují 6-denní pochod do základního tábora pod Pumori.
Pro aklimatizaci využijí výstup na vrchol Lobuche (6119m) a pak se pokusí
o výstup alpským stylem na vrchol Pumori.


JERKY_small .            fotoskoda logo_HANIBAL_copy

Červajs - obhlídka nemovitosti+narozeniny

Všichni jste zváni tuto sobotu 30.5.2009 na novou chalupu k Červajzovi do Příhraz. Na programu bude obhlídka a obdivování zakoupené nemovitosti a oslava 36 narozenin dotyčného. Bude pivo a něco na gril, protože oslavenec je známý příznivec pojídání mrtvých zvířat. Začátek v 18:00 hodin (můžete samozřejmě přijet i dřív...), přespání možné ve vlastních spacácích a karimatkách. Pro fajnšmekry na seně. Vezměte si vodu na pití, původní majitel ji pil 30 let, ale je pitná jen pro otrlé. Možné spojit s návštěvou svatby Marušky a Petra. V neděli podle počasí lezení nebo brigáda (hrubé vyklízecí práce ve stodole - do chalupy Vás po zkušenostech u Vlčáka nepustíme Laughing). Kdo má v úmyslu přijet, dejte prosím vědět, co nejdřív mě nebo Červajzovi, ať víme, kolik toho máme nakoupit. Pokud budete chtít přispět na společný dárek (bude v podstatě pro celý HOSOHOPO, asi teda kromě ViktoraLaughing), tak taky u mě. Těšíme se na pořádnou pařbu. Červajs a Jana

Poznáváte je?

Kvíz (fotka bohužel není příliš kvalitní, ale modří už určitě vědí)

Na tomto obrázku jsou v obležení dívčího běžkařského oddílu HUMANITA

a) transvestiti ze skupiny Los hosohopos

b) striptéři Džony, Peitro a Wolf

c) chlapci z HOSOHOPO po včerejší schůzi

Zdá se, že se opět blíží letní schůze v Belgické a někteří členové pilně trénují ....

 

POZVÁNÍ NA SVATBU M+P


Ahoj vám všem,


v poněkud netradičním časovém sledu událostí jsme se rozhodli mít, snad ještě před narozením druhého horolezecího nástupce, také svatbuSmile. Fakt už by to bylo asi dobré...


Takže pokud budete čistě náhodou lézt 30.5. 2009 někde v okolí Drábských světniček, zastavte se kolem poledne aspoň na koláček, jste srdečně zváni!!!! Wink Více na:  http://web.me.com/psvoboda .

 

Maruška+ Petr

 

VODA 8.-10. květen - spěchá

Kdo chce jet na vodu (nejspíš Radbuza, popř. Úhlava) ať se co nejdřív ozve Janě V. (nerada tu přezdívku používám, ale někteří mě znají jako PrcinuTongue out). Odjezd ve čtvrtek večer nebo v pátek brzo ráno - pak pohodová plavba do neděle. Je možný půjčit lodě od Pepy školníka. Vítaný jsou majitelé auta. Pojede: Yetti, Sabina, Jana, Ňůmen???, Péťa ???, plínkaři asi na den. Na skály počasí nevypadá, ale na vodu ideální. Rum, slunce, romantika... Tak co??? Lišáku, Džůbo sháním kapitána. J.

 

 

 

PRACHOV V PLÍNKÁCH 11.4.2009

PRACHOV V PLÍNKÁCH 11.4.2009

Horolezci: Blek, Petr, Flix, Vlčák (+ ne oddílový snad Kuba) a pak v dočasné
těhotenské indispozici Míša a Maruška (já)

Děti: Anička, Rozárka, Matýsek, Vojta a dvě další

Ostatní: Manželky horolezců „na výletě s dětmi“ a zřejmě své manžely za bezbřehou
lásku ke skalám proklínající.

Prostě co dospělí to jedno dítě...jen Blek srdnatě odolává a zlepšuje tak lezcům skóre.

Počasí: Jasno, slunce, bezvětří....snad 25°C ve stínu...uf uf uf.

Začalo to celkem nevinně, Blek chtěl jít lézt na den písky, tak lákal na „vycházku“
i v netradičních vodách.......

 

7.4. 2009
Ahoj maminy,
Co takhle vzít drahou polovičku, dítko, případně lezečky a vydat se v sobotu na
písky? Kdyby nešlo už lézt (z pochopitelných důvodů) tak pohorky, no přiznejte se, zda
jste byli v Prachově v Císařské chodbě či na Vyhlídce českého ráje, nebo na Hakenově
vyhlídce…. No a Flix s Petrem by si mohli vylézt třeba na Prachovskou jehlu, že?:)

10.4. 2009
Ahoj,
Jseš zlato, nebo spíš jste zlata:) Hopáci podnikají velkou akci ve Šmilce, asi pět
aut, někdo jede na skialp, někdo ke Gejzovi na kola, Bobrovi prý víkend naplánovala
žena, a Jana jako že asi by na den jela a po schůzi najednou, že vlastně ne… Vlčák by
se asi připojil, ale bude na chatě a Míša asi prý přijede ale oni budou na Velikonoce v
Liberci, takže jsem se již se sobotním Prachovem loučil…
Dopadlo to nakonec príma: v 9: 15 odjezd z Prahy, napřed šííílená zácpa v
Hloubětíně (to zřejmě vyrazili všichni zahrádkáři a horolezci ven), pak se ukázalo, že
Petr zapomněl doklady, tak řídil Blek, Róza usnula...pohoda sobotního dopoledne a v
11h jsme byli na místě. S Míšou, Flixem, malou Aničkou a Vlčákem a spol. (Verča,
Matýsek a Vojta (jestli je to špatně Bleku, kaj se:-)) sraz u Mnicha. Já zůstala v autě s
Rózou než se vyspí, přeci jen nestojí za to si kazit celý den uřvaným dítětem, a Blek s
Petrem upalovali ke skalám. Prachov se od loňska změnil k nepoznání, vykácen je snad
všechen les, všude je vidět a skoro všude praží slunce....
Vlčák měl svého horolezce do dvojice a Blek si vzal do teamu Flixe a Petra. Moc
se nešetřili, na to, před 14 dny slezli z ledů a překližek (to ještě v tom lepším případě,
někteří neviděli ani tu překližku 3 měsíce), to nic extra lehkého nebylo.

Cesty vůdce Bleka:

1. první cestička byla "přes prdel Marie Terezie" v průvodci nazývaná tuším
západní cesta VII – Malý Kapucín

2. druhá podle mě (průvodce vidím poprvé a hlavně jsem to nelezla natož se
zapisovala do vrcholové knížky...těžké) Manželská spára VII – Mnich

3. třetí, opět možná, Západní cesta VII – Čertova Věž

Poučení pro druholezce: „Nezáleží na tom, jak je cesta oficiálně těžká, rozhodující
je, kolikrát si Blek odsedne.“ Když už na něco takového totiž dojde, tak je to váááážně
hooodně zlé!
Přiznám se, že co přesně lezl Vlčák netuším, ale usmíval se a hlásal, jak má
připravené ještě spousty úúúžasných cest a že je to paráda! (Určitě Šlikova věž a Malý
Kapucín)
Přivítání dole pod skálou zpravidla slovy: „To nebylo žádné lezení, vždyť nejsi
ani trochu odřený.“
No a protože Blek razil na Velikonoce na Moravu do Letovic a busík mu jel z
Jičína (překvapivě přímo, bez desítek přestupů :-) Nejpravděpodobnějším důvodem se
zdá být to, že moravští horolezci tam žádné tak pěkné písky nemají, tak musejí mít, aby
si vůbec pořádně zalezli, speciální spojení – ráno do Prachova, odpo zpátky)), tak jsme
to lezecí rodinné odpoledne celkem brzy ukončili. Blek nás ještě vyslal na průzkum
Císařské chodby, že prý paráda...to ano...jen nás nevaroval, že se zmítajícím se rok a půl
starým nezvladatelným dítětem to bude dost bojovka. Blek je prostě nepoučitelný ranař!
Míša Flix a Anička vyrazili směr Liberec, Vlčák a spol. na svojí chatu a my (Petr,
Rozárka a já) směr Krkonoše.
Zapsala: Maruška F.

PS: Uhlídat, přebalit, uspat, nakrmit a hlavně zabavit vzpurné dítě v lese a přitom
nepřijít o život je taky dost dřina!

 

Jura na jeden den

Na tenhle zájezd jsem se fakt těšil. Víkend 18.-19. dubna jsme se rozhodli prolízt v Juře.

Že jsem si před nim obnovil zánět šlach nebo čeho, sice nadšení ubralo grády, ale svět se nezbořil.

Že jsme si vyměnili zhruba 60 e-mailů o době odjezdu, posádkách, oblastech – až to vypadalo

jako hra na kapelu „Ještě jsme se nedohodli“ –, taky zas tak nevadilo. Že nepojede pískařská

většina oddílu, a tudíž jí krásy Jury nadále zůstanou ukrytý, se dalo nějak přežít.

Že nepojede Yetti, a tak ho zase nesvezu svojí novou Škodou Yetti, se dalo taky skousnout,

ale to už jsem skřípal zubama. Všechno se to podělalo až tou podělanou předpovědí

toho podělanýho počasí. Sra sra sra.

 

Honzáč v cestě Stověžatá Paka

 

A tak jsme místo monstrzájezdu čtyř aut skončili v neděli na Rovišti, kde bylo jako v ráji... Vizte galerii, která pokud se mi to podaří, bude obsahovat i ostrakizaci nepozornýho jističe, soutěž o pivo, narození Panny Marie a jedno překvapení.

Seynes aneb cesta do pravěku

Zdar bando! J

Tak tu dávám opět něco do placu ;) Ani mi pořádně nevychladly bříška na prstech a už tu zase ťukám do klávesnice. Tentokráte o výtečné oblasti, ve které jsme se byli ohřát koncem března, a která má ta bříška na svědomí (myslím opět ty na prstech… ;) ). Asi to teď nebude moc aktuální, když i v naší kotlince zavládla z počátku jara vedra, ale třeba si někdo v během následující zimy vzpomene a bude rád…

 

Pohled na hlavni sektor

Hlavní a nejznámější sektor Seynes: bohatá nabídka hadů a hřbetů pravěkých ještěrů, které můžete „škrtit“ až 40 metrů ;)

 

Ano, řeč bude o Seynes, vlastně o nejbližší „teplé“ oblasti skalního lezení. Koho odrazuje maratón jízdy autem do Španělska je tato oblast skvělou volbou. Jižně orientovaná stěna na jihu Francie, hned kousek nad Nimes, zaručuje v únoru výtečné podmínky pro lezení.

Nevěřili jsme tomu a dali pro jistotu konec března. No, byli jsme všichni čtyři (já, Markéta, Olin a Léňa) rádi za knížky, které jsme si pro jistotu sebou vzali: od 12 do 4 se opravdu nedalo lízt, jakej byl pažák. A tak ve stínu pod fíky (doslova) „padnul“ Hobit s Pánem prstenů, nějaká ta naučná literatura o lidském těle a samozřejmě nějaký ten román, i když filozofický ;). Kolem 5 odpoledne se už trochu dalo a při krvavých západech slunce se nejlépe krvilo, tedy lezlo.

 

…při krvavých západech slunce se nejlépe krvilo, tedy lezlo.

 

Člověk si připadal vskutku jak v pravěku – všude kam se podíval, vystrkovali na něj pravěcí ještěři své hřbety. Tu Dinosaurus, tu Brontosaurus, tu malé dítko Dinosorito. Stěna je naštěstí tak pestrá, že se mlsný lezec nejen „povozí“ na těchto převislých hřbetech, ale i zatancuje v plotnách ;).

 

Na některých hřbetech to byla docela jízda ;)

 

A bejz kemp? Skoro neměl chybu. Spaní na travnatém plácku ve stanech téměř pod skalami je místními tolerováno, akorát ta silnice by mohla být trochu dál. Vodu možno nabrat přímo ve vesničce Seynes a několik set metrů od skal se nacházejí osvěžující tůňky místní řeky, které dají odpočinkovým dnům ten pravý punc ;)

 

Spaní na travnatém plácku ve stanech téměř pod skalami je místními tolerováno.

 

A kdo by chtěl nasát atmosféru historické Francie, městečko Uzes a slavný most Point du Gard je hned za rohem!

Snad si tato oblast někdy získá vaše srdce!

 

Kokeš

JARNÍ PŘEKVAPENÍ


Tak jsme o víkendu poprvé sáhli na písek na Prachově ... ten je na první pohled od Turbázy úplně obyčejný a nic neobvyklého neuvidíte ani cestou zezadu k Bertovkám ... Rektorkám ... když ale vylezete na věž a podíváte se dolů do údolí, otevře se před vámi nevídaná scenérie ... údolí od vchodu až ke křižovatce turistických cest je úplně vykácené ... Skály trčí jako za starých (hodně) časů ... Zatím je to dost nepěknej pohled na ty pařezy všechny ... ale až to trochu zaroste ...Mrkající

 

 

a lezení úplně perfektní, počasí vyšlo ne jedničku

 

 

 

Je libo Turecko?

Kdo ještě nemá přesné plány na léto, rád by si zalezl, ale zároveň hledá vhodné prostředí pro rodinku, tak tohle je přesně ta správná nabídka právě pro vás, přímo na míru ušitá od Vlčáka:

     Čau, posílám pár odkazů a info pro ty, koho by zajímala dovolená s lezením u moře - jedu tak v půli června (asi na 14 dnů, ale to je na každym) - Olympos, Cirali. Cesta vyhází letecky tak na 5.500,- Kč, pokoj pro dva se snídání 30 EUR (15/EUR/os). Z hotelu pro nás přijedou přímo na letiště, vychází tak na 8/EUR/os. Oblast je perfektní i pro výjezdy do nejbližšího okolí - hory, památky, želvy, největší výskyt delfínů atd.

 

 

     Jedno z nejkrásnějších míst celé Turecké riviéry leží pouhých cca 40 km od Antalye. Říká se, že kdo jednou navštíví toto místo, vždy se vrátí zpět. Malé městečko (pozn. - Kemer - asi 20 Km), které bylo původně rybářskou osadou, bylo jedním z prvních míst tohoto regionu, které se začalo velmi rychle rozvíjet. Blankytná modř křišťálově průzračné vody lemuje celé pobřeží této oblasti. Pláže jsou tu zejména oblázkové, což ještě umocňuje dojem z čistoty moře.

     V oblasti Kemeru je možno vidět snad největší počet delfínů žijících ve volné přírodě. Mimo sezónu žije ve městě zhruba 100 000 obyvatel. Městečko je plné obchůdků, restaurací, kaváren, hotelů, penzionů a diskoték zasazených do krásné přírody přímo pod širým nebem. Hornatá krajina okolo Kemeru je bohatá na zeleň - ideální pro odpočinek.

     Pohoří Tauras jakoby tu vyvstávalo z moře. Po pobřeží byly vystavěny luxusní hotely a prázdninové vesničky. V nádherné zátoce s oblázkovou pláží, pouhých několik kilometů od Kemeru, kde je vzduch provoněn vavříny, naleznete zbytky antického města Olympos. K vidění jsou zde hrobky, sarkofágy, zbytky lázní a agory a také basilikum. Město Olympos vzniklo ve 3. stol.př.n.l. a sloužilo jako úkryt pro piráty až do doby, kdy se dostala Malá Asie pod nadvládu Římské říše. Stejný název "Olympos" nese i hora nacházející se cca 10 km od Kemeru, která dosahuje výšky 2 400 m. Další antické osídlení nacházející se poblíž Kemeru je Pahselis - dnes Tekirova. Toto místo bylo původně osídleno obyvateli z ostrova Rhodos.

http://www.booking.com/hotel/tr/blue-paradise.html?aid=303948;label=cirali-HeZ4MxrkQXaCV5k_ExhK0AS882307821;sid=18cd89463f1ba0e9b627455f7aef32a

http://www.olymposrockclimbing.com/olymposrockclimbing/

http://www.lezec.cz/clanek.php?key=5911

MALTATAL 2009

Je pátek večer a my konečně vyrážíme do pověstného ledového království - Maltatalu. V našem nově upraveném lůžkovém transitu s námi jede Mjut, Kopčem s Verčou a kupodivu cestu neodvola ani Partyzán. No a my dva Viktor a Kačka. Vyrážíme okolo půl třeti ráno, cesta má podle GPS trvat 6 hod. Hned po prvních minutách víme, že tento závod nevyhrajeme. Venku sněží, a Viktor má dost problémů, aby poznal, kde v tom bílém běsu je silnice. Kousek před placeným tunelem najednou na semaforech na dálnici svítí červená. Tvoří se kolona a zelená ne a ne naskočit. Prý se tam naboural autobus a policajti vybízejí auta, která mají řetězy, ať to objedou.  No konečně v jednu hodinu vjíždíme do údolí Malty. Jé ledy, jé, tam prosvítá skála, no nic moc, ach jo, to jsou ale rampouchy, sakra, tamhle teče voda, fuj to je ale vedro. Tak takhle to začalo.

Jak ale transit stoupal strmě po ledové silnici vzhůru, tak se venkuochlazovalo, ledy natýkalay a nálada se zlepšovala. Na rozlez jsme si zvolili Wintasun (155m)

wintasunfoto

a Gamseck (245m).  Přístup tal 20 min od auta. Wintasun je krásný třídélkový led. Štandy u stromu nebo borháky. Pěkný, místy  docela strmý led, ale Vikouš bušil bez sebemenšího zaváhání. Lezlo se parádně, led byl tak akorát měkký, zbraně a mačky parádně držely a šrouby snad taky. Vedle Mjut s Partzánem jenom závistivě sledovali,  s jakou lehkostí Vikoluš zavrtává svý Black Daimondy a dál se lopotily se svými rusáky. Led jsme vylezli docela rychle a ještě za světla seběhli k autu. Tam jsme se sešli s Kopčemem s Verčou, kteří lezli první délku Gamsaku. Kluci byli jednu dýlku za námi, takže jsme doufali, že budou dole za pár minut. Minuty ale utíkaly, tma houstla, naše nálada taky a kluci nikde. Voláme Partýzána, telefon v autě, Mjut to naštěstí bere a že prý ještě slaňují, čelovky nemají, až v batohu pod ledem. A tak jim jdou kluci raději  naproti. Konečně jsou tady, troška nadávek, nálada na 0, ale konečně jedeme do pensionu. Mjut spal na terase opuštěné chaty. Pension  je za 15E na noc, pěkný, jen se tam nikde nedá uvařit.

Ráno vyjíždíme, Kopčem s Verčou volí pro dnešek místo ledů snowboard. Dneska je maším cílem 245m dlouhý Mitterer

Maralmfall.Mittlerer MaramfallTento led je až ke konci údolí vpravo za prvním tunelem. Nástup tak 25min od auta.Ledík je pěkný, ale pro Vikouše prý moc lehký, prý jedině, když ho budu tahat. No co se dá dělat. Mjut si chce tenhle led odpytlit, tak aspoň tam budeme 2 dvojky.  Led začíná krátkým prážkem, pak sníh, štandy jsou u stromů, ale dá se štandovat i v ledu. Třetí délka už je vážnější. 2 šrouby ve štandu a na konci délky mi zůstal jen jeden, Ještě, že byl štand u stromu. Na tahání ledu se mi "líbí "to, že když už se moc bojím, tak si hold to jištění tam dovrtam, s Bleky žádný problém. Na konci je ještě cesta po rampouchu, ale dalo se to lézt i jako komínek, pak přes větev. Nu cesta nejmenšího odporu. Pak už jsem nahoře a hurá, můj první led. Za chvíli dolézá i Mjut, který lezl vedlejší rampouch. Pak rychle slanit a dneska hotovo. Další den jsme lezli Columbuse, asi 45m dlouhý skoro kolmý led

pod silnicí. Žádný pachtění na nástup, hezky slanit od auta. Při slanění si člověk řikal, jé to pje pěkný to půjde, ale led najednou končí převisem. Dole Viktor rychle vybírá nejkompaktnější lajnu a jde rychle do toho. Leze rychle, zavrtá 8 šroubů a je nahoře. Kopčem volí lajnu vedle nás, ale čím je výš, tím více nadává, že šrouby nemají cenu vrtat, že jdou jak do másla. Nu tak raději leze sólo. Pak ale zvítězí pud sebezáchovy, já na druhym rychle dolézám, předělávám štand a Kopčem dolézá po krásných karfiolech na druhym. Mjut s Partyzánem lezou lajnu pod slaněním na rybu. Pak se střídáme. Viktor letze na rybu. Mjut tahá, Partyzán jistí a tak dále. No dali jsme si na konec cestu přes převísek a mohli jsme jet všichni dom. Kačka

 

Shrnutí:

Praha - Maltatal 524km

platí se 9,5 E za tunel

spaní: Pension Faller 15E bez snídaně, tel: 04733/317

adresa: Pension Faller

Familie Feistritzer

A-9854 Malta, Brandstatt 9

www. pension-faller.at

průvodce: http://www.maltatal-alpin.at/index1.htm

 

ŽHAVÉ NOVINKY

Už v pátek se otevřou dveře sálu a zahájíme slavnostně 2. ročníku prvního tradičního a tolik oblíbeného plesu HOSOHOPO ...

Novinkou ze zákulisí je zpráva, že slavnostní zahájení a moderování večera si na bedra vzala dvojice Had a Bobr. Máme se tedy určitě na co těšit.

 Přijďte včas!

 

VÁŽENÍ A MILÍ HOSOHOPÁCI :)

Rok se sešel s rokem a já, nevím proč, mám nutkavou potřebu Vám sdělit, jaký byl ten můj, tedy spíše ten náš lezecký rok s Markétou.

Možná to bude tím, že mám v  hosohopácké výjezdové doložce samé prázdné kolonky, možná to bude krizí, co teďka po světě chodí, každopádně bych chtěl hodit něco do placu a dát nějaký ten tip :).

A můžeme hned začít únorem 2008. Naštěstí se nevyplnila další osudová osmička a spolu s dalšími třemi nadšenci jsme vyrazili do slunné Itálie, hned kousek pod Řím, do Sperlongy. O oblasti jsme slyšeli z mnoha „zdrojů“, leč teprve až pohled na několik obrázků nás přesvědčil, že by 1600 km jízdy mělo stát za to. A doopravdy stálo. Lezení u pláže v tričku, kempík zadarmo, neboť italský majitel byl dobré duše a nejspíš měl rád lidskou společnost a dvě top kulturní města (Řím a Neapol) hned za rohem. 
  

Takovéto lezení nám bylo dopřáno hned nad kempem.

Když se na nás počasí trochu zamračilo, tak jsem teprve poznali taj Sperlongy – obří Grottu, pardon jeskyni, kde se dalo lézt po krásných sopouších a krápníčkách i za vydatného, 3 dny trvající deště. Je pravdou, že lehkých cest je tam poskrovnu, ale i tak jich jeskyně čítá něco kolem 10, takže alespoň jeden lezecký den je plně využit. No, a tomu kdo touží po odkrvení mozku, doporučujeme 2. délky ;). Prostě kdo se chce během zimy na chvilku ohřát, měl by do svých úvah zařadit i Sperlongu.
  
I když se to na první pohled z pláže nezdálo, jeskyně skrývala nevídané lezecké možnosti.

Ani jsme se nestačili v Čechách příliš ochladit, a už jsme začátkem dubna jeli do slunného St. Legeru, nacházejícího se v Provence, přibližně 80 km jihozápadně od města Gap. No, byli jsme rádi za péřovky…Sice spousta lidí argumentovalo, že se tam v létě nedá vydržet, ale v tom dubnu to byl v některých dnech zas opačný extrém. A tak jsme někdy nestíhali odhazovat svršky, někdy jsme zas přes jinovatku na okýnku pozorovali, jak hora Ventoux, týčící se nad námi, zapadá sněhem.
  

Ó Francie, kolik lezeckých krás ještě skrýváš?
 

Kultury jsme si neužily tolik jako minule, za to byl všude klid, autentický neturistický francouzský venkov. Navíc, lezení tu stojí opravdu za to, a  není zas až tak daleko – pouhých 1250 km ;). Kuba alias Bukvoj, který tam s námi byl též, si také užil, i když mu to jeho zdraví příliš neulehčovalo. Náš „Bejz Kemp“ se nacházel hned za vesničkou St. Leger, kde bylo větší parkoviště, s neotřelým barovým pultíkem, pro všechny návštěvníky krás okolní přírody. I „místňáci“ sem jezdili přespávat,  neboť většina okolních kempů byla v tu dobu zavřená.
 

          

Pohled na část jednoho lezeckého sektoru.
 

Když nebudeme započítávat x výjezdů do „domovské oblasti“ (rozuměj Frankenjura) a letmou 4 denní návštěvu Arca (kterou již většina Hosohopáků zná), tak za další destinace byly zvoleny, na základě časových a klimatických parametrů, oblasti kolem Cortiny d’Ampezzo. Teda, řeknu Vám, romantika jak hrom - spaní na jednom sofistifikovaně skrytém odpočívadle v údolí pod Cinque Torri - a to lezení…no, myslím, že obzvlášť Hosohopákům se tam musí líbit!! Byli jsme ve 3 různých oblastech, které jsou rozeseté kolem města, a k některým je to i velmi zajímavá a příjemná procházka ;).


 

Některé lezecké oblasti kolem Cortiny jsou vskutku panenské ;)
 

A jelikož známé Cinque Torri se tyčily každý večer a ráno nad našimi hlavami, vyrazili jsme i tam. Výběr padl na nejvyšší Cimu Grande, s.v. stěnu, cestu středem. Klasik by jistě řekl „Diretissima“, nicméně cesta se jmenovala suše „Columbus“ ;). Naštěstí jsem nemuseli nic objevovat, a tak nás vedly krásné, zlaté nýty. Sice jen 4 délky, ale pěkného, typicky nedolomitského, lezení po pevné skále (!).

No, a už tu máme září. Ideální měsíc pro božský Ceuse (čti „Seuz“, je možná i slovenská modifikace „Sojuz“…a aby v tom byl úplný hokej, tak v Čechách, to každý čte jako „Sís“). Tato francouzská lezecká oblast si našla naše srdce už po třetí. Opět jsme se skoro vraceli na místo, kde jsme byli v dubnu (Leger), ale tentokráte hned k městečku Gap, nad kterým ční kopeček s „korunou“ na vrchu. Právě tu korunu tvoří nádherné stěny, za kterými se s radostí vyšplhá kdejaký lezec, z kdejakého koutku světa. Na vršku je vám pak odměnou nejen lezení, ale i úžasný pohled na Savojské Alpy a vesničky pod vámi.

 

  
Jako královská koruna se tyčí stěny na vršku Ceuseu.
 

Vyzkoušeli jsem spaní jak na nejvyšším možném parkovišti odkud se musí 45 min do kopce ke skalám, tak i v biváči hned u skal.  Opět romantika… ;).
   

 Ranní pohled z biváče.

Blížící se zimu jsme oddalovali akcemi do „domovské oblast“ (kde se mimo jiné potkáváme, k našemu milému překvapení, s Blekem a Markem) a především listopadovým výletem do vyhlášeného Ospu. 
  

V  „domovské oblasti“ jsme se, k našemu milému překvapení, potkali  s Blekem a Markem.
 

Tolikrát jsem o tom slyšeli v superlativech, že jsme neváhali a jeli si prodloužit sezónu k slovinskému pobřeží. A vskutku, velká podkova skal hned nad vesničkou Osp, a v dáli šumějící moře, dávali všem těm doporučením za pravdu. Lezení v tričku bylo sice jen jediný den, ale co by člověk nechtěl koncem listopadu! A dokonce i kempař, zvaný Tříprsťák, proslulý svým bručounstvím, byl dobré mysli a nechal nás spát i v blízkém okolí skal. S vodou to bylo tentokrát na štíru, páč voda ve veřejných kohoutkách byla kvůli přicházející zimě uzavřena.

Tak to by bylo vše, milí Hosohopáci. Snad jsme vám tím zpříjemnili nudnou chvilku, či dokonce inspirovali na následující sezónu. A jak jste si mohli přečíst na úvod článku, ta je hned za rohem! J

Šťastné a veselé a spousta lezení v roce 2009 přejí Kokeš a Markéta.

Fotogalerie ŽIJE!

Dík Partyzánovi ... Tak přidávejte Wink

pokus

pokusny clanek

POKUS ...

s vložením videa na stránky ...

BUDE ...

... přes původní verdikt, že nebude

... na četná přání, naléhání (nerozuměj naléhání, ale naléhání), pod tíhou argumentů

... a hlavně kvůli významnému jubileu oddílu založeného kdysi partou vlasatých mladíků 

 

... ples bude

... jedinečný termín

... jedinečné místo

... jedinečný program (o který se postaráme všichni dohromady)

... lístky v předprodeji od čtvrtka na schůzi

... více informací průběžně tady ...

Mařenka - 20.září

Lezecko – brigádnická sobota na Mařence

 

Minulý víkend, se podzim rozhodl, že slunných suchých dní už bylo dost, a tak jsme vyrazili „domů“ – na Mařenku.

Ve složení Yeti, Vikouš, Ňůmen, Péťa, Blek, Máča a já – Katka. Na pořadu dne bylo lezení ale i brigádničení a zvelebování skal (což někomu posloužilo jako dobrý důvod nelézt, když nesvítí sluníčko J).

 

Ňůmen s Péťou a Blekem se chopili lopat, pil, seker a nevím čeho ještě a zas o něco vylepšili schody od chatiček (tak si držme palce, ať nám je podzimní deště nespláchnou a nemusíme je dělat na jaře znova). Zbytek „výletníků“ obléknul sedáky a mohlo se lézt. Vikouš s Yetim zamířili ke Kormidelníkovi a lezli kolem něj, já s Máčou jsme šli vyzkoušet stěnky kolem přístupové cesty.

 

V poledne za námi přijel Kramplík, tak se lezoucí dvojky trochu promíchali a lezlo se dál.

 

Mohl to být moc hezký den ve skalách, kdyby na Máču nastupujícího do Hard Rocku nespadnul ze shora od chatiček strom (nikomu asi připadlo jako dobrá legrace, shodit si kládu do řeky. Nakonec z toho byla jen odřená záda, ale chuť na lezení nás přešla a jelo se dom.

 

Hezký lezecký podzim a ať na Vás nic nespadne!

Katka

NAKONEC TO DOBŘE DOPADLO

Gibon si chvíli nemohl vzpomenout a už to vypadalo, že z toho nic nebude ...

Nakonec si ale vzpomněl a řekli si své ANO ...

Pár fotek brzo v galerii ...otazka

Skalák - 13. a 14. září 2008

„Lítost nestačí, Trenére!“ pruděj mě Honziš, Blek a Koťas, jako bych přijel na Čerňák o hodinu pozdějc. Půlhodinka sem, půlhodinka tam… Mý vomluvy každopádně nezabíraj, a tak s tim dušenim přestávaj až na pumpě, když pod vlivem benzínovejch výparů slibuju každýmu pivo. A taky to prej příště bude na Jelena: čtvrt hodiny, a dost, jede se, na věčně zpožděnýho Jelena se nečeká. Tak to holt dopadá, když si čtyři dospělý lidi, co bydlej v centru, daj sraz na periferii. 

Parádní podzimní den. Azúro. Pár stromů už zlátne. Na parkáči u Koupáku je příjemnej mrazík. Kouř z plic vyfukujou i nekuřáci. Je ale jasný, že na sluníčku bude tak akorát.

Blek v Údolce na Večerní věž
Blek v Údolce na Večerní věž

V sobotu lezeme kolem Sfingy. Blek s Mírou dávaj Plátkovu stěnu (VII) na Sfingu, Východní hranu na Mravenčí věž a nejvíc se asi zapotili v Údolní cestě (VIIb) na Večerní věž. V Kamarádský cestě na Lavici věšej pytel – název je možná ironickej, skutečnejm kamarádům nedoporučovat.

Po poledni doráží Filip, kterej chodil do Hosohopa, když jsme my ještě honili tenisák kolem trafiky. Na starý kolena se rozhod oprášit lezky a s Markétou bojujou v Čabelkově na Jeřabí a v Údolce na Večerní.

Honziš tahá jako o život jednu cestu za druhou. a nezastaví ho ani vosí hnízdo ani fakt, že cesta, která se mu líbí, neni v průvodci. V sobotu jsme dali: Východní hrana (VIIb), Mravenčí věž - Těžkej nástup, nad kterym se ale založí. Po pár metrech je ve spáře hnízdo hedvábnic Daviesových. Jestli píchaj nevíme. Každopádně jsem se bavil, když jsem na druhym vytahoval palici z vlezu do jejich hučícího úlu… Tři muži ve člunu (VIIb), Mužíček - Cesta není v průvodčíkovi – přes tři šedivě natřený kruhy. Mezi prvnim a druhym zleva podél po čertech dutýho sokola. Vopatrně na věc! Jinak pěkný. Cesta z rána (VIIc/RP VIII), Večerní věž - Nádhera. Smítkova cesta (VIIc), Domminstein - Klasika. Honziš si plní sen i kalhoty – hluboko pod prvnim kruhem bez založenýho jištění je takovej blbej krok nebo dva… Touhle cestou kdysi Smítka posunul klasifikaci ze VIIb a uzavřel ji na VIIc. Sedmcéčko, to byla „cesta na hranici lidských možností“.

Honziš nastupuje Východní hranu Mravenčí věže
Honziš nastupuje Východní hranu Mravenčí věže

 

 

Noci jsou chladné, a tak se zahřejváme Na Koupáku s hruboskalskou lihovou squadrou. Horácio zpívá hity od Radůzy a Lucie, místní neukojená učitelka vyhlíží nějakýho dostatečně opilýho lezce, opilý postarší klasici vysvětlujou, že dneska už kamarádství neni, co bejvalo.

Chladná je bohužel i neděle. V sobotu jsme se na vršcích věží svlíkali do půl těla, dokud se nám chlupy nepostavily, teď ale vybalujeme všechno oblečení a už ho ze sebe nesundáme. Honziš se nechal vyhecovat a vytáh TU

Údolní cestu (VIII) na Kapelníka.Znáte jí z obálky průvodčíka Hruboskalsko, 2. díl. Jeden kruh ve třiceti metrech. Prej nejlehčí vosma ve Skaláku. Deset metrů pod kruhem jsem musel (na druhym) totálně vyšťavenej na pokraji zhroucení odsednout. Honziš to přitom přelez celkem elegantně... Neukápla ani kapka potu. Pak ještě odlízt od kruhu a vejš už to jde. Výstup zájezdu a červenej puntík pro Honziše – nebo pro Medůzu?!?Ve vrcholový knížce se dočítáme, že tu včera lez Ježek, kterýho jsme večer zahlídli na parkáči. Jak jinak než Jeschkeho cestu.

Dali jsme ještě Údolní cestu (VIIc) na Zlatou vyhlídku (na můj vkus dost lámavá), ale to už byla taková kosa, že mezitim všichni odjeli a my dorazili na Koupák jako poslední…  

 

 

maruska_blatnik_04 
Smycema spoutaná aneb Maruška na Blatníku  

 

 

 

Máča s Martinem, Blek a Maruškou a Petrem a Mloq s Vlčákem lezli v neděli kolem Majáku. Doporučitelná je prej např. Netopýří spára (VI) nebo Májová cesta (VIIb) na Mnicha. 

Nevim jak vostatní, ale mě tenhle víkend krutě namlsal.

 

 

Letní Tatry 2008

Cíl:           Chata pri Zelenom plese (Brnčála) v dolině Bielej vody

Účinkovali: Yety, Blek, Bobr, Honziš, Mára(Trenér), Vlčák, Máča, Šiwa, Koťas, Aleš, Tláča, Sandokan, Verča, Kopčem, Vikouš, Kačka, Market

Hosté:        Jarmi

 

Je pátek 26.8.2008 cca 21:15 a naše skupinka rychle nabývá požadovanéhopočtu.Místo srazujako

vždy– prostor u hlavních kas na „Hlaváku“. Ještě rychle splašit nějaký piváky na cestu

(což nebylo jen tak, neb „Hlavák“ se zrovinka kompletně předělával) a šupito na peron,

kde už čeká nažhavený Vihorlat. Noční jízda byla klasika, ráno v Popradu přecházíme na busík,

který nás odváží do stanice Belá voda odkud je to cca 3hodiny pěšky na Brnčálu.

Den 1:  U chaty jsme před polednem, póčo je zatím dobré (dle předpovědi má přijít k večeru déšť), rychle se převlíkáme a po malém zmatku kdo, kam, s kým, v kolik, za kolik...atd:o),vyráží větší skupinka na blízké Žeruchovky. Sandoš a Tláča jsou poprvé v horách, dostávají tedy zkušené borce na první lezení. Já lezu s Yetym na Kozí a vzali jsme si ještě Jarmi, což je zatím lezením nepolíbená kamarádka Tláči ze Slovenska. Lezení jde dobře a cca ve 14:00h jsme na vrcholu. Jak jsem se zmínil, jedná se o Kozí štít, takže Yety na vršku nezapomene provést „kozí“ zasvěcení nové lezkyně. Na chatu dorážíme za mírného krápání před půl čtvrtou, ostatní se trousí za námi. Ten den je ještě pokořena Weberovka Máčou a  Vlčákem.

 

Den 2:  Předpověď počasí na tento den je velmi neutěšená. Ráno se tedy nikdo nikam nežene a spíš se vyčkává. Tláča, Ála a Koťas jdou doprovodit Jarmi do Lomnice a dostali za úkol přinést zpět nějaký proviant na večer. Sedíme až do 11hod na chatě. Já a Yety se krátce na to a po vylepšení počasí rozhodujeme jít do cesty Medulienka V+ na Malém Kežmaráku. Ostatní jdou na sportovní cesty vytvořené chatárom vpravo od Weberovky. Pod Medulienkou zjišťujeme, že je mokrá a volíme vedlejší cestu Polský kút IV A0, která končí na Německém žebříku. Jsme spokojení, neb i tento den došlo na pěkné lezení!

K večeru těsně před večeří doráží v bujaré náladě naše trojka, která šla doprovodit Jarmi. Naštěstí mají všechen objednaný proviant a ještě něco navíc. Pivka dáváme chladit do plesa a vína se otevírají hned. Kecá se o všem možnym a panuje dobrá nálada. Chlast ale rychle dochází, protože žízeň ne a ne uhasit….

 

Den 3:  Na tento den, tedy na pondělí je velmi slušná předpověď počasí a tak se všichni rozcházejí na vzdálenější vrcholy, a nebo težší cesty. Dobity jsou např. Kolový štít – Středem stěny V+ - Blek a Bobr, Čierný štít – Narovnanie piliera V+ a Puškášov pilier IV – Šiwa a Vlčák – Koťas, Ála a Sandokan. Nejtěžším výstupem nejenom pondělka, ale celé výpravy je Direttissima VI A2 na Malý Kežmarák v podání Yetyho a Máčy. Cestu zopakují ještě následujícíc den Honziš s Márou.

 

Den 4:  Poslední čtvrtý den je ve znamení „lehčích“ od chaty ne tolik vzdálených cest. Leze se opět na Žeruchovky, do Weberovky jde Blek s Bobrem. Já a Tláča a za námi Koťas a Ála jdeme opět do Medulienky V+ na Malý Kežmarák. V druhé délce asi tak 15m na štandem mi v ruce náhle zůstává spoďák a už to valim po zádech dolů. Po prvním otřepáním zjištuju, že mám „pouze“ nějakej zkřivenej kotník a při omaku dost bolí. Tláča mě spouští k sobě a pak slaňujem až na zem. Prosíme Koťase a Álu o pomoc s mojí chůzí na chatu. Tláča jde zatím na chatu pro pomoc. Zavěšen do statných ramenou Koťase a Ály pomalu hopsám po suťovisku k cestě, která vede na chatu. Těsně před dosažením cesty se objevuje Sandoš s nosítkama a kluci mě nesou na chatu. Cestou ještě vtipkujem a fotíme lazara – noha je zatím v šoku. Na chatě voláme horskou. Má pro mne přijet džíp a pojedu do Smokovce na polikliniku. Čekáme asi 50min, než dorazí chlapi z horský. Noha mezitím přichází k sobě a začíná pekelně bolet. Dostávám dlahu a Tramalek - nastupujem do džípku (já, Tláča, Ála, Koťas a Sandokan). Při nástupu už je jasný, že to nebude žádnej malej výron a že cesta bude náročná. Řvu jak pominutej a nemůžu najít žádnou ulevující polohu (dostávám další Tramalek – moc nezabírá:o() Ostaní mě mocně povzbuzujou.

Procitám na lavičce před poliklinikou ve Smokovci – už tam nikdo není, takže přijíždí sanitka a jedem do Popradu. Bolest se stupňuje čím víc se přibližujeme k nemocnici v Popradu. Po vjezdu do nemocnice už jen řvu a prosím o jakoukoliv injekci. Nikdo se k tomu ale nemá, doktoři právě mění směnu atd. Naštěstí jsou stále se mnou kluci a Tláča. Jdu na rentgen bez injekce, už jsou to asi více jak dvě hodiny co jenom rozdejchávám bolest. Zase řvu a prosím o injekci.

Konečně přichází doktor a dává mi nějaký opiját do žilky – božská úleva. Říká, že mám zlomenej kotník a krvácí mi do něj. Jdu hned na operaci. Kluci a Tláča mi rychle přebalily to nejpotřebnější do menšího batohu a opouštějí mě.

Umrtvujou mi spodek těla – maximální úleva - a operují mě. Středa bolest a opiáty. Čtvrtek převoz do Prahy. Pátek do domácí péče.

Ostatní dorážejí postupně do Popradu do hospůdky a zapíjejí úspěšnej výlet a moje brzké uzdravení.

 

Závěr:        Velmi vydařené Tatry až na moji maličkost (ale zalezl jsem pěkně).

 

Díky všem za podporu.

Zvláštní poděkování: Tláče, Koťasovi, Álovi, Sandokanovi a Kačce.

 

šiwa

že by svatbička?

gibon3

PRVNÍ KRÁTKÁ

... zpráva o výletu do Švýcarska. Bylo to parádní, počasí nám přálo. Zalezli jsme si na skalkách, poznali nové oblasti a švýcarskou pohostinnost. Pak vylezli dvěma různými cestami na Mnicha a všichni společně za perfektního počasí jižním hřebenem na Eiger. A v mlze všichni společně došli ne zrovna jednoduchým sestupem dolů. Časem se tu určitě objeví obsáhlejší zápis a víc fotek Smile zatím aspoň ranní panorama z  Monchsjochhutte ...

 

TAK FOTKY UŽ JSOU V GALERII ... z neznámého důvodu začínají od poslední a jdou k první ... doporučuji začít od koncepanorama1_low

Pijeme Bohemia Regent (a rum)

Ahojda Dámy a Páni

Na vědomost se dává, že starostova kráva jede tento víkend na vodu a to na vodu Lužní (ci). Kdo by ji chtěl držet kopyta nad vodou má možnost tento pátek 18 července pod mostem na majdaléně a to na Staré cestě.

Jedeme do úplného vyčerpání...(zásob) 

V podvečer zájezdu bude kráva rozdělovat praktické nevýherní ceny, jako např. teplé lejnočinky, volské oko, čerstvé moucholapky a jiné.

   Přihlášky na  tuto ojedinělou akci podávejte prosím zdarma na tel.čísle

607 202 812 - Sandoš       (nejedná se o práci v erotickém průmyslu)

Děkuji za Váš úsměv a účast

ciao sandoš 


ÁDR

Na konci června jsme ve složení my čtyři (Ježek, Červajs, Janička a já) vyrazili do Ádru. Paráda. Trochu zima, spousta komárů a malinkých mušek s obrovskými kusadly... Žádnej pytel! Dobrý tmavý pivo U Tošováka ... pro milovníky krvavýho masa krásnej tatarák jen za 90,- tamtéž ... mírné střevní potíže u JV druhý den ráno v lese ... celovíkendová diskuze o tom, jak moc velkej humus je vymočit se v nouzi do dřezu (nerezového bez nádobí) ... vítězíme 3:1 s názorem, že je to úplně v pohodě - a že jsou na světě horší věci (zasvěcení vědí)2 ... lezeme v Teplicích a druhý den na Křižáku, páč nám byla kosa a v Ádru se na hodně místech smí až od července ...

... pár fotek v galerii ... 

NOVÁ GALERIE 2

010_kalanky

 

Pár fotek z jarního (nejen)lezeckého zájezdu do Provance přibylo v galerii. Z neznámého důvodu se galerie zařadila až někam hodně dolu ... kdo hledá, najde  ...

 

a taky je tam pár fotek z Ferovy oslavy 40ky Laughing

... a na to se napijem ...

prani

Voda, vodááá

Protože jsme se s Péťou vrátily z myslím podařeného zájezdu Hosohopo do Calanques a máme zase roupy.... tak jsme vymyslely vodu. Asi nejradši Radbuzu, měla by to být pohodová plavba i pro rodinky, tak na dva, tři dny. Stav vody je zatím v pohodě. Termíny navrhujeme dva a to prodloužený víkend buď Pá-Ne, nebo So-Po a to kolem 31.5. nebo o týden později. Takže shánějte lodě, pádla, pruhovaný trička a rum, ať se něco dějeLaughing.

Sponzoři

Níže uvedené firmy sponzorují nebo sponzorovali náš horolezecký oddíl.

 

Tímto jim jěště jednou mockrát děkujeme.    

 

HOSOHOPO - Jiří Pěnkava 

 


 Expedice Shivling 2007

JERKY_small_2

 

 

 

 

 

 

 

 

 http://www.jerky.at/ 


hannah

 

 

.

http://www.hannah.cz/cz/ 


Kalanky 2008

Protože máme s Péťou už zase roupy, tak jsme o víkendu začaly plánovat zájezd HOSOHOPO do Francie nejlépe do Calanques... Takže jsme vymyslely termín, a to 1.-19.5. - jsou mezi tím 2 dny svátků, a čistýho pobytu by to vycházelo na tejden. Jde o tohle - našlo by se dost lidí, abysme naplnili autobus nebo aspoň minibus?

Abysme Vás trochu navnadily....Calanques  se řadí svou 15 km délkou a 5 km šířkou k nejmohutnějším lezeckým terénům Francie. Celý masiv nabízí více než 100 km cest různých obtížností.Masiv Calanques se nalézá na malém kousku marseillského pobřeží uchráněným před urbanistickou zástavbou. Je tvořen  pohořím s nejvyšší horou (Mont Puget) 584 m klesající strmě ke Středozemnímu moři a zářícími bílými roztroušenými stěnami, které vytvářejí rozeklané zákruty s jeskyněmi a přírodními plážemi.To vše jen pár kilometrů od rušného města Marseille. A tak dále, a tak dále....

Dejte vědět, jak to vidíte

NOVÁ GALERIE

Pozdě, ale přece v galerii pár monotematických fotek ze slanění ... Wink

Klukům se v té zimě trochu smrskly údy, ale přesto bylo slušné je zakrýt ... 

PLES JE ZA DVEŘMA!

První ročník, tradičního a tolik oblíbeného horolezeckého plesu HOSOHOPO je za dveřmi. Koukejte všichni dorazit :-) .... tady jsou jízdní neřádi ....


ples

1. opravdový HOSOHOPO ples

Tímto vás oficiálně srdečně zveme na náš 1.HoSoHoPo horolezecký bál, který se koná v " Restauraci u Knotků" v Holyni ( Bus MHD 248 ze Smíchova zastávka Holyně nebo tramvaj 12, 13, 14, 20 zastávka sídliště Barrandov a pak přímo za nosem silničkou mezi poli asi 10 minut pěšky)
Zajistili jsme živou hudbu, která bude hrát do tance až se budou hory zelenat. Bude předtančení, zajímavá tombola se super věcmi. půlnoční překvapení, možná přijde i živý Yeti. Ceny občerstvení, piva, alko i nealko dampingové, atd.

Kdy? 11.ledna 2008. Začátek je v 19:00 v. Je to pátek.Takže druhej den si můžete dát klidně hadr na čelo.
Vstupné je 150,-Kč( holt z něčeho musíme zaplatit sál a kapelu)
Vstupenky si můžete vyzvednout po telefonické dohodě u Janičky mob.: 731 078 693
Společenský oděv ( čím veselejší, tím lepší) je samozřejmostí. Bude oceněn nejlepší model :-))))

Kdo chce může se bavit až do ranních hodin, spát se může v sále ( spacák sebou ) .

Vánoční besídka

Tradiční předvánoční posezení HOSOHOPO je ve čtvrtek 20. 12. od 18 hodin u bráchy v restauraci SKANZEN, Sokolovská 23, kousek od metra Florenc. Lehké drogy nechte doma, ale přineste cukroví, péefka a dárečkyLaughing. Budou se prodávat lístky na lednový ples (za 150,--), tak si nezapomeňte penízky a zvěte známý a spřízněný duše....

Tatry

Všichni, kdo se hlásili do Tater pozor - Miro prosí o změnu termínu a to buď o týden dřív tj. 23.2.- 1.3 nebo později, tj. 8.3.-15.3.. Potvrdit změnu chce co nejdřív, tak se ozvěte Yetiimu, který termín Vám vyhovuje. Kdo má ještě zájem jet a zatím se nenapsal, dejte taky vědět co nejdřív. Jede se na Terynu, s polopenzí za asi 400 SK.

Kdo chce Mikuláše

Kdo chce oddílového Mikuláše volejte mně nebo Červovi a to co nejdřív, ať můžeme udělat rozpis návštěv. J.

MIKULÁŠ

Kdo chce, aby k němu přišel oddílový Mikuláš, čert a anděl, ozvěte se buď mně nebo Červovi, pokud možno co nejdřív.

Slanění - neméně důležité!

Wink Nezapomeňte nejpozději na slanění přivézt Janě svoji fotku, na které je vám něco mezi 1 - 5 roky ... pokud možno portrét, aby nebyl ksichtík v rámci fotky jako špendlíková hlavička. Chystá se vtipná poznávací soutěž. Čím víc fotek, tím víc vtuipná a poznávací. Šiřte prosím tuto informaci stále živelně dál, ať se na slanění nedovíme, že to nikdo nevěděl ... nebo podobné výmluvy ...

SLANĚNÍ 2007 DŮLEŽITÉ!

Vkládám důležitou informaci, kterou se sem Janě nepodařilo protlačit Smile

Prosím všechny, kdo letos jedou na slanění, aby mi nejpozději do 5. 11. buď poslali mail, kde budou jmenovitě uvedeni + ti, kteří jedou s nimi a dále jasně uvedou kdo na kolik nocí. 

Mělo by to vypat takhle: na slanění jedou Ježek + Gábina + Bára, všichni na 2 noci, NE takhle: Ježek + 2, jedna noc. Pokud někoho pozvete, buď mu dejte můj mail nebo telefon, ať se přihlásí sám, nebo ho napište k sobě. Druhá možnost je nahlásit se mi osobně na příští schůzi nebo mi zavolat vše do výše uvedeného data. Po 5. 11. si nerozhodní nebo zapomnětliví zařizují slanění na vlastní tričko.   Chci to proto, že musím poslat objednávku, kvůli počtu jídel, počtu pokojů a podobně. Kdo nebude na objednávce nebude bydlet ani jíst nebo si to vyjednává individuálně s majitelem. Cena za noc + 3 jídla denně je 250,- Kč/osoba - usmlouvala jsem to s tím, že nás bude nejmíň třicet na 2 noci. Kdo chce něco jinýho, na www. ravia.cz je kontakt na majitele a domluvte se s ním sami, pravděpodobně za jinou cenu. Měly bysme mít dvoulůžkové pokoje s teplou vodou. Pivo je Gambrinus za 16,--. Společenská místnost k dispozici. Díky za spolupráci. S přátelským pozdravem Vinařová.

 

Takže ještě jednou: Na slanění jede Ňůmen,  na 2 noci Smile

Slanění Kapucínky

Informace ke slanění

 

Prosím všechny, kdo letos jedou na slanění, aby mi nejpozději do 5. 11. buď poslali mail, kde budou jmenovitě uvedeni + ti, kteří jedou s nimi a dále jasně uvedou kdo na kolik nocí. Mělo by to vypat takhle: na slanění jedou Ježek + Gábina + Bára, všichni na 2 noci, NE takhle: Ježek + 2, jedna noc. Pokud někoho pozvete, buď mu dejte můj mail nebo telefon, ať se přihlásí sám, nebo ho napište k sobě. Druhá možnost je nahlásit se mi osobně na příští schůzi nebo mi zavolat vše do výše uvedeného data. Po 5. 11. si nerozhodní nebo zapomnětliví zařizují slanění na vlastní tričko.

Chci to proto, že musím poslat objednávku, kvůli počtu jídel, počtu pokojů a podobně. Kdo nebude na objednávce nebude bydlet ani jíst nebo si to vyjednává individuálně s majitelem.  Cena za noc + 3 jídla denně je 250,- Kč/osoba - usmlouvala jsem to s tím, že nás bude nejmíň třicet na 2 noci. Kdo chce něco jinýho, na www. ravia.cz je kontakt na majitele a domluvte se s ním sami, pravděpodobně za jinou cenu. Měly bysme mít dvoulůžkové pokoje s teplou vodou. Pivo je Gambrinus za 16,--. Společenská místnost k dispozici. Díky za spolupráci. S přátelským pozdravem Vinařová

KLUCI NA VRŠKU!

A všichni zase zdraví dole :-) Teď mi volal Yetti, že včera (9.10.) všichni vylezli na kopec a teď už jsou zase v základním táboře. Zítra nebo pozítří sejdou s nosičema do údolí a asi si ještě podle zbývajícího času udělají výlet někde kolem Dilí, nejspíš do Agry, podívat se na jeden z divů světa. Třikrát hurá!

DALŠÍ ZPRÁVY Z INDIE 2

Tak hola hola, po týdnu další informace, volal mi nějaký chlapík z Indie, že byli dva dni s těma našima dobrodruhama. Takže, teď (což teda bude asi dýl, záleží odkud volal) sešli všichni v pořádku z kopce dolů kvůli počasí. Dva dny bylo hnusně, ale teď by se počasí mělo vylepšit na cca 5 dní, takže bude předpokládaný útok na vrchol, Držme palce. Pak nám spojení bohužel vypadlo.

Kačka

Já přidávám:

Včera (6.10.) večer mi přišla zpráva z čísla 724 239 256, které nemám v seznamu, tak nevím, od koho to je, jestli od někoho doma, nebo od kluků z Indie, nebo od nějakého posla ...

Každopádně:
6.10. JSME VSICHNI OK.DRZIME PALCE KAJCE A JDEME ZITRA NA KOPEC. 

Ň 

 

HOROLEZECKÝ PLES HOSOHOPO

Přátelé, kamarádi. Bude. Nejen skalama živ je člověk. Proto se chystá pořádný kulturní zážitek. Jistých věcí je zatím jen pár. Termín si rezervujte: pátek 11.1. 2008, místo konání: sál Restaurace u Knotků - téměř venkov na hranici Barrandova a Holyně - super dopravní obslužnost, pro zarputilé pařiče možnost přespání na sále. Bude živá muzika a tedy tanec. Bude tombola. Budou chlebíčky. Budou společenské oděvy - to každopádně. Ples je pro členy, rodinné příslušníky, kamarády, spřátelené oddíly. Další upřesňující informace budou časem tady, na schůzi a tak.

 

Je to naše akce a děláme ji sami a pro sebe - tak zkuste každý zapřemýšlet, co můžete přidat k dobru. Do tombloy je přísně zakázáno nosit vyřazené CRT i jiné monitory, lyže a podobné danajské dary. tolik oblíbené pornografické materiály - tety - budou zařazeny jen možná. 

Už se těšíte? Wink

VZKAZ Z INDIE 2

Ahoj, tak kluci, no teda spíš mi, máme kliku a v BC jsou další expedice. Některá z nich vlastní satelitní telefon, a tak nám kluci mohli o sobě podat zprávu. Ta byla více než stručná a to volal Yetti :-). Takže jsem se stihla jen dozvědet, že jsou všichni v pořádku a že mají krapet malý problém se sněhem. No on je teda spíš velký. V BC půl metr a nahoře metr. Takže neví, jak to půjde a to je opravdu vše, pak ahoj a konec. Tak jsem zkusila na ten satelitni telefon poslat zpravu, jestli jim to nevadi, kdyz obcas takhle kluky přes ně sms pozdravíme. Kačka                                    

DALŠÍ ZPRÁVY Z INDIE

V základním táboře má jedna expedice satelitní telefon. Takže snad sem tam budou nějaké zprávy. Hurá! Kluci se dovolali Kačce ...

ahoj, tak kluci maji stesti a nektere expedice jsou na tom lepe nez oni, takze maji satelitni telefon, ale znate je, volani trvalo asi 20s. Takze jsou v poradku, jen maji malinky problem, je tam moc snehu8-o , v base campu asi pul metru a nahore asi metr - cerstveho, tak se aspon nebudou  moc nudit a budou proslapavat. Yetti mlel jako o zivot, takze mu nebylo moc rozumnet, to jeste Viktora sprdnu, ze tohle mi klidne mohl rici sam, ten rekl jen ahoj. Tak doufam, ze se nam jeste nekolikrat ozvou, no klidne by se mohli dohodnout na posilanni sms, to by je tolik nestalo.


VZKAZ Z INDIE

1mUž je to v chatu, ale tady je to víc vidět :-) Vzkaz, který přinesl posel na papírku do agentury v Dilí a hodná pani nám ho přeposlala...

AHOJ VSICHNI POSILAME ZPRAVU Z B.C. PO PRUVODCI KTERY DNES JDE DOLU. 20.09.07 JSME VSICHNI O.K. A STAVIME STANY. JE TU KRASNA LOUKA A INDICKA A AUSTRALSKA EXPEDICE, MAJI JIZ 2 VYSKOVE TABORY. ZDRAVI YETTI

EXPEDICE SHIVLING

Ahoj, tak kdo treba nedostal sms, tak posilam par info o klucich. Zatim vse probiha v pohode a oni zatim jen bojuji o zivot v riksach v mistnim provozu, odolavaji doternym domorodcum a spouste hmyzu a " uzivaji " si prijemnych 36˚ ve stinu. Kupodivu agentura zapracovala a nepotvdrily se predpoklady, ze v Dili stravi par dnu navic a budou jeste obihat urady. Takze zitra nasednou do autobusu budou se kodrcat smer hory. tot zatim vse.
Kacka

Bouldrovani u more

Ahoj vsichni,
tak se zase hlasim z Holandska. Ne skaly ani hory tu od posledniho prispevku nevyrostly, ale zato tu probehl druhy rocnik boulderovych zavodu Boulderen aan Zee (bouldrovani u more)...

Ahoj vsichni,
tak se zase hlasim z Holandska. Ne skaly ani hory tu od posledniho prispevku nevyrostly, ale zato tu probehl druhy rocnik boulderovych zavodu Boulderen aan Zee (bouldrovani u more). Tuhle akci vymysleli dva holandsky lezci, kterym prislo lito, ze v Holandsku neni zadna velka neprofi soutez (neco jako u nas PADani), tak postavili na plazi v Scheveningenu (predmesti Haagu) bouldrovaci "muchomurky" (viz foto) a sezvali lezce z celyho Holandska i zahranici at si zasoutezej. A protoze lonskej rocnik se vsem moc libil, tak to letos zopakovali. Soutezni system je podobny vyse zminovanemu PADani, soutezni cas je pet hodin a pocita se sest nejtezsich prelezenych boulderu. Letos se sjelo nekolik set ucastniku (prihlasenych bylo ve vsech kategoriich k 600 a jenom dospelych chlapu pres 250) vcetne me a dvou kamaradu, se kterejma tu blbnem na mistni bouldrovce. Pocasi akci vylozene pralo, svitilo slunicko, bylo teplo a clovek se chvili skoro necitil jako v Holandsku. Jak soutez probihala vidite z fotek v galerii, bylo to hrozne supr, vsichni byli v pohode smali se na sebe, uzivali si to a hlavne pokouseli tezky bouldry. Ftipny je, ze tam docela zacali prodavat lezecky Saltic, takze je ma dost Holandanu, coz jsem ovsem netusil a tak jsem prvniho oslovil v domeni ze je to krajan hezky po nasem - cau vole...Pak sme si docela hezky pokecali (anglicky, Holandstinu jsem vzdal asi minutu po prijezdu, je to jeden z nejoskliveji znejicich jazyku na svete). Jo jinak Salticy stojej v Holandsku bratru 90 euro, jenom kdyby vas napadlo nadavat na drahotu u nas :-). Ale zpatky k lezeni - bouldery moc hezky, obcas trochu nevyrovnany, takze nektery 6 byly nelezitelny, zatimco nektery 7a byly temer lezitelny, ale tak je to dycky. Krome toho po nekolika hodinach souteze jsou nelezitelny vpodstate vsechny bouldery, protoze jeden ma misto rukou dva gumovy hady z pouti... Takze nam ani nevadilo, ze uz je sest vecer a soutez konci. V celkovym scitani jsem nakonec skoncil 50. a kamarad Nico (moc fajn kluk z Chile - kdyz jsem se mu zacal chlubit jak mame v cechach krasny lezeni, ukazal mi na fotkach veze Paine a Cerro Torre s tim ze oni maj jenom tohle....) skoncil dokonce 26. Sest nejlepsich z hlavni souteze postupuje do vecerniho finale. Finalovy bouldery stavel Ben Moon (kdo ho neznate, podivejte se na www.moonclimbing.com do sekce video) a to v kombinaci se skvelejma vykonama finalistu vytvorilo uplne uzasnej zazitek. No a pak uz jsme se jenom odplazili domu s tim, ze se nikdo z nas pak nemoh 2 dny hybat....Podrobnosti + dalsi fotky na http://baz.climbing.nl 

Pozdrav z Holandska

Osud me zaval do Holandska, kde skaly natoz hory nejsou. Presto se tu da lizt...

Tak se  tak divam na krasny stranky HoSoHoPo, o tom, jak vsichni jezdi za lezenim, jak jim to de a zlepsujou se a jeste u toho krasne fotej a rikam si, ze bych taky mel necim prispet. Lec osud me zaval do Holandska, kde skaly natoz hory nejsou a misto letniho slunce tu za okny pada dest... Presto se tu da lizt. Posilam proto par lezecich fotek z bouldrovani na predmesti Haagu. To, po cem s Vercou lezeme, je koule, uplacana ze stavebniho odpadu. Vede na ni asi 20 cest obtiznosti mezi 5b a 7b. Moc pekny je zkusit oblezt celou kouli dokola (pri zemi). Ja k tomu potreboval asi 4 x odpocinout :-)))). Jo a zaverem dotaz na Lanostav, jestli by tohle neslo udelat u nas pred barakem. 

Mejte se vsichni krasne, uzivejte sezonu. Prijedu na konci rijna - uz se na vas moc tesim. 

Přijďte se mrknout na fotečky z Kavkazu..

kavkaz3 

Mello a Finale 2007

Tak se nám zase blíží čas Husa a těch tří (Cirila, Konstantina a MetodějeWink) a s ním konečně blížící se cesta do hor. Kam? Část oddílu plánovala stolovou horu ve Francii, bohužel jen na prodloužený víkend, takže jsme se s Vikym přidali k bouchačům, jako je Kokeš, Dědek a Jony Joker. Kokšovi jsme sehnali spolulezce na jedno použití Matěje a mohli jsme vyrazit  směr druhá strana Bergelu - Val di Mello.

 

    Odjezd se nám krapet posunul, neb druhá posádka auta (Dědek, Jony a Kokeš) se musela se vším tím jídlem a krámama poskládat do super prostorné Hondy Jeez. Pak už jsme mohli konečně vyrazit. Poslední natankování na Rozvadově a co by dup (po malém bloudění, spánku a 10 hod) se blížíme k Val di Mellu. Matěj se ještě chtěl na konci cesty vytáhnout a ukázat nám své řidičské umění na úzké silničce, protijedoucí auto, svodidla, no prostě nevešel se, naštěstí to odneslo jen zrcátko. Stoupáme vzhůru až uvidíme na pěkném odpočívadle roztažený karimatky a na něch spící druhou posádku. Takže je budíme, snídáme a jdeme hned lézt. Kolem je všude spousty  bouldrů, ale také ojištěných skalek. Před pořádným lezením v horách je potřeba se trošku rozlézt a seznámit s matrošem, ne? Nacházíme krasně položenou ojištěnou plotýnku a hurá do ní. Cesty byly od 5c do 6c+. My normální jsme začali na těch nejlehčích, to jen Kokša se musí rozlézat na 6c+Laughing. Mě se podařilo vybojovat 6b+, teda to si nesmím napsat do deníčku, neb jsem si v tom sedla a měla nacvakaný presky Smile.Večer ještě trošku boulderujeme, teda kluci, já se vždy chytla, udělala možná jeden krok a spadla dolů jako hruška. Spát jdeme k té naší plotýnce, která je krásně schovaná za průlezem ve skalách, ale přitom je tak cca 50m od auta. U odpočívadla jsou i záchody, lavičky,pramen.Ráno přejíždíme do S.Martino,parkujem u footbalového hřiště[legálně a grátis] za mostem jdeme hned zkratkou na silnicku a podél potoka přímo do ůdolí Valle di Mello.Od tud už jde každý sám.Máme sebou čoky i frendy.Nastupujeme na Sarcofago,cestou Cunicolo acuto cca.150 metrů za 5+,5+,4+,4+. Ve druhý dýlce je zajímavý komínek,  pak spárka a jsme nahoře, Viktor mě ani nenechal vytáhnout ty 4.  Z vrcholu jdeme po pěšince přes potok a prudkým kopcem nahoru, pod naši další vybranou cestu na Scoglio delle Metamorfosi,cestou Polimago. Cesta už to má být obtížnější 6a A0, 6a+ 5c, 6a+, ......, Nástup začíná malým převískem, ale nepříjemným, a to tak, že ji Viktor po krátkém rozmýšlení hned háknul ( se spoustou řečí okoloWink), pak nepříjemný koutek, kde Viktor skoro bojoval o život nad jednou shnilou skobou, pak komín, jak někde na Falkensteinu, i batoh jsme si museli cvaknout na smyčku pod sebe), pak výlez na odštěp jak v Yosemitech (prý), hladká plotýnka bez rukou, dlouhý traverz za spoďáky bez nohou no a pak průser. Menší hádka, že to pod čím jsme, přeci není 5b, že na hákování převisu nejsem ještě psychicky připravena, že máme jít támhle do toho položenýho, ke mě zase přicházelo, že tohle není žádná podpora prvolezce a už se Viktor jal regurélně hákovat převis. Myslím, že A2 ( to je to, že se stoupá do smyček ne). K hraně převisu se Viktor nakonec po mnoha peripetyích vyškrábal, ale přes něj to bohužel (pro něj) a bohudík (pro mě) nešlo. Takže slanění ze smyčky, pak ze štandů a jsme dole. A náš první pytel v Mellu. Večer si sdělujeme zážitky (jak si kluci lezli nádherně odjištěný plotny a my, jak jsme se hlemzali skoro pořád v komínech a koutkách. Celou noc a celý následující dopoledne lilo, předpověd nic moc, tak jsme se rozhodli přesunout do Finale - cca 350km. Cestou jsme se jen zdrželi nepatrným blouděním v Miláně (asi 1,5hod). Zde jsme bojovali o život asi nejvíce za celý týden. Pod Cucem nás jen potěšilo, že kluci bloudili v Milaně ještě trošku více a zamotali se i v Janově. V kempu byli v podstatě jen samý češi. A co napsat o Finale, lezlo se, bojovalo se, padalo se. Kokeš tam vyzval i  samotného Gaudího 7b+ (ale od spoda určitě za víc). Bohužel na oba pokusy to bylo jen na AF, jinak si dával ty 7a k snídani. Dědek si dal na OS pár 7a a kousek mu chyběl i k 7b, Jonny vybojoval 7a RP. Vikousovi se podařilo na OS také jedno 7a, mě v položeným jedno 6b+ na PP. Jinak v těch lehce převislých  7a se moje lezení změnilo (i na druhém) dobojovat presku a sednout si. Hrůza. Večer jsme si zpříjemnili trénováním na slackline. Tam jsme se dopracovali tak na 3,4 krůčky. A tam jsem to klukům zase nandala já, jednou se podařilo i 9 krůčků Cool. Při restday jsme jeli k moři, kde se kluci, amatéři v opalování, pěkně spáliliSmile. Nebo to taky bylo tím, že při tom koukání po babách v plavkách neměli na nic jiného myšlenky Wink. V sobotu jsme ještě lehce zalezli a odpo. vyrazili směr Čechy.

Kačka a Vik 


   

Krokodýli v Rájci

Ve čtvrtek mi přišla od Bleka SMSka „Jedem do Rajce, bud v sob. V 8 h v Holešovicích.

Do auta jsme se poskládali vcelku včas, já s Alou a vzadu Blek s Janou. Frčíme a kecáme kam by jsme jeli na hory a co ještě podniknem v létě za akce. Monotóní cesta dálnice nám aspoň lépe utíkala.

Když v tom se na silnici, asi 50 km od Ustí n. Lab, proti nám, v protisměru vyřítila škodovka. Nejdřív se naklonila prudce doprava a hned zase ještě víc doleva. Ale to už jsem věděl, že to bude průser! Rychle jsem začal brzdit, ale nechtěl jsem zase na to šlapat moc, abych to nedostal ze zadu.

Škodovka se přetočila a vlítla vcelku slušný rychlosti do svodidel na naší straně. Řidička Audi co jela těsně před náma, to však už nedokázala ubrzdit a praštila do ní.

My jsme to měli tak akorát, zastavili jsme hned za nima. 

Hned jsme jim šli pomoc. Ze stále troubící  Oktavie pomalu a v tomto pořadí vystoupila blond maminka, pak její  dcera, za nima vyskočila dobrmanka Julka a kocourek Mikeš. Jenom jsme na to čuměli - neuvěřitelný!

Naštestí se nikomu nic nestalo, ale když jsme s Alou odpojovali přívod baterie z úplně zdemolovanýho motoru, od ječícího klaksonu, blikla mi v hlavě ta pitomá reklama na Českou pojišťovnu „a ….do pěti dnů – no fakt nekecam“!

V Rájci tedy asi 10km od Tissý jsme nechali auto před parádní hospodou z ještě lepším jménem „Lesní zátiší“. Jednu chybu, ale měla, bylo zavřeno. No, asi jim nezačala sezóna. Na tak  parádním turistickým místě, ve stínu lip a točej tu Plzeň. No- velká škoda.

Do skal je to od parkoviště, co by kamenem do hodil a za chvilku, už slyšíme známý hlas Kačky s Viktorem, kteří hlásí, že už mají dvě cesty za sebou, jen se ňáko nemůžou dohodnout, která byla lepší.

No v každým případě kruhy jsou hodně vysoko. Ale heslem dne se stala „Lepší sedma s kruhem než čtyřka pro zbabělce“. Prostě, některý pětky se fakt nedali přelézt, natož zajistit. Vylezeny, ale byly statečně všechny cesty na Kyklopa a na Blížence a další okolní věže  a menší věžičky. Nejcennější byl asi přelez severozápadní hrany na Blížence za 7A. Moc pěkná a dlouhá cesta. Pěkně lezl i Blek s Janou sokolem taktéž na Blížence a všichni další včetně Yetyho a Markéty.

Po obědě dorazila i část Humanity, Partyzáni a spol. Dlouho ladili formu, pak snad něco vylezli, ale hlavně pohoda, vopalovačka a koupačka. Jo Humanita, to ještě uvidíš, říkal mi Blek. A měl pravdu.

Ale to byl zatím opravdu jen malý předvoj tohoto hor. oddílu. Zbytek měl dorazit večer! A bylo jasný, že se máme na co těšit.

Večer jsme udělali parádní voheň  v malým tábořišti kousek od místa kde jsme lezli. Sedíme, kecáme a pijem místního Zlaťouše, pečem buřty. Za chvíli nám Partyzán hlásí příchod dalších členů Humanity. Někteří přijeli dokonce až z dálné Indonesii a za ruku s Klárou přišel i Krokodýl z Afriky.

Posedali kolem ohně  a vypadali tak nějak unaveně a hladově. Nabídl jsem jim tedy moje dva zbylý špekáčky. Ale s díky odmítli.

No a jak se tak stočila řeč na jídlo, vynořil se ze tmy Partyzán s přenosnou 100 l ledničkou. A začlo to.

Kolovat začal uzený losos, pak kaviár, olivy, parmská šunka, vychlazený Kozly a  bílý Šató Bzenec.

Ne fakt nekecam, ale to nebylo všechno! Ještě nám bylo předvedeno několik praktických věciček pro pobyt v přírodě. Německý nerezový autogril, rozkládací houpací křeslo, zdravotně nezávadná vodní dýmka a přenosná radiotelevize.

Ale to nejlepší na konec.

Chvilku s tím dělali tajnosti, ale pak, že nám to teda ukážou. Novou horolezeckou pomůcku k odjištění těžkých spár, zvláště vhodná pro oblast Adršpachu. Jde o to, vsunout krokodýla hlavou nahoru do spáry pískovce a za obojek za hlavoou pak cvaknout presku. Tlakem na obojek krokodýl roztahuje své dvě mohutné čelisti a tím jsme naprosto bezpečně jištěni a můžeme vesele lézt a zakládat další krokodýly. Vše jsme si mohli názorně vyzkoušet a museli jsme souhlasit, že jde o opravdu humánní způsob sebejištění.

Myslím, že Humanita měla ještě další a další výtečný nápady, kterým se tento parádně vydařený večer jenom hemžil, ale to už blížící se bouřka nás všechny zahnala pod převisy, jenom Humanita šla do hotelu.

Závěrem chci tomuto vynikajícímu hor.oddílu Humanita poděkovat za spoustu podnětných rad pro pobyt v přírodě a slibuji, že se s Vaším novým jištěním „na krokodýla“  už nebudu bát.

Koťas

Rájec 2.6.2007

 

 

zase brigáda

Tuto sobotu 25. 5. 2007 je brigáda v MASTERFOODu. Kdo má zájem strávit sobotu od 6 do 18 chvályhodnou prací nechť prosím osloví či zavolá Syrku Vikejře na tel: 602 262 516.

Díky , s úctou Cvrk Money mouth

JARNÍ ZIMNÍ ADRŠPACH

... Prodloužený víkend, první májový, sliboval slunečné počasí s teplotami 26 °C ... Hurá do Ádru! 

Co na tom, že se v Ádru smělo lézt až od 1. května, takže jen poslední den ... vylezli jsme si dost na Křižáku ... lehké, těžší ... a ještě těžší (jen vyvolení samozřejmě Smile )

... Popojeli jsme i na kolech ...

Co na tom, že ráno bylo kolem nuly ... a ti (já), kteří zapomněli, že je pořád duben, a že v Ádru nebejvá tepleji, než jinde, vyjeli jen s kraťasama a museli si od kamarádů půjčovat oblečení ...  

... Dobře bylo, velká účast, sranda taky, čarodejnici jsme si zapálili ...

... No dobře bylo, jak má bejt ...

... Pár fotek v galerii ... 

Mařenka - aktuální podmínky a noví hosté

Aktuální podmínky vynikající, nová slanění s řetězy a omezení lezení na  Mařence.

Mám jen jeden den volna, nechce se mi daleko od Prahy, a doma pořád zakopávám o krabici s novými borháky a řetězy od Jirky Rosola-ČHS.Říkám si:"Tak tedy jo, splním svou občanskou, oddílovou i lezeckou povinnost a vydám se na Mařenku a vrhnu se mezi šípky a akáty, místo abych byl na písku, a klepal se pod kruhem..."
Spadla mi brada, když jsem našel Mařenku čistou, porostem téměř neposkrněnou. Čistá skála, šípky sotva raší, prostě pohled jak na hebké tváře spolužaček za studií...
Příroda se ještě pořádně neprobrala a podzimní a zimní brigády se postaraly o sházení lokrů a vyčistění cest.Navíc nikde nikdo, jen pod stěnou projíždějí kajakáři. Během dne sice dorazili ještě dvě dvojky, ale stejně to byla oáza klidu oproti Srbsku, Velké, nebo Rovišti, kam často jezdíme spolední dobou...
Nebudu to protahovat a popisovat tu pohodu, rovnou přiznávám, že jsem více lezl a méně vrtal. Určitě ale doporučuji na Mařenku vyrazit. Čím dříve, tím lépe. Je nezarostlá, ve slaněních jsou nové řetězy, ponechané skoby jsou pevné a je jich tolik, celý den nemáte potřebu zakládat. Pro lezce-zoology - všude běhají obrovské zelené ještěrky.
Odkazy na průvodce najdete na www.horosvaz.cz v sekci Střední Povltaví.

POZOR! Jediné, oč Vás žádám. Nelezte prosím v cestách od Brekeke dále doprava dozadu po Direttisimu (zadní část rampy)! V cestě Dover se uhnízdila poštolka, tak ji nechme, nerušme ji ve výchově, ať si vyvede malé dle svého. Mařenka je velká dost pro všechny.

Užijte si ji, dokud nepíchá.

Velikonoce s Hosohopo aneb netradiční článek na humanitní způsob

Pod hrozbou pokuty 200 kč za nedodání článku jsem byla donucena vyplodit několik vět o velikonočním lezení v Saském Švýcarsku, ale dopředu varuji že tento článek se bude týkat lezení pouze okrajově.

Předpověď hlásí o víkendu polojasno až slunečno, v pondělí se mají teploty vyšplhat téměř na dvacet stupňů. Partyzán leží v Thomayerově nemocnici na kapačkách, Humanita odjela do teplých krajů, nezbývá tedy než vyrazit s Hosohopem. Kam? Směr Děčín, Schmilka, Bad Schandau a nahoru na Schramsteiny, Falkenstein a Affensteiny. S kým? Pod vedením zkušených horských vůdců Yettiho a Ježka a houfem bývalých překližkářů (ne všichni dále jmenovaní patří do této skupiny, ale pro zjednodušení je tam nechávám) – Vikoušem, Kačkou, Kokšem, Honzišem, Gejzou, Máčou, Miutem s přítelkyní Térou alias turistkou a Kopčemem. (hloupý Microsoft pořád přepisuje Gejzu na Gejšu, že by nová přezdívka???)

Společenské poznámky k akci:
Miut prý chodí všude pozdě a příště mu už Yetti ujede. Pravda ale je, že na schůzi Yetti hřímal že v osm je odjezd a za deset osm byl na místě srazu pouze Ježek a já.

Kokeš nezná římské číslice. Zkoušel nalézt do IXa a pořád se mu nedařilo cvaknout první kruh. Po desátém pokusu se koukl do průvodce a zjistil že to je XIa.

Kačka dostála své pověsti kulinářské hvězdy a dotáhla do bivaku velikonočního beránka polévaného čokoládou (snědl se již první večer), doma sušené křížaly (všechny snědl Ježek) a vynikající domácí griotku z višní (původně chtěla vzít víno ale sáhla vedle, ovšem nikomu to nevadilo. V létě pak pod Yettiho velením plánuje celé Hosohopo oblehnout višňové aleje a dát se na domácí výrobu alkoholu).

Bájemi opředená Yettiho anakonda nebyla za celý víkend spatřena, byť byla avizována jako jedna z hlavních atrakcí.

 

Lezecké poznámky k akci:

Celý víkend byla hrozná zima foukal vítr. Jelikož všichni počítali s létem, promrzli jsme až na kost. Takže se lezlo míň než obvykle. Většinu bývalých překližkářů stejně velké stěny nebaví a tak když se Yetti nedívá, radši dole boulderují. Rovněž plánují do oddílu zakoupit bouldermatku (to předseda a pokladník asi ještě netuší).

Komíny nikdo nemá moc v oblibě. V cestě Sűdriß na Falkenstein hekala a ryčela celá pětka která vzlínala touto pověstnou cestou (udatný prvolezec Honziš a vláček ve složení Gejza, Kopčem, Miut a Partyzánka). Některé tato hlemzačka odradila natolik že už po zbytek dne nelezli. Kačka v cestě Sűdwand na Hoher Torstein údajně i sprostě nadávala (to je ovšem nepotvrzená informace).

Partyzánka neumí lézt převisy. V jednom vypadla (Ein Frűhlingstag na Vorderer Torstein) a zůstala se houpat ve vzduchu. Protože neměla prusíkovací smyčky, musel jí chudák Vikouš vytáhnout asi metr nahoru.

Ježek si stěžoval, že ho bolí záda, loket, palec a bůhví co ještě. Nakonec ale vylezl třikrát více cest než většina účastníků zájezdu.

Celkově se víkend i přes nepřízeň počasí velmi vydařil, všichni vydrželi až do konce a nikdo se neopil. Taky doufám, že jste vydrželi číst až sem. Díky a doufám že se zase brzo potkáme ve skalách.

Partyzánka alias Eva

A ještě jednou Tatry.. :)

Jelikož jsem od Máča obdržel překrásné záběry z letošních zimních Tater, nemohl jsem provést jinak, než se s touto nádherou s vámi podělit a přidat je tak do naši bohaté galerie. Tímto se i omlouvám našemu administrátorovi, tedy Partyzánovy, že jsem pod jeho „rouškou“ tyto fotky přidal a navíc i napsal tento text, bo přidávání fotek prostřednictvím „méněceného usera“ je v případě našich stránek opravdovým oříškem. Každopádně ještě této pozice zneužiju k oznámení, že jsme (Qasi, Viktor, Kačka, Kopčem, Verča a jeden indián z kmene Apačů) včerejší neděli prožili na opravdu prosluněném Rovišti, kde rozpálené stěny, jemně šplouchající Vltava a hromady práskačů, vytvářeli opravdu lezecký ráj na Zemi. Howgh. Kokeš-medvědí tlapka z kmene Apačů J

ŠKOLENÍ PRVNÍ POMOCI

Minulý týden se vcelku početná skupina vypravila do posluchárny ve fakultní nemocnici na Karlově náměstí, abychom si osvěžili a upevnili znalosti ze zdravovědy a poskytnutí první pomoci ...

... a bylo to povedené, veselé a každopádně přínosné ... pan doktor nás několikrát nachytal, ale jinak nás pochválil Smile ... perfektní byla možnost vyzkoušet si srdeční masáž a dýchání na Andule, která si sama "řekla", jestli víc, nebo míň, holky si pak při nacvičování stabilizované polohy na zemi pěkně pohrály s asistentem ... většina z chlapců pak odcházela zhrzena s vědomím, že při určování rozsahu popálenin připadá na genitálie pouze 1% z celkové plochy těla Tongue out ... 

... koho něco zajímá, kdo potřebujete něco vědět, koukněte na http://prvnipomoc.kvalitne.cz ... pod záložkou "MATERIÁLY" jsou tam výborně zpracované informace a návody, jak postupovat, když se něco stane

 

1
... zamyšlení posluchači ...
 
3

  "... masáž se provádí na středu hrudníku mezi bradavkami, u žen někdy pozor,

abychom místo srdce nemasírovali žaludek ..."

 

2

 

 ... stisknout nos, zaklonit hlavu ...

 

4
 
... kterak přetočit figuranta do stabilizované polohy ...
 

 

 
 

 

 

PROMÍTÁNÍ INDIE

V pondělí 12.3. od 19:00 budou kamarádi vodáci v Kulturním centru Novodvorská promítat nejen moje fotky z cesty autem do Indie a splouvání řeky Alaknandy ... možná bude i krátký filmík? to vše zadarmo ... přijďteWink

KULTŮŮŮŮRA NA ENTOU :-)

... v sobotu jsme byli v Čelákovicích podpořit letošního maturanta Džůboxe Ondřeje Jančárka z Čelákovic na jeho maturitním plese ... 

... bavili jsme se znamenitě .. kdo nebyl, chyběl ... ve fotogalerii jsou nové (ještě novější, než tam byly v neděli večer) fotky s vysvětlujícíma popiskama, časem tady ještě doplním stručně průběh vydařeného večírku ...

JAK JSME ZEZELENALI

První únorový víkend jsme vyměnili GORE a jiné "TEXy" za bavlnu a jehličí a vyrazili jsme zavzpomínat na staré - taky dobré - časy ... Smile

Prošli jsme si se sluncem nad hlavou krásnou trasu ze Mšena na Rač, kde jsme bivakovali pod dobře známým převisem ... teplo celkem bylo ... legrace spoustu, hrálo se a zpívalo, vařily se Trenčianské jemné párky s fazuľou ... vyprávěly se staré příběhy, četlo se z Chetova  (rozuměj Šitova) cancáku ... další den pohodovým tempem cestou blátivou do Tupadel do hospůdky a domů ... smutné je jedině to, že jsme přišli díky tomuhle výletu o kamaráda Ježka, kterého Jirka Nedbal nechtěl s námi pustit ... no snad ho pustí příště ...

Ve fotogalerii je pár ilustračních foteček od Lišáka ...

A byli ještě dál: Šerif Yetti, Chet, Stará Vytahaná Jane (alias Ta, která chodí pozdě a stále čůrá), Khekíííííí Petra s Airou, Bobr s Bobryní od Bobří řeky, Tmavovlasá Kate, Ivan - Ku - Cink, ŇůmenInnocent ...

 A bylo to fajn ...

I když Chet tak trochu chrápal ... 

Grossglockner

Do třetice všeho dobrého a zlého aneb Grossglockner 2006 

Předpověď počasí mezi Vánoci a Silvestrem se zdála být až neobvykle dobrá, takže slovo dalo slovo, Gejza sehnal tranzit a malá tlupa hosohopáků se dvěma kamarádama vyrazila vstříc dobrodružství, nesoucí název Grossglockner.

Popisovat jaké neuvěřitelné zmatky v počtu lidí na tento zájezd předcházeli odjezd se snad ani nedá popsat…. Snad jen pro představu - čtyři dny před odjezdem kolem poledního nás bylo sedm, odpoledne osm večer deset a nakonec osm možná devět (Yetti to ještě potvrdí)…. Den před odjezdem mi volá Máča, že ho skolila chřipka a chvíli na to Yetti, že asi nepojede, neb ho bolý v krku…. Takže nás je ‚sedm statečných‘ bojovnice Kačenka a drsňák Vikouš, kliďas Mjut a kamarád Pavlos, řidič Gejza a borec Honziš a já, tedy Blek. Jo,  aby to nebylo málo večer v cca půl osmé mi volá kamarád Kuba, prý slyšel, že jedeme na Glockner a jest-li by jsme neměli místo v autě… měli jsme a tak jel s námi.Začátek vezmu stručně.. odjezd z Míráku kolem sedmé (poslední přišel Pavlos), zastávka v Plzni u vlakového nádraží pro Mjuta, na levné benzínce v Plzni vzít benzín a před hranicemi ho doplnit, přejet dvoje státní hranice a zastavit na parkovišti u Locknerhausu, převléci se, přebalit a vyšlápnout na Studlhutte, což trvá tak 2 až 3 hod dle podmínek a fyzičkyJ.Po příchodu na winteraum u Studlhutte zjišťujem přítomnost čtyř Němců (nebo Rakušáků?), takže po příchodu našeho tranzika čítajících osm lidiček a pět Kubových kamarádů, nás je celkem plno.:)Váříme, sušíme, odpočíváme a celkem brzo si jdeme lehnou..Ve 4:00 mě budí Vikouše budík a mám chuť po něm něco hodit a spát dál, ale nakonec spolu s ostatníma vstávám… Vaříme, dobalujem a chvilku před pátou vyrážíme do tmavé noci..Zhruba za hodinku ( svižné) chůze se nacházíme pod vysněným hřebínkem. Doplňujem tekutiny, upravujeme oblečení, navazujem se a začínáme konečně lézt. Nejedná se o žádné kolmé lezení , takže spiše než lezeme, jdeme… Rozbřesk nás zastihuje kousek pod snídaní, což je jedno ze zásadních míst na tomto hřebínku. Kolem půl deváté na ‚snídani‘ snídáme a kocháme se rozhledy… Nad snídaní se začíná trochu lézt, dá se říci, že o lezení se jedná až nad snídaní. Jako první leze trojka Blek Honziš Gejza pak koedukovaná dvojka Vikouš a Kačenka a v zadu to uzavírá dvojka Mjut a Pavlos.Chvilku před polednem je těchto sedm na vrchu a kochají se rozhledy, jež jsou pro většinu lidí nedostupné… Na vršku přebalujem, jíme, pijem a samozřejmě se fotíme, s čímž nám pomáhá zahraniční dvojka, která chvilku před námi vylezla ‚ normálku‘.Kdybych měl říci co mi přišlo nejvíce o ‚ hubu‘ byl by to hřebínek z Grossglockneru na Kleinglockner, neb Gejza mě a Honzišovi oznámil: hele jdu na před a kdyby to bylo někde těžší, nebo nepříjemné zaštanduju a odjistíme to, jinak půjdeme sólo... Proto doporučuji z bezpečnostních důvodů, tento hřebínek se aspoň navázat a sem tam dát smyčku kolem zabetonovaných tyčí, kterých tam je spousta (asi každých 10m). Vikouš se takhle s Kačkou jistili a řekl bych, že dělali správně.U chaty Erzhezog-Johan - Hutte jsme kolem jedné, kde dopíjíme poslední čaj, který máme, tedy spíš který má Pavlos. Po krátkém odpočinku a pořízení několika fotek pokračujeme dále, takže k winteraumu u Studlhutte docházíme kolem půl třetí.Pak už není třeba se rozepisovat, neb jen vaříme čaj a véču, přebalujem a připravujeme se na odchod..  Blek

ROVIŠTĚ 14.1.2007 - zase poslední skály?!

     Protoze se zima jeste stale neukazala,rozhodli jsme se vyrazit uzit si velmi pozdniho podzimu na Roviste.

Vlcak tradicne za volantem,Kokes,Kopcem,Dzubox a ja.Vyrazili jsme docela brzy,protoze jsme se nemusili bat ani porannich mlh a mraziku(pozor v blizke budoucnosti na parking,asi jste si uz vsichni vsimli ze louka okolo chat je ohrazena a v chatach se pracuje...)

      Zacali jsme lezt uz kolem desate a drzeli jsme se kolem Kulecnikove Koule,Krajiny Snu,Posledniho Mohykana,Z Ostudy Kabat,Kulatych Vobdelniku a ke konci Kokes s Vlcakem blbli i okolo Highlandera...Jake bylo pocasko si muzete udelat predstavu z fotek,Kokes lezl jen v kratkym...

     Jestli to takhle pujde dal,tak se urcite zdarne nekolika dalsim poslednim lezenim prolezem az do prvniho jernihoWink

Hore Zdar                                                                               Máča

Fotky z výletu kolem Mařenky ...

V neděli 14. ledna jsme za tradičně teplého a slunného zimního rána vyrazili autobusem ze Smíchova do Štěchovic ...

... sranda byla veliká, lidí hromada ... chvíli to vypadalo, že jsme fakt smolaři, protože začalo pršet a to tak, ž čím dál víc ... nakonec ale na ztracence zase vykouklo sluníčko a už se nás drželo celý den ... na Mařence akorát lezli Yetti s Kónem, tak jsme si na sebe přes vodu krásně zahulákali ... nikomu se ale přes vltavu plavat nechtělo, a tak nedošlo k symbolickému potřesení pravicí ... :-) my jsme si to dál šupajdili do třebenic, kde jsme si v útulné hospůdce dali pár piv a něco na zub a pohádky byl konec ... 

Všichni už se ale těší na další podobné výlety, hlavně pak na trempský zimní vandr, který je naplánován na 27. a 28. leden ... podrobnosti na schůzích ... :-)

Glockner 2006

Tak konečně se podařilo přidat do fotogalerie  fotky z povánočního Glockneru. Článek o tom psát nebudu, toho se doufám chopí Blek Laughing

Jen krátce: podmínky výborné, počasí neuvěřitelné, zkrátka se daná akce vydařila a všichni, co se obávali krátkého dne, tak vězte, že na vrcholu jsme byli ve 12 hodin Cool a na chatě v 15 hod.  Hold lepší podmínky už asi nikdy nebudou.

JSEM TÁTA :-)

Někdo holt dostane pod stromeček dárky ... někdo zase syna - nebo možná dceru ...

Přátelé, kamarádi ... Díky vtipnému vánočnímu dárku jsem se stal adoptivním tatíkem Veverky kapské v ZOO Trója :-) Je roztomilá ... pojmenoval jsem ji/ho Čipera ... Smile

Pevně věřím, že se na ni někdy společně zajdeme podívat :-) Kdybyste tam snad někdy zavítali sami - vyřiďte že ji pozdravuje tatínek ... 

Pro zasvěcené ze silvestra: holínky si chlapci laskavě nechte doma ano?vev1

STARO|NOVÉ FOTKY

... jak tak bylo trošku času koncem roku, přidal jsem pár galerií s fotkama z roku 2006 i starších ... snad se každýmu bude něco líbit ... bavte se Tongue out

ODDÍLOVÁ TRIČKA!

Ahoj HOSOHOPÁCI,

zde najdete informace o letošních tričkách ! 

Zde je odkaz na PDF soubor, kde jsou uvedeny všechny důležité info:

NABÍDKA TRIČEK.PDF

Objednávku piště prosím důsledně, ať v ní nic nechybí - BARVA, VELIKOST, TYP LOGA, atd.

 Vzhledem k množství nebudu mít prostor řešit jednotlivé případy zvlášť !

 Loučím se s Vámi s heslem " do nové sezony s novým tričkem " Smile

Gejza 

Pozdrav od Bobra

Tak se konečně ozývám ze vzdálené Jižní Koree, kde jsem na pracovní cestě. Cesta to je opravdu pracovní, protože místní jsou magoři.

Pracují od devíti (ráno) tak do deseti až dvanácti (v noci). Takže od toho se odvíjí kolik jsem toho tady viděl.
Na výlety po okolí jsou volné pouze neděle,protože v sobotu ti magoři hákujou taky. Jak asi víte všichni,
tak ty staré stavby tady mají pokroucený střechy, inu exotika, nicméně mě už přijdou všechny stejný.
Nové stavby jsou krabice, paneláků tu nasekali, že Jižák i Čerňák se stydí jak jsou útulné
(křesťanské kostely jsou věčinou krabice s věžičkou a neonovým křížem nahoře). Prostě tu mají velmi
rozmanitou architekturu. Podnikl jsem tu výlet do národního parku kousek od Soulu. Příroda by tu byla pěkná
i skály tu maj pěkný, ale těch lidí... V průvodci je označujíjako ninji, protože jsou skoro všichni oblečeni
od hlavy k patě v černém funkčním prádle (některý máj i roušky přes pusu a nos) a mávaj kolem sebe hůlkama.
Samozřejmě se tu může jen po cestičkách na kterých není pro samý lidi kam plivnout.
Pokud by někdo měl zájem o nějaké další informace jaké to tu je tak se ptejte v diskuzi, mě už nenapadá,
co by vás mohlo zajímat.
Zdraví Bobrimg_0143
img_0381

Brigáda na Mařence

Ahoj Hosohopáci,

    protože se to tak hodí výrazně většímu počtu lidí, po posvěcení předsedou, bude brigáda na Mařence v ohlášeném víkendu, ale v neděli, tedy 26.11.06.

Konkrétní srazy se domluví na schůzi těsně před, zatím navrhuji v 8:15 na Smíchově na pumpě, nebo v 9:00 na místě.

 

Plány pro letošní brigádu:

-          nafocení oblasti z druhého břehu, bez listí na stromech, širokoúhlým objektivem. Do fotky následně zakreslíme cesty a pověsíme na web i vyrobíme ceduli, která bude viset pod stěnou. Měl by tak spolu s popisem vzniknout kompletní přehledný průvodce.

-          prohlídka všech cest ze slanění, a naplánování výměny jištění na jaro, kdy už budeme mít materiál od ČHS

-          sházení nebezpečných šutrů ve výlezech a podbetonování těch, které bude lepší neshazovat

-          čistění cest a úprava přístupu a ohniště, bude-li třeba

 

Vezměte si proto sebou prosím dostatek pevného nářadí, včetně nůžek, kramlí, tyčí na páčení kamenů, a lopat na úpravu terénu. Uvítáme i sekery, pily a pilky, nejlépe motorové.

Na schůzi bude ještě třeba dohodnout, kdo by mohl vzít barvu a štětce na natírání skob a propriety na maltu a práci s ní na podbetonování šutrů, které neshodíme (např nad Kormidelníkem),

 

Co ale rozhodně nezapomeňte:

-          sedák a lano, abychom si všichni mohli slanit a stihli prohlédnout nejlépe všechny cesty a naplánovat případné opravy na jaro, kdy už budeme mít železo od ČHS

-          buřta, karimatku na sezení a ešus na čaj, abychom mohli posedět u ohně a užít si taky trochu pohody

-          něco pro zahřátí, nejlépe tekutého (doufá, že do té doby už budu schopen zase konzumovat alkoholJ)

 

Předem děkuji všem, kdo dorazí a pomůžou s péčí o nám svěřenou oblast. Je to takový malý díl, kterým přispíváme do společné údržby skal v ČR a jsem rád, že jej zastáváme se ctí…

 

Těším se za 13 dní.  Hore zdar Gejza

LETNÍ REGGAE

Koukám, že HOSOHOPáci tráví veškerý volný čas na tuzemských ostrovech a tak i já přináším své poznatky z jednoho nejmenovaného Ostrova.

    Akce, kterou tu chci zaznamenat se konala 9 -10 září v sobotu, a s Blekovým příslibem večerní show, kterou měl rozpoutat reggae festival přímo na půdě tohoto místa zvaném Ostrov.

    Věci šly následovně:V sobotu ráno sraz na Holešovicích pod mostem s menším zpožděním, jako vždy jsem v tom měl prsty a zachodový papír, poté autovýlet.Jedni po dálnici, druzí po silnici a třetí, teda druhý slez přímo pod věžemi ostrovských křivek.Počasí super, lezení super – názvy si nepamatuji, vím jen, že se lezlo nahorua na ženský.Když nám sluníčko začalo ukazovat záda přišla naše chvíle. Plni odhodlání a hudebních (sexuálních) tužeb jsme se vydali na očekávaný noční program. Jedna skupina Našich se již pohybovala v areálu festivalu a tak začal noční průzkum. Najít je nebylo vůbec těžké, poněvadž Koťas ve své roztržitosti opomenul základní hygienu a již z velké dálky byly vidět jeho bílé ruce, kterými ještě odpoledne maloval na majestátné linie podivné znaky, snaživ se asi po vzoru svých pravěkých předků zanechat něco na památku i po své osobě.    

    Koncert začal a my jasně cítili jak nás hudba vtahuje do svých rytmů, čemuž jsme se vůbec nebránili a vyšli ji vstříc houpavými pohyby našich urostlých těl.Každou chvilku někdo z nás odběhl, buď sám a nebo s někým a my pozorovali jak s příchodem každého z nás je náš taneční pohyb propracovanější do rozmanitých kreací a figur. Holdujte dni, kdy lidé přišli nato, že už jim voda nestačí.  

    No a pak už to šlo ráz na ráz.Koťas dostal na držku, Honza pobíhal po kempu a do každýho stanu strčil svojí „luftkušňu“ alias rumvodkafernetbecherzelená, s podivným výrazem „můžu u vás přespat?“, jelikož si před svým konečným stavem neověřil místo mého základního tábora.Ostatní do hajan.Ráno všude plno vopic a jiné divé zvěře.

Není nad to si vyjet do přírody.
                                                                                                   Sandokan


Výletníci: za Hosohopo Blek, Koťas, Sandoš, externisté Adéla, Martin, Robert, Honza Koule

 PICT0568

PICT0530 PICT0525 PICT0522 PICT0516

Letní Tatry 2006 - Chata pod Rysmi

Po dlouhé době se Hosohopáci opět vydali na nejoblíbenější chatu v Tatrách – Chatu pod Rysmi. Sešlo se nás tam nakonec šťastných třináct (Yetti, Markéta, Péťa, Káťa, Gibon, Qasi, Blek, Viktor, Lišák, Vlčák, Had s Hadicí a Kokeš).

Počasí nám přálo, a tak hned po příjezdu ve středu ráno, díky výtečnému dopravnímu spojení, jsme v 9:00 stáli pod Volovkou, vyhlížejíc plotny. Lezli se cesty od Stanislawskeho, či Janigy a tak příjemné (lezení) bylo spojené s užitečným (vynáška). Např. Gibon s Lišákem vůbec nelenili a vynesli i „pár“ kilo navíc pro chatičku. Další dny se využily opět na 100 pro a někteří využili i noci J. Lezli se nejen nejklasičtější klasiky, jakými třeba jsou Puškášův pilíř na Ganek, nebo hřebínek na Žabího koně, ale i netradiční „hákovačky“ (Cesta Pavouků, Peliňák, či neplánovaně Ústředním pilířem (vše na Ganek)). Zvláště díky Cestě Pavouků si Vlčák udělal u chatařského personálu vočko, což jsme náležitě posledním dnem využili a „nakoukli“ tak do místní zásoby nápojů J.  Ne nadarmo Viktor pojmenoval tuto oblast na království…Snad nám ji laviny zase nezboří a budem ji moc opět využít třeba někdy v zimě.

Ostrov 29. – 30.8.06

Předpověď počasí nebyla příliš dobrá a tak jsme vyrazili na tvrdší pískovec do Ostrova.

Předpověď počasí nebyla příliš dobrá a tak jsme vyrazili na tvrdší pískovec do Ostrova. V sobotu ráno přijíždí Vendula, Mloq a malá Barča. Chvíli po nich Ma, Yetti a Mute. V kolektivu panuje dobrá nálada a tak zvesela vyrážíme k Císaři. Na náhorní straně věže rozkládáme ležení pro mimino a pouštíme se do lezení. Když padne nějaká ta pětečka - šestečka doráží i Cvrček s Vlaďkou, Drsoňkou s Jasoněm. Schyluje se k památné chvíli, kdy skálu opět ošahá po dlouhých letech Cvrček a Vendulka a kdy Yetti získá pro horolezectví panenskou duši Jasoně v komíně na Komorníka. Vše z povzdálí a s nedůvěřivým úsměvem sleduje Vlaďka. I  Drsoňka vyzkouší své horolezecké nadání v komíně, ale bez dosažení vrcholu. Když vylezeme vše co jsme schopni, stěhuje se tábor pod Nedělní věž. Několikrát nás zavlaží doslova pár kapek, které se vypaří dříve než dopadnou na skálu. Zde jsou vylezeny cesty od VI až po VIIb. Postupně se všichni vytrácejí na parkoviště nebo do kepu. V hospodě pod Císařem je několik oslav narozenin a tak nakupujeme pivo do petlahví a rozjíždíme zábavu u stanů v kempu. Již předtím doráží autobusem do Tisé Máča, který se k ostatním přidává a obohacuje zábavu artistickým cvičením na napnuté ploché smyčce. Všichni se po ní snaží přejít alespoň pár kroků. Když je vše vypito, rozlezou se všichni do spacáků s očekáváním dalšího krásného dne.Ráno přijíždí další skupinka: Viktor, Káča, Petra a Lišák. Všichni vyjma rodinky Mloqovi (jedou na cyklovýlet kolem Děčínského sněžníku – mimochodem krásná trasa!)  a Cvrčkovi (jdou na výlet do skalního města Tisá) vyrážejí lézt k Továrním věžím. Leze se na Cvičitelskou, Přepadlý blok a dále k nebeské říši. Když za skupinkou opět přichází Mloq s rodinkou, leze se už na Nebeské věže. Když se čas nachýlí, odcházíme do hospody. Ale protože se nikomu nechce domů, strávíme u pivka ještě nějakou hodinku, než se rozjedeme do Prahy.

Náhradní Ostrov

Léto změnilo styl a tak místo Dachsteinu, Chamonix a jiných oblastí jsme se sešli na prodlouženém víkendu 18.8-20.8.06 v Ostrově.

 V pátek dopoledne ale po vylezení několika cest začalo krápat a tak dolů do hospody "U císaře", kafe a "vyprošťovací jedno" po čtvrtečním zapíjení malého Matěje, co se narodil Maruš a Fífovi a už je tu zpět slunce a větřík a tak ve čtyři odpoledne zase do zdí, lezeme okolo Ostrovské stěny klasiky do 7a. Večer příjíždí další kamarádi, no a někteří posedí hluboko po půlnoci.... Sobota jak z magazínu, nádhera a lezení hned za čárou v" NDR" okolo Grenzturmu, samé hvězdičkové od 5 po 7c. V závěrečné večerní 8a zavěšuji pytel a jdem svlažit hrdlo do campu. Gibon večer zkouší s kytarou překonat "Alsheimra" a občas si vzpomene i na dvě sloky. V neděli lezeme okolo Obra, odpoledne se přihnala slabší bouřka s vydatnější přeháňkou a tak většina promokla i přes úkryt pod převisy. Vylezeno celkem 34 cest a to jsme houfně opakovali po doporučení první dvojky. Jo a zapoměl bych , kdo tam vlastně byl, účast významně potěšitelná : Vlčák s celou rodinou, včetně Piškoty, Mloq s Vendulou a Barčou a Žofkou, Kopčem s nalepenou Veveřicí, Honziš,Máča, Petra, Káťa s holčičkama a Gibonem, Bobr, co nerozpozná prales od pěšinky, Had s Hadicí, Lišák, co krásně leze a pak se červená , když mu to řekne hezká holka, Quasi s nobl dírou na zadku na lezecích kalhotách, kámoš Libor,Blek s novými kamarády Martinem a Adélou a "double dědek"Yetti.

Fotky dodá a doufám i úspěšně vloží (slíbil to) Blek , no a zapsal neuměle Yetti

Přihlášení - Login

Zdravím všechy a vítám Vás na našich nových stránkách.
Aby jste mohli přídávat články, fotky, psát do diskuze atd. tak je zapotřebí se nejprve zaregistrovat.

Proto klikněte na Přihlášení-Login a potom na odkaz vytvořte je! .

Zde vyplně požadované údaje a odešlete registraci. Potom by Vám mělo dorazit na mail potvrzení registrace.

Nyní jste již zaregistrováni a můžete se přihlást. ALE POZOR. NEMÁTE ŽÁDNÁ OPRAVNĚNÍ,TAKŽE VÁM ZATÍM NEPŮJDOU PŘIDÁVAT ČLÁNKY, FOTKY ATD. Nyní musíte vyčkat až Vám administrátor nastaví příslušné pravomoce. To by nemělo dlouho trvat, pokud ovšem administrátor nebude někde na dovolené :-)

Co všechno najdete na nových stránkách?

HOME - úvodní stránka, kde se budou objevovat nové články atd.
ČLÁNKY - sekce kde najdete všechny články včetně archivu
FOTOGALERIE - sekce pro Vaše fotky
DISKUZNÍ FORUM - zde můžete rozebírat nejrůznější témata
KALENDÁŘ AKCÍ - zde by jste měli nalézt plánované akce oddílu a samozřejmě můžete přidat svoje akce
ODKAZY - najdeteli na internetu zajimavé stránky tak je přidejte sem i pro ostatní
KNIHA NÁVŠTĚV - takové malé diskuzní forum, spíše chat. když chcete pokecat,ale nechcete zakládat novou diskuzi
KE STAŽENÍ - tato sekce slouží ke stažení nejrůznějších souborů - od seznamu členů až po průvodce atd.
O NÁS - něco málo z historie oddílu
PŘIHLÁŠENÍ LOGIN - zde se budete přihlašovat pro přístup na naše stránky a také potom odhlašovat !

Po přihlášení Vám přibude jěště uživatelské menu, kde zatím najdete sekce

ADMINISTRACE - zde budete přidávat články, fotky, soubory atd. pokud budete chcít založit např. diskuzi, tak půjdete rovnou na diskuzní forum
OHDLÁŠENÍ - další možnost kde se odlogovat (odhlásit)

Časem můžou samozřejmě přibívat další odkazy.

V případě, že si nebudete vědět s něčím rady, tak napiště na admin@hosohopo.net

HODNĚ ZDARU PŘEJE ADMINISTRÁTOR

administrace

VÍTEJTE V SEKCI ADMINISTRACE.


články

V této sekci naleznete všechny články, co kdy byly na našich stránkách zveřejněny.

Pomocí pole FILTR můžete daný článek snadno vyhledat - stačí zadat část klíčového slova.

 

.